ECLI:CZ:US:2022:4.US.3274.21.1
sp. zn. IV. ÚS 3274/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Dany Hadrabové, zastoupené JUDr. Miloslavou Konvalinkovou, advokátkou, sídlem Dr. E. Beneše 26, Bystřice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2021 č. j. 39 Co 117/2021-280 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. října 2020 č. j. 33 EXE 828/2020-240, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý (sc. řádný) proces a soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") byl zamítnut návrh stěžovatelky (jako povinné) na zastavení exekuce vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 33 EXE 828/2020 a u soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka pod sp. zn. 167 EX 155/20 k vymožení pohledávky vedlejší účastnice (jako oprávněné) ve výši 2 100 Kč. Uvedený soud dospěl k závěru, že stěžovatelka vůči vedlejší účastnici započetla neexistující pohledávku ve výši 921 Kč s příslušenstvím, a tudíž důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) či h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), za použití §55 exekučního řádu nebyl dán.
3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze napadeným usnesením usnesení obvodního soudu podle §219 o. s. ř. potvrdil, protože se s jeho závěry plně ztotožnil.
II.
Stěžovatelčina argumentace
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že v odvolání namítla, že obvodní soud přes její telefonickou žádost v době nouzového stavu neposečkal s jednáním cca 10 minut, když měla problém s dopravou a nedorazila na ně včas, že vůči vedlejší účastnici započetla svou pohledávku ve výši 921 Kč s úrokem z prodlení, která (sc. zásilka) měla být, ale nebyla jí Českou poštou, s. p., doručena (resp. kterou si na poště v K. nevyzvedla), že částku 785 Kč uhradila na účet soudního exekutora a že soud si vyžádal zprávu pošty, nikoliv však písemné doklady, takže nebylo možné ověřit číslo občanského průkazu a její podpis, přičemž je možné, že poukázanou částku 1 138 Kč převzala její dcera, se kterou nemá dobrý vztah. Dále uvádí, že obvodní soud nepřisvědčil její námitce, že vedlejší účastnice měla danou pohledávku vymáhat výkonem rozhodnutí podle správního řádu a daňového řádu, a upozorňuje, že je touto exekucí stahována do dluhové pasti, neboť je poživatelkou starobního důchodu, který v té době činil 14 000 Kč, a na účtu České správy sociálního zabezpečení byla zablokována částka převyšující 10 000 Kč.
5. S poukazem na princip právní jistoty, resp. předvídatelnost soudního rozhodování, se stěžovatelka dovolává právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2008 sp. zn. I. ÚS 2929/07 (N 167/51 SbNU 65) a v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22 8. 2017 č. j. 62 A 113/2017-54 či Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2017 č. j. 51 A 24/2017-41, přičemž tvrdí, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (jednající za vedlejší účastnici) je specializovanou státní institucí poskytující státu odborné právní služby, je vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, a proto není důvod, aby výkon svých práv přenášel na jiný subjekt, a učiní-li tak, není důvod pro uznání takto vzniklých nákladů [jak podle stěžovatelky plyne z nálezu ze dne 20. 2. 2014 sp. zn. I. ÚS 1011/12 (N 19/72 SbNU 237)]. Náklady vynaložené na advokáta nebo exekutora tak jdou na vrub státního rozpočtu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
8. V ústavní stížnosti stěžovatelka prakticky pouze shrnuje (opakuje) své námitky, které uplatnila proti napadenému usnesení obvodního soudu. Tyto námitky však městský soud náležitě vypořádal, a protože stěžovatelka na jeho závěry nijak nereaguje, není Ústavnímu soudu zřejmé, z jakého důvodu by k tvrzenému porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu mělo dojít.
9. Na doplnění možno uvést, že městský soud stěžovatelce vysvětlil, proč obvodní soud nepochybil, když jednal v její nepřítomnosti (že omluva nebyla včasná a že stěžovatelka ani nepožádala o odročení jednání). Navíc z napadeného usnesení městského soudu je patrno, že stěžovatelka se osobně zúčastnila jednání před tímto soudem, čímž bylo případné pochybení obvodního soudu napraveno. Má-li stěžovatelka za to, že vyplacení částky, kterou započetla jako svou pohledávku proti exekvované pohledávce (viz sub 2) vedlejší účastnicí prostřednictvím České pošty, s. p., nebylo v exekučním řízení dostatečně prokázáno, jde o vyjádření nesouhlasu s tím, jak obecné soudy zhodnotily provedené důkazy, což podle ustálené judikatury Ústavního soudu opodstatněnost ústavní stížnosti (bez dalšího) nemůže založit.
10. Obvodní soud i městský soud rovněž reagovaly na stěžovatelčinu argumentaci poukazem na judikaturu Ústavního soudu i zmíněných krajských (správních) soudů, přičemž z jejich úvah je patrno, že ji považovaly za nepřiléhavou, a to z toho důvodu, že Ústavní soud se v uvedených nálezech vyjadřoval k zastupování státu advokátem (kdy samotný Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který v dané věci jednal jménem vedlejší účastnice, není oprávněn exekuci provádět), a že zde nešlo o vymáhání pohledávky, které by podléhalo "daňovému režimu", jak tomu bylo ve věcech řešených uvedenými soudy.
11. Ústavní soud se s ohledem na obsah ústavní stížnosti (viz sub 8) mohl zabývat jen tím, zda závěry obecných soudů (viz sub 10) nejsou stiženy nějakou zjevnou ústavně relevantní vadou, avšak k takovému závěru nedospěl.
12. Ústavní soud uzavírá, že posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu