ECLI:CZ:US:2022:4.US.2814.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2814/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti obchodní společnosti EFE cz, s. r. o., v likvidaci, sídlem Blanická 834/140, Ostrava, bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. srpna 2022 č. j. 8 As 140/2020-60, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2020 č. j. 10 A 212/2016-74, rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 3. října 2016 č. j. ČTÚ-34 836/2016-603/IIvyř. a rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 9. června 2016 č. j. ČTÚ-34 836/2016-603, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, Rady Českého telekomunikačního úřadu a předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu jako účastníků řízení, a obchodní společnosti O2 Czech Republic, a. s., sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 11. 10. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, odeslaná z datové schránky stěžovatelky, kterou se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených soudních a správních rozhodnutí. Postačuje přitom uvést, že předmětem napadených rozhodnutí je řešení úhrady vyúčtování podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, resp. (ne)existence důvodu pro přiznání odkladu povinnosti stěžovatelky hradit sporná vyúčtování vedlejší účastnici. Stěžovatelka má za to, že napadená rozhodnutí, podle nichž nebyl dán důvod k přiznání odkladného účinku jejím námitkám proti vyřízení reklamace, resp. k odložení povinnosti zaplatit sporné částky vedlejší účastnici, porušují její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny, neboť jí Městský soud v Praze neustanovil pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu právního zástupce z řad advokátů.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není, neboť návrh stěžovatelky není pro své formální a obsahové nedostatky možno považovat za řádný.
3. K úsporné ústavní stížnosti především nebyla přiložena plná moc advokáta podle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, přičemž ústavní stížnost byla podána přímo stěžovatelkou. Stěžovatelka tak není zastoupena advokátem, jak vyžaduje §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Povinnost právního zastoupení advokátem se přitom vztahuje již na sepis ústavní stížnosti (viz např. usnesení ze dne 23. 9. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 44/04; všechna rozhodnutí jsou veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz).
4. Úřední činností bylo zjištěno, že stěžovatelka se na Ústavní soud obrací opakovaně. Již v řízení o ústavní stížnosti sp. zn. IV. ÚS 481/21 přitom byla náležitě poučena o náležitostech ústavní stížnosti a přípisem ze dne 1. 3. 2021 byla vyzvána k odstranění vad ústavní stížnosti, včetně nutnosti doložení právního zastoupení advokátem. Lhůta třiceti dnů k odstranění vad ústavní stížnosti nadto byla stěžovatelce prodloužena o dalších 15 dnů, přičemž ani v této lhůtě stěžovatelka vady podání neodstranila, pročež Ústavní soud usnesením ze dne 4. 5. 2021 sp. zn. IV. ÚS 481/21 její ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. V poslední době se stěžovatelka obrátila na Ústavní soud také s ústavními stížnostmi vedenými pod sp. zn. IV. ÚS 1770/20, sp. zn. I. ÚS 577/22 a sp. zn. IV. ÚS 1170/22, které byly odmítnuty pro zjevnou neopodstatněnost. Stěžovatelce jsou proto zákonné náležitosti ústavní stížnosti bezpochyby dobře známy.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil jeho vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud však zastává právní názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v minulosti. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický (viz např. usnesení ze dne 31. 8. 2020 sp. zn. II. ÚS 2145/2020, ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 3028/20, ze dne 27. 1. 2021 sp. zn. III. ÚS 21/21 nebo ze dne 1. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 410/21). Stěžovatelka byla Ústavním soudem již v minulosti náležitě poučena o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje, přičemž ani ve stanovené lhůtě tyto vady v řízení vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 481/21 neodstranila. Přístup stěžovatelky, která nyní řízení o ústavní stížnosti prodlužuje tím, že vyčkává, až ji Ústavní soud opětovně vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.
6. Na základě výše uvedeného soudce zpravodaj přiměřeným použitím §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2022
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj