ECLI:CZ:US:2022:4.US.2712.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2712/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jana Krejsty, soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno-město, sídlem Pražákova 1024/66a, Brno, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Nekudou, advokátem, sídlem Čechyňská 419/14a, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. července 2022 č. j. 66 Co 174/2022-38, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Univerzity Palackého v Olomouci, sídlem Křížkovského 511/8, Olomouc, a Libuše Kvašné, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý (sc. řádný) proces, zaručeného čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, a do principu rovnosti.
2. Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel svým usnesením ze dne 31. 1. 2022 č. j. 159 EX 00840/21-033 rozhodl, že 2. vedlejší účastnice (jako povinná) se osvobozuje od placení veškerých dalších vymáhaných pohledávek přesahujících zaplacenou jistinu v exekučním řízení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, tj. od povinnosti zaplatit náklady 1. vedlejší účastnici (jako oprávněné) ve výši 300 Kč, s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči povinné pro tyto pohledávky právo postihu (výrok I), že se exekuce vedená na základě pověření Okresního soudu
ve Frýdku-Místku ze dne 18. 10. 2021 č. j. 26 EXE 4914/2021-16 částečně zastavuje v rozsahu, ve kterém byla povinná od placení pohledávky oprávněné osvobozena výrokem I tohoto usnesení (výrok II), že náklady exekuce zaplacené povinnou podle čl. IV odst. 1 bodu 25 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, určují částkou 907,50 Kč včetně 21% daně z přidané hodnoty (výrok III), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o osvobození povinné od placení zbytku dluhu a o částečném zastavení exekuce (výrok IV).
3. Proti výroku III tohoto usnesení podal stěžovatel odvolání, které však Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle §218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení, a dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 téhož zákona).
6. Podle §229 odst. 4 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo (mj.) odmítnuto odvolání.
7. Podle §254 odst. 2 věty druhé za středníkem o. s. ř. lze (při výkonu rozhodnutí) podat žalobu pro zmatečnost pouze z důvodu uvedeného v §229 odst. 4 o. s. ř.
8. Podle §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
9. Vzhledem k tomu, že ústavní stížností napadeným usnesením krajský soud (jako soud odvolací) odmítl stěžovatelovo odvolání, a to podle §218 písm. b) o. s. ř., lze je podle výše uvedených ustanovení napadnout žalobou pro zmatečnost. Jde přitom o mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, který je třeba podle §75 odst. 1 téhož zákona před podáním ústavní stížnosti vyčerpat, tzn. nejen jej podat, ale i dosáhnout rozhodnutí o něm.
10. Z ústavní stížnosti však neplyne, že by stěžovatel žalobu pro zmatečnost podal, natož že by již tento mimořádný opravný prostředek "vyčerpal" (srov. i §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Z tohoto důvodu je nutno ústavní stížnost považovat za nepřípustnou podle §75 odst. 1 téhož zákona.
11. Z uvedeného důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2022
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj