ECLI:CZ:US:2022:4.US.2443.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2443/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti LitFin SPV 3, s. r. o., sídlem Hybernská 1033/7, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Antonínem Váchou, advokátem, sídlem Hybernská 1033/7, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2022 č. j. 15 Co 235/2022-241 a usnesení JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 5, ze dne 10. května 2022 č. j. 067 EX 17968/20-187, za účasti Městského soudu v Praze a JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 5, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti O2 Czech Republic a. s., sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4 - Michle a obchodní společnosti VOLNÝ, a. s., sídlem Pobřežní 249/46, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 5 (dále jen "soudní exekutor"), rozhodl exekučním příkazem ze dne 7. 1. 2021 č. j. 067 EX 17968/20-12, o provedení exekuce postižením obchodního závodu druhé vedlejší účastnice. Ustanovený správce závodu při své činnosti zjistil, že druhá vedlejší účastnice uzavřela smlouvu o spolupráci při vymáhání nároků s finančním investorem, který platí náklady právního zastoupení ve sporu s první vedlejší účastnicí, přičemž tento finanční investor platí náklady právního zastoupení ve sporu s druhou vedlejší účastnicí. Obsahem smlouvy mezi druhou vedlejší účastnicí a finančním investorem má být přitom mimo jiné závazek druhé vedlejší účastnice pokračovat v soudním sporu pod sankcí smluvní pokuty ve výši 1 % žalované pohledávky a náhradou škody vzniklou finančnímu investorovi. Náhledem do soudního spisu, vedeného v řízení o dovolání pod sp. zn. 23 Cdo 659/2021, správce závodu zjistil, že soudní poplatek za druhou vedlejší účastnici uhradil Maroš Kravec, který je jediným členem představenstva obchodní společnosti LitFin Capital, a. s., a současně členem statutárních orgánů dalších obchodních společností ze skupiny LitFin. Byla proto založena důvodná pochybnost, že tyto obchodní společnosti, k nimž patří i stěžovatelka, mohou mít závazky s druhou vedlejší účastnicí jakožto povinnou v exekučním řízení.
3. Ústavní stížností napadeným usnesením soudní exekutor uložil stěžovatelce podle §34 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §53 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, pořádkovou pokutu ve výši 5 000 Kč, splatnou do 15 dnů od právní moci usnesení. Uvedl, že žádostmi ze dne 18. 1. 2022 a 31. 1. 2022 požádal stěžovatelku o sdělení, zda mezi ní a druhou vedlejší účastnicí existuje či existoval právní vztah, a dále požádal o předložení dokumentace, jež tento případný vztah zakládá. Pouze v přípisu ze dne 25. 1. 2022 stěžovatelka uvedla, že k první žádosti o součinnost exekutor nedoložil usnesení o nařízení exekuce. Soudní exekutor posléze stěžovatelku poučil o novelizaci zákonné úpravy a o tom, že soudní exekutor již k žádosti o součinnost nedokládá usnesení o nařízení exekuce, protože příslušný soud již takové rozhodnutí nevydává. Stěžovatelka v dalším přípisu ze dne 17. 2. 2022 dotazované informace znovu neposkytla z důvodu, že soudní exekutor k druhé žádosti nedoložil usnesení o nařízení exekuce či případné pověření k jejímu vedení, přičemž stěžovatelka není povinnou osobou podle §33 odst. 1 exekučního řádu. Soudní exekutor proto dospěl k závěru, že stěžovatelka nesplnila povinnost podle §33 a §34 exekučního řádu, ve spojení s §128 a §129 o. s. ř. a uložil jí předmětnou pokutu, když svým postupem hrubě ztížila postup v exekučním řízení.
4. Proti usnesení soudního exekutora podala stěžovatelka odvolání, na jehož základě Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodnutí soudního exekutora potvrdil. Městský soud zdůraznil, že je-li třetí osoba vyzvána exekutorem k poskytnutí součinnosti s přesným označením exekuce, v jejímž rámci je součinnost vyžadována, nepřísluší jí hodnotit, zda byl tento krok namístě, neboť i kdyby nebyla osobou zmíněnou v §33 exekučního řádu, povinnost sdělit exekutorovi relevantní skutečnosti pro ni vyplývá z občanského soudního řádu, který se použije podpůrně. Stěžovatelka podle městského soudu odmítla součinnost z důvodů, které nebyly opodstatněné. Postupu soudního exekutora lze pouze vytknout, že v odůvodnění rozhodnutí odkázal mimo jiné na §34 exekučního řádu i přesto, že stěžovatelka nebyla povinnou osobou ve smyslu §33 exekučního řádu. Jelikož však stěžovatelka měla obecnou povinnost spolupráce podle §128 o. s. ř., pořádková pokuta jí mohla být podle §53 o. s. ř. uložena a výrok napadeného rozhodnutí není v rozporu se zákonem.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka namítá, že není osobou povinnou poskytnout součinnost soudnímu exekutorovi podle §33 exekučního řádu, pročež uložením pořádkové pokuty došlo k porušení jejích výše uvedených základních práv a svobod (viz bod 1). Uvedenou povinnost podle ní nelze rozšiřovat odkazem na podpůrné použití §128 a §129 o. s. ř., přičemž poukazuje na komentářovou literaturu a na nález Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3859/13 (N 164/74 SbNU 409). Soudní exekutor podle stěžovatelky nadto ve svých nepřípustně formulovaných žádostech o poskytnutí součinnosti neodůvodnil, jakým způsobem by požadované informace mohly vést ke zjištění majetku povinné, a tedy k naplnění účelu vedeného exekučního řízení. Stěžovatelka uvádí, že není účastníkem právního vztahu s povinným, a proto nemohla požadované informace soudnímu exekutorovi poskytnout, přičemž "i pokud by byla osobou povinnou poskytnout součinnost, pak tuto součinnost poskytla, a v širším rozsahu ji poskytnout nemohla, neboť požadované informace a dokumentaci neměla k dispozici".
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem podle §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), když vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv, resp. když proti napadenému usnesení městského soudu nebylo dovolání přípustné [§238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.].
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy a contrario), ale soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do rozhodovací činnosti soudů je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Jiné vady se nacházejí mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu.
8. Předmětem sporu bylo v posuzované věci uložení pořádkové pokuty ve výši 5 000 Kč, tedy v částce, kterou lze považovat za "bagatelní". Podle judikatury Ústavního soudu přitom ústavní stížnosti týkající se právě těchto tzv. bagatelních částek zpravidla postrádají ústavněprávní rovinu, což vede k jejich odmítnutí pro zjevnou neopodstatněnost (srov. např. usnesení ze dne 9. 1. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3256/18; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz). Důvodem pro výjimečný kasační zásah Ústavního soudu v těchto věcech může být zejména existence prvků libovůle, spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván.
9. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti může vyplývat rovněž z předchozí rozhodovací činnosti Ústavního soudu, řešící shodnou nebo obdobnou problematiku. Skutkově i právně totožnou ústavní stížností, podanou obchodní společnosti LitFin Services, s. r. o., zastoupenou týmž advokátem, mířící proti jiným obdobným usnesením soudního exekutora a městského soudu (s jiným číslem jednacím, avšak vydaným v řízení o téže exekuční věci a shodně odůvodněným), se Ústavní soud zabýval již v usnesení ze dne 29. 9. 2022 sp. zn. I. ÚS 2439/22, kterým odmítl ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněnou.
10. V uvedeném usnesení Ústavní soud uvedl, že závěr odvolacího soudu o tom, že přestože stěžovatelka nebyla povinnou osobou ve smyslu §33 exekučního řádu, měla povinnost součinnosti podle §128 o. s. ř., nelze považovat za nepřezkoumatelný ani svévolný. Ústavní soud v něm také konstatoval, že v nálezu sp. zn. I. ÚS 3859/13 se použitelností §128 o. s. ř. soudním exekutorem vůči všem osobám v obecné rovině nezabýval; řešil totiž otázku, zda je soudní exekutor oprávněn v rámci povinné součinnosti třetích osob požadovat od advokáta prolomení povinnosti mlčenlivosti a sdělení informace týkající se běžné advokátní činnosti.
11. Od výše uvedených závěrů Ústavní soud neshledal důvod se odchýlit a stejně jako v řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 2439/22 dospěl k závěru, že uložením pořádkové pokuty ve výši 5 000 Kč nebyla porušena stěžovatelčina ústavně zaručená základní práva (viz sub 1). Ostatně ani sama stěžovatelka jako podnikající právnická osoba nikterak nedokládá, že by pro ni tato bagatelní částka mohla představovat újmu dosahující ústavní intenzity.
12. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu