ECLI:CZ:US:2022:4.US.28.21.1
sp. zn. IV. ÚS 28/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M., soudního exekutora, Exekutorský úřad Frýdek-Místek, sídlem Farní 19, Frýdek-Místek, zastoupeného Mgr. Jiřím Hölblingem, advokátem, sídlem Zámecké nám. 24, Frýdek-Místek, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2020 č. j. 70 Co 204/2020-14, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 26. června 2020 sp. zn. 15 Co 145/2020, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2020 č. j. 21 Co 170/2020-17, ze dne 13. července 2020 č. j. 20 Co 142/2020-21, ze dne 30. června 2020 č. j. 17 Co 86/2020-20, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. srpna 2020 č. j. 18 Co 172/2020-23, ze dne 31. července 2020 č. j. 27 Co 195/2020-22, ze dne 30. července 2020 č. j. 27 Co 194/2020-16, ze dne 30. července 2020 č. j. 27 Co 193/2020-16, ze dne 30. července 2020 č. j. 23 Co 205/2020-25, ze dne 29. července 2020 č. j. 23 Co 203/2020-34, ze dne 29. července 2020 č. j. 23 Co 176/2020-22, ze dne 29. července 2020 č. j. 18 Co 149/2020-22, ze dne 27. července 2020 č. j. 22 Co 189/2020-23, ze dne 27. července 2020 č. j. 22 Co 188/2020-21, ze dne 27. července 2020 č. j. 22 Co 164/2020-22, ze dne 24. července 2020 č. j. 18 Co 171/2020-23, ze dne 29. června 2020 č. j. 18 Co 148/2020-22, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. října 2020 č. j. 10 Co 324/2020-19, ze dne 8. října 2020 č. j. 10 Co 308/2020-19, ze dne 8. října 2020 č. j. 10 Co 306/2020-19, ze dne 8. října 2020 č. j. 10 Co 301/2020-19, ze dne 8. října 2020 č. j. 10 Co 298/2020-19, ze dne 8. října 2020 č. j. 10 Co 296/2020-25, ze dne 8. října 2020 č. j. 10 Co 293/2020-19, ze dne 8. října 2020 č. j. 10 Co 290/2020-22, ze dne 8. října 2020 č. j. 10 Co 287/2020-18, ze dne 30. září 2020 č. j. 9 Co 306/2020-15, ze dne 30. září 2020 č. j. 9 Co 304/2020-15, ze dne 30. září 2020 č. j. 9 Co 303/2020-15, ze dne 30. září 2020 č. j. 9 Co 293/2020-18, ze dne 30. září 2020 č. j. 9 Co 292/2020-15, ze dne 30. září 2020 č. j. 9 Co 288/2020-15, ze dne 30. září 2020 č. j. 9 Co 287/2020-16, ze dne 30. září 2020 č. j. 9 Co 286/2020-13, ze dne 29. září 2020 č. j. 10 Co 243/2020-28, ze dne 29. září 2020 č. j. 10 Co 235/2020-23, ze dne 29. září 2020 č. j. 10 Co 231/2020-24, ze dne 29. září 2020 č. j. 10 Co 225/2020-21, ze dne 29. září 2020 č. j. 9 Co 360/2020-16, ze dne 29. září 2020 č. j. 9 Co 359/2020-18, ze dne 29. září 2020 č. j. 9 Co 358/2020-19, ze dne 29. září 2020 č. j. 9 Co 308/2020-15, ze dne 29. září 2020 č. j. 9 Co 305/2020-307, ze dne 29. září 2020 č. j. 9 Co 301/2020-14, ze dne 29. září 2020 č. j. 9 Co 300/2020-18, ze dne 29. září 2020 č. j. 9 Co 296/2020-15, ze dne 29. září 2020 č. j. 9 Co 294/2020-14, ze dne 31. srpna 2020 č. j. 9 Co 290/2020-19, ze dne 31. srpna 2020 č. j. 9 Co 282/2020-16, ze dne 31. srpna 2020 č. j. 9 Co 281/2020-14, ze dne 31. srpna 2020 č. j. 9 Co 279/2020-18, ze dne 31. srpna 2020 č. j. 9 Co 278/2020-15, ze dne 31. srpna 2020 č. j. 9 Co 277/2020-10, usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. října 2020 č. j. 40 Co 380/2020-14, ze dne 26. října 2020 č. j. 40 Co 392/2020-19, ze dne 26. října 2020 č. j. 40 Co 386/2020-21, ze dne 20. října 2020 č. j. 40 Co 381/2020-14, ze dne 20. října 2020 č. j. 40 Co 378/2020-18, ze dne 20. října 2020 č. j. 40 Co 369/2020-14, ze dne 20. října 2020 č. j. 40 Co 367/2020-15, ze dne 20. října 2020 č. j. 40 Co 364/2020-14, ze dne 20. října 2020 č. j. 40 Co 361/2020-14, ze dne 15. října 2020 č. j. 40 Co 379/2020-16, ze dne 15. října 2020 č. j. 40 Co 376/2020-15, ze dne 15. října 2020 č. j. 40 Co 368/2020-15, ze dne 15. října 2020 č. j. 40 Co 365/2020-15, ze dne 15. října 2020 č. j. 40 Co 362/2020-14, ze dne 30. července 2020 č. j. 40 Co 243/2020-20, ze dne 30. července 2020 č. j. 40 Co 240/2020-19, ze dne 30. července 2020 č. j. 40 Co 236/2020-27, ze dne 30. července 2020 č. j. 40 Co 234/2020-27, ze dne 30. července 2020 č. j. 40 Co 232/2020-17, ze dne 30. července 2020 č. j. 40 Co 223/2020-18, ze dne 30. července 2020 č. j. 40 Co 220/2020-20, ze dne 30. července 2020 č. j. 40 Co 189/2020-20, ze dne 30. července 2020 č. j. 40 Co 186/2020-12, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 270/2020-23, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 269/2020-23, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 267/2020-18, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 266/2020-20, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 265/2020-23, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 264/2020-18, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 263/2020-25, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 262/2020-17, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 260/2020-21, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 259/2020-17, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 258/2020-20, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 257/2020-23, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 255/2020-16, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 253/2020-19, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 252/2020-22, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 250/2020-16, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 245/2020-18, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 244/2020-16, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 242/2020-18, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 241/2020-18, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 239/2020-24, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 233/2020-17, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 226/2020-16, ze dne 29. července 2020 č. j. 40 Co 219/2020-18, ze dne 28. července 2020 č. j. 40 Co 274/2020-14, ze dne 28. července 2020 č. j. 40 Co 271/2020-24, ze dne 28. července 2020 č. j. 40 Co 268/2020-26, ze dne 28. července 2020 č. j. 40 Co 261/2020-18, ze dne 28. července 2020 č. j. 40 Co 256/2020-23, ze dne 28. července 2020 č. j. 40 Co 254/2020-19, ze dne 28. července 2020 č. j. 40 Co 249/2020-24, ze dne 28. července 2020 č. j. 40 Co 247/2020-17, ze dne 28. července 2020 č. j. 40 Co 238/2020-21, ze dne 28. července 2020 č. j. 40 Co 230/2020-18, ze dne 28. července 2020 č. j. 40 Co 227/2020-18, ze dne 28. července 2020 č. j. 40 Co 224/2020-20, ze dne 28. července 2020 č. j. 40 Co 221/2020-23, ze dne 28. července 2020 č. j. 40 Co 190/2020-17, ze dne 28. července 2020 č. j. 40 Co 188/2020-21, ze dne 28. července 2020 č. j. 40 Co 187/2020-17, a usnesením JUDr. et Mgr. Jiřího Leskovjana, LL.M., soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 4, ze dne 30. května 2020 č. j. 189 EX 1918/19-6, ze dne 30. května 2020 č. j. 189 EX 1837/19-11, ze dne 5. dubna 2020 č. j. 189 EX 2679/19-5, ze dne 1. dubna 2020 č. j. 189 EX 870/18-10, ze dne 1. dubna 2020 č. j. 189 EX 863/18-7, ze dne 26. března 2020 č. j. 189 EX 923/18-14, ze dne 26. března 2020 č. j. 189 EX 743/18-13, ze dne 22. března 2020 č. j. 189 EX 864/18-8, ze dne 22. března 2020 č. j. 189 EX 861/18-10, ze dne 22. března 2020 č. j. 189 EX 860/18-18, ze dne 22. března 2020 č. j. 189 EX 838/18-7, ze dne 22. března 2020 č. j. 189 EX 753/18-9, ze dne 22. března 2020 č. j. 189 EX 749/18-8, ze dne 22. března 2020 č. j. 189 EX 747/18-10, ze dne 22. března 2020 č. j. 189 EX 745/18-12, ze dne 22. března 2020 č. j. 189 EX 742/18-14, ze dne 22. března 2020 č. j. 189 EX 739/18-9, ze dne 22. března 2020 č. j. 189 EX 737/18-13, ze dne 22. března 2020 č. j. 189 EX 735/18-10, ze dne 22. března 2020 č. j. 189 EX 725/18-8, ze dne 22. března 2020 č. j. 189 EX 701/18-12, ze dne 22. března 2020 č. j. 189 EX 687/18-13, ze dne 21. března 2020 č. j. 189 EX 693/18-8, ze dne 21. března 2020 č. j. 189 EX 692/18-15, ze dne 21. března 2020 č. j. 189 EX 684/18-8, ze dne 21. března 2020 č. j. 189 EX 683/18-13, ze dne 21. března 2020 č. j. 189 EX 680/18-10, ze dne 21. března 2020 č. j. 189 EX 675/18-11, ze dne 19. března 2020 č. j. 189 EX 859/18-11, ze dne 19. března 2020 č. j. 189 EX 716/18-14, ze dne 18. března 2020 č. j. 189 EX 930/18-8, ze dne 18. března 2020 č. j. 189 EX 926/18-7, ze dne 18. března 2020 č. j. 189 EX 862/18-10, ze dne 18. března 2020 č. j. 189 EX 732/18-9, ze dne 18. března 2020 č. j. 189 EX 726/18-8, ze dne 18. března 2020 č. j. 189 EX 712/18-11, ze dne 18. března 2020 č. j. 189 EX 709/18-9, ze dne 15. března 2020 č. j. 189 EX 1107/18-8 ze dne 15. března 2020 č. j. 189 EX 1105/18-8, ze dne 15. března 2020 č. j. 189 EX 699/18-7, ze dne 12. března 2020 č. j. 189 EX 729/18-18, ze dne 8. března 2020 č. j. 189 EX 736/18-12, ze dne 6. března 2020 č. j. 189 EX 1083/19-3, ze dne 6. března 2020 č. j. 189 EX 1077/19-3, ze dne 6. března 2020 č. j. 189 EX 1552/18-6, ze dne 6. března 2020 č. j. 189 EX 1550/18-8, ze dne 6. března 2020 č. j. 189 EX 1549/18-7, ze dne 6. března 2020 č. j. 189 EX 962/18-8, ze dne 6. března 2020 č. j. 189 EX 956/18-8, ze dne 6. března 2020 č. j. 189 EX 954/18-10, ze dne 6. března 2020 č. j. 189 EX 953/18-9, ze dne 6. března 2020 č. j. 189 EX 944/18-7, ze dne 6. března 2020 č. j. 189 EX 878/18-8, ze dne 6. března 2020 č. j. 189 EX 850/18-21, ze dne 4. března 2020 č. j. 189 EX 1082/19-4, ze dne 3. března 2020 č. j. 189 EX 1097/18-7, ze dne 2. března 2020 č. j. 189 EX 825/18-8, ze dne 2. března 2020 č. j. 189 EX 806/18-9, ze dne 2. března 2020 č. j. 189 EX 800/18-13, ze dne 2. března 2020 č. j. 189 EX 791/18-8, ze dne 2. března 2020 č. j. 189 EX 789/18-7, ze dne 1. března 2020 č. j. 189 EX 5344/19-6, ze dne 23. února 2020 č. j. 189 EX 721/18-7, ze dne 23. února 2020 č. j. 189 EX 705/18-8, ze dne 23. února 2020 č. j. 189 EX 704/18-6, ze dne 23. února 2020 č. j. 189 EX 703/18-10, ze dne 23. února 2020 č. j. 189 EX 702/18-10, ze dne 23. února 2020 č. j. 189 EX 698/18-7, ze dne 22. února 2020 č. j. 189 EX 220/20-5, ze dne 22. února 2020 č. j. 189 EX 65/20-5, ze dne 22. února 2020 č. j. 189 EX 38/20-5, ze dne 22. února 2020 č. j. 189 EX 20/20-5, ze dne 22. února 2020 č. j. 189 EX 19/20-5, ze dne 22. února 2020 č. j. 189 EX 17/20-5, ze dne 22. února 2020 č. j. 189 EX 3393/19-5, ze dne 22. února 2020 č. j. 189 EX 3345/19-5, ze dne 22. února 2020 č. j. 189 EX 3334/19-5, ze dne 22. února 2020 č. j. 189 EX 3312/19-5, ze dne 22. února 2020 č. j. 189 EX 3066/19-5, ze dne 16. února 2020 č. j. 189 EX 1100/18-7, ze dne 16. února 2020 č. j. 189 EX 985/18-11, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 1084/18-7, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 976/18-8, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 910/18-7, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 908/18-9, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 881/18-7, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 880/18-7, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 877/18-7, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 839/18-14, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 804/18-7, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 802/18-10, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 799/18-11, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 797/18-11, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 787/18-7, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 770/18-7, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 768/18-7, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 766/18-9, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 763/18-11, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 762/18-7, ze dne 15. února 2020 č. j. 189 EX 761/18-7, ze dne 12. února 2020 č. j. 189 EX 1076/19-2, ze dne 12. února 2020 č. j. 189 EX 1072/19-5, ze dne 12. února 2020 č. j. 189 EX 2096/18-7, ze dne 12. února 2020 č. j. 189 EX 970/18-7, ze dne 12. února 2020 č. j. 189 EX 969/18-7, ze dne 12. února 2020 č. j. 189 EX 934/18-9, ze dne 12. února 2020 č. j. 189 EX 931/18-7, ze dne 12. února 2020 č. j. 189 EX 876/18-6, ze dne 12. února 2020 č. j. 189 EX 873/18-10, ze dne 12. února 2020 č. j. 189 EX 857/18-7, ze dne 12. února 2020 č. j. 189 EX 847/18-6, ze dne 12. února 2020 č. j. 189 EX 831/18-9, ze dne 15. ledna 2020 č. j. 189 EX 1075/19-2, ze dne 15. ledna 2020 č. j. 189 EX 939/18-7, ze dne 15. ledna 2020 č. j. 189 EX 915/18-7, ze dne 15. ledna 2020 č. j. 189 EX 914/18-7, ze dne 15. ledna 2020 č. j. 189 EX 912/18-7, za účasti Městského soudu v Praze, Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře, Krajského soudu v Hradci Králové, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, Krajského soudu v Ostravě, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a JUDr. et Mgr. Jiřího Leskovjana, LL.M., soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 4, sídlem Školská 695/38, Praha 1 - Nové Město, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na legitimní očekávání ochrany majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny a podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a také právo na rovnost zaručené podle čl. 1 Listiny.
2. Průběh předchozích soudních řízení a obsah napadených rozhodnutí jsou účastníkům známy, Ústavní soud proto pokládá jejich detailní rekapitulaci za nadbytečnou a omezí se pouze na jejich stručné shrnutí, které pro vypořádání ústavní stížnosti považuje za dostatečné, a to zejména pro účely stručného odůvodnění tohoto usnesení (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
3. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel byl ustanoven ve všech posuzovaných věcech zástupcem bývalého soudního exekutora Mgr. Iva Nedbálka, kterému zanikl výkon exekutorského úřadu ke dni 20. 10. 2015. K návrhu oprávněné obchodní společnosti O2 Czech Republic, a. s., bylo rozhodnuto, že exekuce nadále povede soudní exekutor JUDr. et Mgr. Jiří Leskovjan, LL.M. (dále jen "nově pověřený soudní exekutor"). Nově pověřenému soudnímu exekutorovi byl v každé věci doručen návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu, včetně žádosti o přiznání náhrady nákladů vzniklých v souvislosti se změnou exekutora podle §44b odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně některých zákonů, s tím, že stěžovatel požadoval 50 Kč za každé CD podle položky č. 31 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, 77 Kč s DPH za každé poštovné a náhradu ztráty času ve výši 100 Kč za každý posuzovaný případ, účtované podle §14 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, správce obchodního závodu, správce nemovité věci a plátce mzdy nebo jiného příjmu a o podmínkách pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou soudním exekutorem (exekutorský tarif), ve znění pozdějších předpisů, za promeškaný čas při provádění exekuční činnosti.
4. Nově pověřený soudní exekutor napadenými usneseními rozhodl, že stěžovateli se náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se změnou exekutora nepřiznává. V odůvodnění svých rozhodnutí s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2018 sp. zn. 20 Cdo 3944/2018 uvedl, že se změnou exekutora podle §44b odst. 5 exekučního řádu se pojí tzv. "zvláštní" náklady, které musí být nejen řádně odůvodněny, ale musí být i důvodné, skutečně vynaložené a musí být soudním exekutorem prokázány (tzn. podrobně vyčísleny a ve spise doloženy fakturami, stvrzenkami či jinými doklady prokazujícími jejich účelnost). Nově pověřený exekutor dospěl k závěru, že v posuzovaných případech stěžovatel vynaložení "zvláštních" nákladů (nákladů spojených se samotným technicko-organizačním a faktickým provedením změny exekutora) neprokázal.
5. K odvolání stěžovatele městský soud a krajské soudy napadenými usneseními rozhodnutí nově pověřeného soudního exekutora potvrdily s tím, že stěžovatel svou důkazní povinnost nesplnil a nedoložil relevantní listiny, jež by prokazovaly účelnost a výši zvláštních nákladů.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel po rekapitulaci skutkového stavu, který je pro všechna napadená rozhodnutí obdobný, upozorňuje na okolnosti vzniku nákladů spojených se změnou soudního exekutora a na skutečnost, že měl být soudním exekutorem a krajskými soudy (městským soudem) správně vyzván ke specifikaci uplatňovaných nákladů a rovněž měl být poučen o případných následcích. Na podporu svého tvrzení pak odkazuje zejména na nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. II. ÚS543/11 (N 89/61 SbNU 377). Dále uvádí, že jednotlivá rozhodnutí sice představují věci bagatelní, ale z kvalitativního pohledu okruh napadených řízení ve svém celku přezkum ústavnosti umožňuje. Rovněž je toho názoru, že neexistuje ustálená judikatura o vyčíslení nákladů spojených s předáváním spisů, a že vyřešení této otázky přesahuje zájmy stěžovatele. Stěžovatel též kritizuje postup krajských soudů (městského soudu), které dle jeho názoru vycházely z nepodložených tvrzení soudního exekutora o možnosti datového přenosu exekučního spisu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.
9. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, postihuje-li chybná interpretace či aplikace podústavního práva některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky řádného procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým soudům. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, nedošlo-li jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, k zásahu do ústavně zaručených práv.
10. Požadavek minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci se promítá zejména do rozhodování o nákladech řízení, neboť problematiku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, nelze z hlediska kritérií řádného procesu klást na stejnou úroveň, jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Rozhodování o nákladech soudního řízení, včetně nákladů řízení exekučního, je doménou civilních soudů. Ústavní soud dal opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před ostatními soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Náhrada nákladů řízení by proto mohla nabýt ústavněprávní dimenze jen při extrémním vybočení ze zákonných procesních pravidel.
11. Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím o nákladech spojených se změnou soudního exekutora ve výši, kterou lze pro jednotlivá rozhodnutí považovat označit za bagatelní.
12. Ústavní stížnosti ve věcech objektivně bagatelního významu Ústavní soud zpravidla odmítá, neboť takové rozhodnutí není obecně schopno založit porušení základních práv a svobod, resp. jeho zásah je zanedbatelný [srov. např. usnesení ze dne 26. 8. 1998 sp. zn. IV. ÚS 185/98, ze dne 11. 1. 2011 sp. zn. II. ÚS 53/11 či ze dne 26. 4. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1293/13 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)]. Úspěšné uplatnění ústavní stížnosti v těchto věcech založené na tvrzení o porušení práva na řádný proces však Ústavní soud nevyloučil. Opodstatněnost takového tvrzení shledal zpravidla jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální, či v případech, kdy ústavní stížnost překročila hranici bagatelnosti z pohledu kvantitativního či kvalitativního [srov. usnesení ze dne 25. 8. 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04 (U 43/34 SbNU 421) a další rozhodnutí v něm uvedená, nálezy ze dne 10. 10. 2002 sp. zn. III. ÚS 173/02 (N 127/28 SbNU 95), ze dne 6. 11. 2003 sp. zn. III. ÚS 150/03 (N 128/31 SbNU 149), ze dne 17. 3. 2009 sp. zn. I. ÚS 3143/08 (N 59/52 SbNU 583), ze dne 6. 1. 2009 sp. zn. I. ÚS 1980/08 (N 1/52 SbNU 3), ze dne 6. 9. 2010 sp. zn. I. ÚS 1744/10 (N 184/58 SbNU 613) nebo ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)].
13. V posuzované věci Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích žádná pochybení ústavněprávní relevance, ani nezjistil, že by se soudy v napadených rozhodnutích odchýlily od jeho ustálené judikatury týkající se nákladů exekuce, ani od judikatury k poučovací povinnosti soudů, na kterou stěžovatel poukazuje.
14. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel měl možnost uplatnit v řízeních všechny prostředky k ochraně svého práva a mohl požadované náklady spojené se změnou soudního exekutora řádně prokázat. Soudy zaujaly v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu, a lze uzavřít, že stěžovatel mohl vlastním přičiněním výsledný stav při takovém množství opakujících se případů zvrátit, nadto sám vykonává exekutorský úřad a jsou na něj kladeny vyšší požadavky než na běžného účastníka exekučního řízení. Ústavní soud neshledává, že by napadená rozhodnutí byla projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy řádného vedení soudního sporu. Skutečnost, že stěžovatel nesdílí právní názor s exekučními soudy, sama o sobě opodstatněnost ústavní stížnosti nezakládá. Stěžovatel, namítaje procesní pochybení v podobě absence řádného poučení a výzvy od krajských soudů (městského soudu) a soudního exekutora, ve své podstatě vyjadřuje jen nesouhlas s tím, jak soudy zhodnotily provedené důkazy, což není důvodem pro kasaci napadených rozhodnutí.
15. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu