ECLI:CZ:US:2022:4.US.3380.21.1
sp. zn. IV. ÚS 3380/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky J. K., zastoupené Mgr. Ing. Ladou Petráskovou Manovou, LL.M., advokátkou, sídlem Klábalka 439, Zlín, proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 15. září 2021 č. j. 59 Co 31/2021-2289 (59 Co 118/2021), za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jak účastníka řízení, a 1) nezletilé T. K., 2) nezletilé K. K.a 3) V. P., a 4) A. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II. v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že ve věci nezletilých vedlejších stěžovatelek (dále jen "nezletilé") Okresní soud ve Zlíně (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 25. 2. 2021 č. j. P 60/2013-2142 nařídil výkon rozhodnutí a uložil třetí vedlejší účastnici (dále jen "matka") v daném usnesení podrobně specifikované pokuty za řádně neuskutečněný styk stěžovatelky a A. K. (již zemřelého dědečka nezletilých) s nezletilými. Po zhodnocení provedených důkazů měl okresní soud za prokázané, že matka ovlivňovala názor nezletilých o jejich vztahu s prarodiči a svým chováním bránila řádné realizaci tohoto styku, proto přikročil k uložení pokut matce za nerealizované a částečně realizované styky v celkové výši 6 000 Kč. Současně uložil matce povinnost nahradit stěžovatelce a A. K. náklady řízení ve výši 17 100 Kč.
3. K odvolání matky Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením uvedené usnesení okresního soudu ve vztahu ke stěžovatelce změnil tak, že nařídil výkon rozhodnutí a uložil matce za řádně neuskutečněný styk stěžovatelky s nezletilými době od 3. 10. 2020 od 9:00 hodin do 4. 10. 2020 do 17:00 hodin pokutu ve výši 800 Kč, v době od 7. 11. 2020 od 9:00 hodin do 8. 11. 2020 do 17:00 hodin pokutu ve výši 500 Kč, v době od 5. 12. 2020 od 9:00 hodin do 6. 12. 2020 do 17:00 hodin pokutu ve výši 800 Kč, v době od 28. 12. 2020 od 9:00 hodin do 29. 12. 2020 do 19:00 hodin pokutu ve výši 500 Kč, v době od 6. 2. 2021 od 9:00 hodin do 7. 2. 2021 do 17:00 hodin pokutu ve výši 500 Kč (výrok II.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
4. Krajský soud odkázal na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu, se kterým se v zásadě ztotožnil. Poukázal na to, že ve vztahu k prarodičům, zejména ke stěžovatelce, nezletilé deklarovaly pozitivní vztah. Nebyl tak důvod, aby jejich styk neprobíhal v rozsahu, jaký byl určen soudním rozhodnutím s tím, že není možné, aby stanovený styk byl modifikován matkou, která poskytovala součinnost nezletilým při zkracování tohoto styku (dřívější příjezd pro ně), v některých případech takovýto styk neproběhl vůbec z důvodu, že matka nezletilé ani prarodičům nepředala. Oproti okresnímu soudu však krajský soud snížil výši ukládaných pokut za zmařené styky s ohledem na význam kontaktu nezletilých s prarodiči v poměru k významu kontaktu dětí s rodiči s tím, že nemá nesporně takový význam, proto byla i pokuta přiměřeně snížena na výši, kterou krajský soud v dané fázi řízení považoval za přiměřenou, když šlo o první výkon rozhodnutí (pokuta může být ukládána opakovaně v rostoucí výši), který má povinného nadále motivovat pro respektování rozhodnutí do budoucna.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti výroku II. napadeného usnesení krajského soudu, kterým byly sníženy pokuty uložené matce za řádně neuskutečněný styk stěžovatelky a A. K. (již zemřelého dědečka nezletilých) s nezletilými. V ústavní stížnosti uvádí, že až do listopadu 2018 se ona i její dnes již zemřelý manžel s nezletilými intenzivně stýkali (trávili spolu víkendy, vánoční svátky, dovolené apod.). Poté byl jejich kontakt matkou přerušen a od té doby nemá možnost se nezletilými stýkat, a to ani prostřednictvím soudem určeného styku nezletilých s otcem, neboť styky nezletilých s otcem od konce roku 2018 téměř neprobíhají. Ani existence pravomocného soudního rozhodnutí o styku nezletilých s prarodiči (tj. stěžovatelkou a jejím manželem) nezajistilo prarodičům styk s nezletilými. Stěžovatelka považuje napadený výrok II. rozhodnutí krajského soudu, který ještě snížil okresním soudem matce uložené pokuty za nerespektování soudního rozhodnutí, za nedostatečně odůvodněný. Krajský soud se podle ní nevypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi a bagatelizoval význam kontaktu nezletilých se stěžovatelkou. Stěžovatelka má za to, že snížením pokut matce krajský soud fakticky legalizoval její jednání v rozporu s pravomocným rozhodnutím soudu a nepřímo jí naznačil, že není třeba dané soudní rozhodnutí dodržovat, neboť jí žádný postih nehrozí. Stěžovatelka je přesvědčena, že krajský soud nejednal v zájmu nezletilých, neshromáždil potřebné důkazy a své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, čímž porušil její práva na soudní ochranu a na ochranu před neoprávněným zásahem do rodinného života.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí obsahující napadený výrok. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
8. Obsahem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se snížením pokut uložených matce za řádně neuskutečněný styk stěžovatelky a A. K. (již zemřelého dědečka nezletilých) s nezletilými.
9. Z §251 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že výkon rozhodnutí lze nařídit tehdy, nesplní-li povinný dobrovolně, co je mu uloženo vykonatelným rozhodnutím. Podle §502 odst. 1 zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "zákon o zvláštních řízeních soudních"), platí, že soud nařídí výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním, anebo rozhodnutí o navrácení dítěte. Z uvedeného je zřejmé, že předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí a uložení exekuční pokuty při neplnění upraveného styku jsou upraveny podústavním právem, jehož výklad a použití jsou svěřeny obecným soudům. Ústavní soud není oprávněn do řešení těchto otázek zásadně zasahovat, neboť by šlo o nepřípustný zásah do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých orgánů. Výjimku by představovalo např. porušení procesních pravidel zakládající zásah do práva na soudní ochranu nebo učinění extrémních závěrů, které by vybočovaly z interpretačních metod, či vůbec nemohly mít oporu ve skutkových zjištěních.
10. Lze dodat, že pokuta ukládaná podle §502 zákona o zvláštních řízeních soudních je nástrojem negativní motivace, který slouží pro vyvarování se opakování porušení povinnosti do budoucna [srov. zejména usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 2731/08; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. V nyní posuzované věci je touto povinností povinnost matky zejména nezletilé na styk připravit, při styku spolupracovat a styku nebránit. Právě bránění ve styku bylo důvodem uložení pokut matce. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že výše uložených pokut je zásadně v kognici obecných soudů, přičemž související nejlepší zájem dítěte je třeba posuzovat i v kontextu zájmu jiných osob, zejména pak druhého rodiče, který podle čl. 32 Listiny má rovněž právo pečovat o své dítě. Nejlepší zájem dítěte není spojen s promítnutím subjektivního přesvědčení o nejlepším řešení věci, nýbrž s garancí základních práv dětí [srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 30. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1554/14 (N 236/75 SbNU 629)]. Mezi tato práva patří jak právo na péči vlastním rodičem (srov. čl. 18 Úmluvy o právech dítěte), tak i právo na identitu a zachování rodinných vazeb (srov. zejména body č. 52 a násl. obecného komentáře Výboru OSN pro práva dítěte č. 14 ze dne 29. 5. 2013, CRC/C/GC/14).
11. Krajský soud po zhodnocení provedeného dokazování shledal, že nezletilé deklarovaly pozitivní vztah ke stěžovatelce, proto nebyl relevantní důvod, aby jejich styk neprobíhal v rozsahu, jaký byl určen soudním rozhodnutím. Současně však oproti okresnímu soudu snížil výši ukládaných pokut za zmařené styky s ohledem na význam kontaktu nezletilých s prarodiči v poměru k významu kontaktu dětí s rodiči s tím, že nesporně takovýto kontakt požívá daleko menší ochrany. Takové odůvodnění napadeného rozhodnutí o snížení výše pokut nelze podle Ústavního soudu považovat za "faktickou legalizaci" jednání matky, jak namítá stěžovatelka, zvláště když jde o první výkon rozhodnutí.
12. Závěrem Ústavní soud konstatuje, že rozhodnutí krajského soudu o snížení pokut uložených matce je dostatečně odůvodněno a jde o rozhodnutí zákonné. Nenastala tedy situace, která by mohla mít dopad do procesních práv stěžovatelky takové povahy a intenzity, jenž by současně znamenal zásah do jejích ústavně zaručených práv.
13. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu