ECLI:CZ:US:2022:4.US.2455.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2455/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele T. J., zastoupeného Mgr. Radkem Jilgem, advokátem, sídlem Ladova 2044/3, Praha 2 - Nové Město, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 17. srpna 2022 č. j. 1 VZT 372/2022-19, usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 30. června 2022 č. j. 2 KZV 12/2022-25 a usnesení Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Praha, ze dne 12. května 2022 č. j. GI-874-31/TČ-2022-842011, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, Městského státního zastupitelství v Praze a Generální inspekce bezpečnostních sborů, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen "policejní orgán") bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro podezření ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 trestního zákoníku, jehož se měl stěžovatel dopustit tím, že dne 17. 1. 2022 ve večerních hodinách na konkrétní adrese v Praze úmyslně zapálil zaparkované osobní vozidlo vlastníka obchodní společnosti Škofin s. r. o., provozovatele obchodní společnosti Car4way a. s., čímž způsobil škodu ve výši nejméně 370 000 Kč.
3. Stěžovatel napadl usnesení policejního orgánu stížností, jež byla zamítnuta napadeným usnesením Městského státního zastupitelství (dále jen "městské státní zastupitelství") jako nedůvodná podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
4. Stěžovatel následně podal podnět k výkonu dohledu k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, které jej odložilo jako nedůvodný.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel uvádí, že napadenými usneseními bylo porušeno jeho právo nebýt stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon podle čl. 8 odst. 2 Listiny, neboť předmětné trestní stíhání bylo zahájeno na podkladě důkazů, které nevedou ke konkrétní osobě, natož pak ke stěžovateli.
6. Orgány činné v trestním řízení chybně dovodily, že by pachatelem měl být stěžovatel, a to pouze na základě toho, že byl vlastníkem vozidla, které bylo nápadně obdobné vozidlu, kterým přijel na místo činu pachatel, dále pak podle bundy s kožíškem, kterou však v zimním období nosí velká část populace. Stěžovatel se navíc v době spáchání přečinu nenacházel na místě činu, což prokazují záznamy o telekomunikačním provozu. Ve věci tedy neexistuje žádný přímý důkaz a trestní stíhání je projevem svévole orgánů činných v trestním řízení.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není součástí soustavy soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Řízení před Ústavním soudem je zvláštním a specializovaným řízením, jehož předmětem je posouzení, zdali v předchozích řízeních nedošlo k porušení stěžovatelových základních práv či svobod zaručených mu ústavním pořádkem.
9. Ústavní soud připomíná, že dle ustálené judikatury je možnost jeho zásahu do přípravného řízení v trestním procesu nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud je takto povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Jeho kasační zásah do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má tedy své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2532/12 ze dne 28. 8. 2012 nebo sp. zn. III. ÚS 674/05 ze dne 16. 3. 2006, veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz).
10. Stěžovatel svou ústavní stížností namítá svévolný zásah do svých základních práv, k němuž mělo dojít zahájením trestního stíhání jeho osoby, aniž by byl řádně objasněn skutkový stav, neboť se domnívá, že na základě provedených důkazů ho nelze identifikovat jako pachatele. Námitkám stěžovatele však nelze přiznat důvodnost. Trestní řízení ve věci stěžovatele se v současné době nachází ve fázi vyšetřování, kdy stále probíhá shromažďování důkazů a specifikace skutkového děje za účelem přípravy obžaloby, na jejímž základě bude moci dojít k hlavnímu líčení, které je těžištěm trestního řízení, v němž jsou zaručena všechna základní práva obviněných. Stěžovatel vznesl stejné námitky, které uplatňuje v ústavní stížnosti, i ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, jakož i ve svém podnětu k výkonu dohledu. Všechny tyto námitky však byly uspokojivým způsobem vypořádány orgány činnými v trestním řízení. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že stále probíhá dokazování, jehož účelem je další a pevnější stabilizace skutkového stavu. Na policejní orgán nelze v této fázi řízení klást přehnané požadavky stran ukotvení skutkového stavu, neboť těžištěm trestního řízení je hlavní líčení. Napadená rozhodnutí jsou řádně odůvodněna a svévole v rozhodování orgánů činných v trestní řízení, kterou namítá stěžovatel, je tím vyloučena.
11. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu