ECLI:CZ:US:2022:4.US.3407.21.1
sp. zn. IV. ÚS 3407/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem, sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1 - Nové Město, proti výroku I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2021 č. j. 23 C 71/2016-368, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a evidované právnické osoby Arcibiskupství olomouckého, sídlem Wurmova 562/9, Olomouc, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného usnesení
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného výroku I usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), kterým nebyla připuštěna změna žaloby. Stěžovatel tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva a svobody zaručené ústavním pořádkem České republiky. Konkrétně uvádí, že bylo porušeno právo vlastnit majetek zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud následující skutečnosti pojící se k předmětu ústavní stížnosti. Stěžovatel se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 13. 7. 2016 č. j. SPU 356022/2016/21/Na, sp. zn. SPU-139242/2013/R456/RR19627 (dále jen "rozhodnutí SPÚ") tak, že vedlejší účastnici jako oprávněné osobě se nevydávají části pozemků p. č. 6922/1 a p. č. 9649/1 v k. ú. Domašov u Jeseníka pod půdorysem stavby lesní komunikace Klínská. Dále, že se nevydává část pozemků p. č. 6958/2 pod půdorysem stavby lesní cesty Nad vodopády a část pozemku p. č. 6990/2 pod půdorysem stavby lesní komunikace Spojená. Dále část pozemku p. č. 6922/1 pod půdorysem stavby přehrážky. Dále se žalobce domáhal nahrazení napadeného rozhodnutí tak, že dalšímu účastníkovi jako oprávněné osobě se nevydávají části pozemků p. č. 3474, 3474/1 (3475/1), 3474/3 (3475/3), 3475/5, 3476, 3477, 3478, 6918/1, 6918/2, 6918/3, 6922/1, 6963/6 jako pozemků potřebných pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby lanové dráhy a části pozemků p. č. 3474 a 3475/4 jako pozemků potřebných pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury obchvat I/44. Všechny uvedené pozemky se nacházejí v k. ú. Domašov u Jeseníka
3. Krajský soud rozsudkem ze dne 10. 12. 2019 č. j. 23 C 71/2016-136 žalobu ohledně dvanácti pozemků zamítl (výrok I) a žalobě vyhověl ve vztahu ke třem pozemkům, a to konkrétně pozemkům p. č. 3474/1, 3475/7 a 3475/9, které byly odděleny geometrickým plánem (výrok II). Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 3. 6. 2020 č. j. 1 Co 15/2020-206 výrok I krajského soudu potvrdil, výrok II rozsudku zrušil ohledně pozemku p. č. 3475/7 a ve zbývající části jej potvrdil.
4. Dne 18. 2. 2021 stěžovatel doručil krajskému soudu podání označené jako změna žaloby, v němž uvedl, že při formulaci návrhu na zahájení řízení, který byl předmětem řízení, resp. při přípravě vyjádření z 29. 5. 2019, došlo z jeho strany k písařské chybě, když na místo pozemku p. č. 3475/7 v k. ú. Domašov u Jeseníka měl být stěžovatelem nárokovaný pozemek p. č. 3475/8 v k. ú. Domašov u Jeseníka. Krajský soud usnesením ze dne 18. 2. 2021 č. j. 23 C 71/2016-297 změnu žaloby nepřipustil. Podle krajského soudu výsledky dosavadního řízení by zjevně nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Poté krajský soud rozsudkem ze dne 20. 5. 2021 č. j. 23 C 71/2016-317 rozhodl tak, že rozhodnutí SPÚ se nahrazuje v níže uvedeném rozsahu následujícím rozhodnutím soudu: Účastníkovi se podle zák. č. 428/2012 Sb. nevydává pozemek p. č. 3475/7.
5. Následně, k odvolání vedlejší účastnice, vrchní soud usnesením ze dne 30. 8. 2021 č. j. 1 Co 9/2021-349 rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle vrchního soudu nebyl závěr krajského soudu, že návrhu na připuštění změny žaloby nelze vyhovět, správný, protože výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Tvrzení účastníků o existenci restituční překážky podle §8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi se totiž týkají jak pozemku p. č. 3475/7, tak pozemku p. č. 3475/8 a bylo-li tedy provedeno dokazování ve vztahu k prvnímu pozemku, výsledky tohoto dokazování lze použít i ve vztahu k pozemku 3475/8. Návrhu na připuštění změny žaloby tedy podle vrchního soudu mělo být vyhověno bez ohledu na to, ve které fázi řízení před krajským soudem k němu došlo, šlo-li skutečně o změnu žaloby, a nikoli pouze o odstranění jejich vad. Vrchní soud také uvedl, že krajský soud pochybil při posouzení obsahu stěžovatelova podání, v němž požadoval, aby byla připuštěna změna návrhu na zahájení řízení, podle níž bude předmětem řízení namísto pozemku p. č. 3475/7 pozemek p. č. 3475/8. Podle názoru vrchního soudu nejde pouze o změnu žaloby, ale stěžovatel dal v tomto podání najevo, že kromě požadavku, aby předmětem řízení byl pozemek p. č. 3475/8, požaduje, aby řízení nebylo dále vedeno o pozemku p. č. 3475/7. Ve vztahu k tomuto pozemku má jít, podle obsahu podání, o zpětvzetí žaloby. Dle názoru vrchního soudu je důsledkem pochybení krajského soudu to, že soud rozhodoval o nevydání pozemku, přestože v průběhu řízení došlo v této části ke zpětvzetí žaloby a řízení ohledně pozemku p. č. 3475/7 tedy mělo být dle §96 odst. 2 o. s. ř. zastaveno. V dalším řízení měl pak krajský soud rozhodnout o zastavení řízení ve vztahu k pozemku p. č. 3475/7 a posoudit důvodnost žaloby ve vztahu k pozemku p. č. 3475/8.
6. Poté krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením změnu žaloby nepřipustil (výrok I), zastavil řízení o žalobě, aby rozhodnutí SPÚ bylo v níže uvedeném rozsahu nahrazeno rozhodnutím soudu "Účastníkovi se podle zák. č. 428/2012 Sb. nevydává pozemek p. č. 3475/7 o výměře 4 385 m2, oddělený z pozemku p. č. 3475/4 geometrickým plánem č. 1767 A-247/2018 zhotovitele ZEMĚMĚŘICTVÍ JESENÍK, s. r. o., vše v katastrálním území Domašov u Jeseníka, obec Bělá pod Pradědem" (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
7. V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud uvedl, že považuje za důležité, že odvolání proti rozsudku ze dne 20. 5. 2021 č. j. 23 C 71/2016-317 podala vedlejší účastnice, a nikoli stěžovatel. Dále krajský soud uvedl, že nesouhlasí se stěžovatelovým tvrzením, že ve skutečnosti mínil pouze opravit zřejmou písařskou nesprávnost při vymezení předmětu řízení a považuje takové tvrzení za rozporné s jeho počínáním v celém průběhu řízení. Krajský soud konstatoval, že se v dosavadním průběhu řízení zabýval vydáním existujícího pozemku, který byl dle počínání stěžovatele předmětem řízení.
8. Krajský soud dále konstatoval, že ohledně posledního z dotčených pozemků (pozemku p. č. 3475/7) byla žaloba vzata zpět. Předmět řízení je tak podle něj vyčerpán a nelze dojít k závěru, že by byl prostor pro opravu žalobcem nově tvrzené nesprávnosti žaloby.
9. Krajský soud dospěl k závěru, že návrhy jsou po formální i obsahové stránce skutečně návrhem na změnu žaloby. K tomu dále uvedl, že stěžovatel vzal žalobu zpět ohledně pozemku p. č. 3475/7 a nově žalobu rozšířil o pozemek p. č. 3475/8. Dále konstatoval, že ohledně pozemku p. č. 3475/8 stěžovatel navrhl změnu žaloby po uplynutí lhůty vyplývající z §247 odst. 1 o. s. ř. Tato změna totiž byla podle názoru krajského soudu učiněna v řízení zahájeném v roce 2016 až podáními z 18. 2. 2021, resp. 1. 7. 2021.
10. Ve vyžádaném spise vedeném krajským soudem pod sp. zn. 23 C 71/2016 je obsaženo usnesení vrchního soudu ze dne 8. 3. 2023 č. j. 1 Co 4/2022-424. Tímto usnesením vrchní soud změnil k odvolání stěžovatele ústavní stížností napadené usnesení krajského soudu, tak, že změnu žaloby připustil (výrok I) a ve výrocích II a III usnesení krajského soudu zrušil (výrok II).
11. V odůvodnění vrchní soud uvedl, že dosavadní výsledky řízení mohou být podkladem pro řízení o změněné žalobě, a proto připustil navrženou změnu žaloby. Dále uvedl, že vzhledem k tomu, že řízení bude nadále probíhat, bude třeba, aby krajský soud posoudil včasnost a důvodnost změněné žaloby.
II. Argumentace stěžovatele
12. Stěžovatel v ústavní stížnosti trvá na tom, že se při podávání žaloby dopustil písařské chyby a zaměnil čísla pozemků. Proto také navrhl změnu žaloby. Při jejím zamítnutí však krajský soud podle jeho názoru nevzal v úvahu, že žaloba i ve vztahu k pozemku p. č. 3475/8 byla podána včas a pokud by ji zamítl pro opožděnost, mohl by se stěžovatel bránit proti tomuto rozhodnutí v odvolacím řízení. Takto se domnívá, že mu byl odepřen přístup k soudu.
13. Krajský soud podle stěžovatele postupoval svévolně a neuvědomil si dopady svého rozhodnutí do práv stěžovatele. Stěžovatel se domnívá, že krajský soud mohl odmítnout návrh na změnu žaloby pouze v případě, že by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu (§95 odst. 2 o. s. ř.). Tato skutečnost však nenastala, a proto je toho názoru, že krajský soud měl povinnost návrhu vyhovět. K tomu stěžovatel dodává, že krajský soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil. V ústavní stížnosti stěžovatel dále polemizuje se závěry vyslovené Ústavním soudem ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 ze dne 15. 11. 2016 (ST 43/83 SbNU 933; 394/2016 Sb.; všechna odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou přístupná na internetové databázi Nalus - viz https://nalus.usoud.cz)
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
14. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené usnesení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
15. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Vzhledem k tomu, že vrchní soud usnesením ze dne 8. 3. 2022 č. j. 1 Co 4/2022-424 ústavní stížností napadené usnesení krajského soudu zrušil, je tomu tak i v tomto případě. Řízení dále probíhá, napadené rozhodnutí krajského soudu bylo zrušeno a ústavní stížnost se stala bezpředmětnou, protože neexistuje pravomocné rozhodnutí, kterým by došlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
16. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl soudkyní zpravodajkou jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) ve spoj. s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2022
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka