ECLI:CZ:US:2022:4.US.3231.22.1
sp. zn. IV. ÚS 3231/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele K. K., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2022 č. j. 19 Co 274/2022-95 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. února 2022 č. j. 45 C 125/2020-71, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") domáhal po vedlejší účastnici zaplacení částky 95 778 Kč s příslušenstvím z titulu vynaložených nákladů na obhajobu v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 233/2013, a to podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů; následně bylo řízení co do částky 82 069 Kč s příslušenstvím zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby. Napadeným rozsudkem obvodní soud uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli částku 160,32 Kč s příslušenstvím (I. výrok), zamítl žalobu co do částky 13 548,68 Kč s příslušenstvím (II. výrok) a rozhodl o povinnosti vedlejší účastnice zaplatit stěžovateli náklady řízení (III. výrok).
3. K odvolání stěžovatele proti II. a III. výroku rozsudku obvodního soudu rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem tak, že rozsudek obvodního soudu v II. výroku změnil pouze tak, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli navíc částku 3 630,07 Kč s příslušenstvím, jinak ho potvrdil (I. výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (II. a III. výrok). Odvolací námitku stěžovatele o údajně nesprávném procesním postupu rozhodující soudkyně obvodního soudu městský soud shledal nedůvodnou. Podle §117 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), předseda senátu řídí jednání a činí veškerá vhodná opatření k zajištění řádného a bezpečného jednání. Předsedkyně senátu při jednání dne 22. 2. 2022 postupovala podle mimořádného opatření č. j. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření č. j. MZDR 15757/2020-63/MIN/KAN, v němž byl v čl. I odst. 1 písm. a) všem osobám s účinností od 1. 11. 2021 do odvolání zakázán pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest, a to mimo jiné ve vnitřních prostorech staveb. Podle odstavce 3 písm. t) zmíněného ustanovení se tento zákaz nevztahoval na soudce, přísedící, státní zástupce, obviněné a jejich obhájce, účastníky civilních, správních a ústavních soudních řízení a jejich zástupce, svědky, znalce, tlumočníky a další osoby, o kterých tak rozhodl soud, a to v místě a době soudního jednání. Podle odůvodnění této výjimky však bylo dle městského soudu jejím smyslem zamezit používání ochranných prostředků k narušení řádného průběhu řízení, neboť možnost sledovat tváře osob zúčastněných na soudním jednání přispívá k poznatkům důležitým pro souzenou věc. Při přednesech advokátů však podle městského soudu není podstatný výraz jejich tváře, a proto bylo nutné a správné upřednostnit účel uvedeného mimořádného opatření, a to prevenci vzniku a šíření onemocnění covid-19. Předsedkyně senátu obvodního soudu proto byla oprávněna v zájmu ochrany zdraví přítomných osob vyžadovat po právním zástupci stěžovatele nasazení respirátoru, a neuposlechl-li tohoto pokynu, byla oprávněna ho nechat vyvést. Městský soud k tomu dále doplnil, že právní zástupce stěžovatele se při jednání nebránil nasazení ochrany dýchacích cest objektivními důvody. Uvedl pouze, že se nechtěl podřizovat společenským úsluhám příkazem soudce. Následně s nasazenou rouškou seděl při jednání v části vyhrazené veřejnosti. Svým rozhodnutím nerespektovat pokyn předsedkyně soudu se sám vyloučil z aktivní účasti na jednání. K výzvě městského soudu se pak odmítl věcně vyjádřit s tím, že řízení bylo zatíženo procesním pochybením, které nelze zhojit v odvolacím řízení. Městskému soudu bylo z jeho úřední činnosti známo, že k popsanému jednání právního zástupce došlo stejným způsobem i v řadě dalších soudních jednání, přičemž v něm nelze shledat zájem na řádném projednání věci ve prospěch klienta ani ochotu respektovat obavu jiného z nakažení nemocí. Dále se pak městský soud zabýval vyčíslením nákladů na právní zastoupení a úroků z prodlení.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá zneužití pravomoci obecnými soudy. Jeho právní zástupce si odmítl při jednání u obvodního soudu nasadit respirátor s odvoláním na výjimku stanovenou mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví; jelikož opakovaně odmítl uposlechnout pokynu předsedkyně senátu, byla přivolána justiční stráž, za jejíž přítomnosti právní zástupce odešel z jednací síně. Obratem se pak na jednání soudu vrátil s již nasazeným respirátorem, a to jako veřejnost, přičemž tak setrval po celou dobu řízení. Stěžovatel má za to, že v důsledku popsaného jednání soudkyně obvodního soudu bylo celé řízení "o něm a bez něj", jelikož fakticky nebyl právně zastoupen. Z předmětného mimořádného opatření vyplývá, že v něm vyjmenované osoby zkrátka neměly v dané době povinnost nosit při jednání soudu ochranu dýchacích cest, a postup předsedkyně senátu obvodního soudu podle §117 o. s. ř., s nímž se následně ztotožnil i městský soud, byl proto založen na libovůli.
5. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl pouze to, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud předesílá, že v zásadě nezasahuje do rozhodovací pravomoci soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, čl. 90 až čl. 92 Ústavy). Nepřísluší mu výkon přezkumného dohledu nad činností těchto soudů v rovině podústavního práva. Ústavní soud zároveň zdůrazňuje zásadu minimalizace svých zásahů a zásadu sebeomezení při využívání svých kasačních pravomocí. Kasační zásah Ústavního soudu vůči rozhodnutím obecných soudů z podnětu individuální ústavní stížnosti připadá v úvahu jen tehdy, když napadeným rozhodnutím došlo k porušení subjektivních základních práv a svobod stěžovatele.
8. Nutno konstatovat, že stěžovatel pouze opakuje argumentaci, kterou uplatnil v odvolacím řízení (kopie odvolání i protokolu o jednání před obvodním soudem ze dne 22. 2. 2022 stěžovatel přiložil k ústavní stížnosti, a Ústavní soud se tak s nimi seznámil) a s níž se městský soud dostatečně a srozumitelně vypořádal (viz bod 3 odůvodnění tohoto usnesení, případně body 13 a 14 odůvodnění rozsudku městského soudu). Za situace, kdy stěžovatel pouze nadále setrvává na již dříve vypořádaných námitkách, považuje Ústavní soud za dostačující odkázat ho na příslušné části odůvodnění rozsudku městského soudu, jež obsahují podrobné vysvětlení, proč jeho pohled na věc neobstojí.
9. Jelikož Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu