ECLI:CZ:US:2022:4.US.306.22.1
sp. zn. IV. ÚS 306/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti O. H., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Kopeckým, advokátem, sídlem Horní 1642/55, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. listopadu 2021 č. j. 4 To 270/2021-380 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. srpna 2021 č. j. 11 T 108/2018-350, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") zamítl v pořadí druhým, v záhlaví uvedeným usnesením, stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení, v němž byl stěžovatel pravomocně odsouzen za přečin krádeže 40 000 Kč k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Okresní soud po doplnění dokazování výpisem z bankovního účtu poškozeného neshledal důvody pro povolení obnovy řízení.
3. Stěžovatelovu stížnost proti usnesení okresního soudu Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl. Krajský soud konstatoval, že okresní soud plně respektoval pokyny mu uložené v předchozím zrušujícím rozhodnutí krajského soudu. Dále krajský soud objasnil podmínky povolení obnovy řízení a konstatoval, že okresní soud se náležitě vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Krajský soud dospěl k závěru, že "[s]rovnáním těchto nových skutečností, respektive důkazů, s již provedenými důkazy a dosavadním skutkovým zjištěním je však zcela zřejmé, že ani tato nova neskýtají důvodný předpoklad, natož vysoký stupeň pravděpodobnosti (zvýraznění je součástí citace - pozn. Ústavního soudu), že by na jejich základě mohlo dojít ke změně původního pravomocného rozhodnutí".
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s nově provedenými důkazy, jelikož důkazy nebyly hodnoceny ve vzájemné souvislosti. Podle stěžovatele z dokazování provedeného v řízení o povolení obnovy řízení vyplynul zásadní nesoulad mezi skutkovou větou a důkazní situací. Okresní soud měl v napadeném usnesení dotvářet skutkový stav tvrzením, že v daném období poškozený realizoval více výběrů, které ve svém celku bezpochyby činily částku přes 20 000 Kč, přestože poškozený měl od počátku tvrdit, že částku 20 000 Kč vybral z bankomatu jednorázovým výběrem. Stěžovatel má za to, že údaje obsažené ve výpisu z bankovního účtu poškozeného hodnotily soudy ve stěžovatelův neprospěch, neboť z nich mělo plynout, že poškozený nemohl mít v inkriminovanou dobu údajně odcizenou částku u sebe.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Ústavní soud zásadně není povolán k přehodnocování dokazování provedeného obecnými soudy. Mohl by tak učinit pouze tehdy, dopustily-li by se při hodnocení důkazů libovůle. Zejména, kdyby skutková zjištění vykazovala extrémní rozpor s provedenými důkazy či byl shledán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé [např. nálezy ze dne 6. 2. 2020 sp. zn. I. ÚS 1833/18, ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2690/15 (N 164/86 SbNU 677) a další (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná z http://nalus.usoud.cz)]. Ústavní soud považuje za určující pro nalézání práva, že je vždy nezbytné vycházet z individuálních okolností každého případu, které jsou založeny na konkrétních skutkových zjištěních [srov. např. nález ze dne 24. 3. 2011 sp. zn. I. ÚS 2166/10 (N 21/60 SbNU 215)].
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky uplatněné v předchozích řízeních, které obecné soudy v napadených rozhodnutích v souladu s ústavním pořádkem vyvrátily. Odůvodnění napadených rozhodnutí, včetně doplnění dokazování okresním soudem, objasnění úvah, jimiž se soudy řídily a posouzení váhy důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, jsou logická, podrobná, srozumitelná a jednoznačná. Ústavní soud proto především odkazuje na ústavně souladná odůvodnění napadených usnesení a dodává k nim následující.
9. Podstatou argumentace stěžovatele je tvrzení, že podle transakcí a zůstatků na bankovním účtu nemohl mít poškozený u sebe v době setkání se stěžovatelem částku 40 000 Kč. Obecné soudy řádně odůvodnily, že z dokazování, především ze samotného výpisu z účtu, z výslechů svědků, ze SMS komunikace mezi stěžovatelem a poškozeným a z časových odstupů jednotlivých událostí jednoznačně plyne, že touto částkou poškozený disponovat mohl. Krajský soud shrnul, že poškozený by bezesporu "neuváděl ve své výpovědi [...], že byl vybírat s odsouzeným u bankomatu a odsouzený o peníze i půjčku žádal. Právě vzhledem k této skutečnosti, kdy sám odsouzený uvádí, že byl s poškozeným v době, kdy realizoval nějaký výběr v bankomatu ve S., lze dovodit skutečnost, že poškozený se zjevně spletl v datu výběru, kdy předmětnou částku vybíral, a která mu byla následně odsouzeným odcizena. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že poškozený se sice spletl v datu výběru předmětné částky ve výši 20 000 Kč, nespletl se však v tom, a tuto skutečnost potvrdil i u veřejného zasedání dne 18. 8. 2021, že měl u sebe inkriminovaného dne částku ve výši 40 000 Kč a tyto peníze mu odcizil odsouzený za shora uvedených okolností, tak jak bylo provedeno dokazování, ať už v rámci hlavních líčení či u veřejného zasedání. Soud si rovněž nedokáže představit, z čeho by odsouzený hradil případnou půjčku, kterou požadoval mj. i po poškozeném M. J., když sám odsouzený uváděl, že nedostal výplatu, a proto [...] dokonce odcizil tržbu, tak jak bylo prokázáno již v rámci hlavního líčení a následně odůvodněno v pravomocném rozsudku" okresního soudu. Tento závěr je logický a řádně odůvodněný, pročež v napadených rozhodnutích Ústavní soud nezjistil rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, který by mohl zapříčinit jejich zrušení.
10. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu