ECLI:CZ:US:2022:4.US.363.22.1
sp. zn. IV. ÚS 363/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Společenský dům, s. r. o., sídlem tř. Spojenců 727, Otrokovice, zastoupené JUDr. Janem Hrbáčkem, advokátem, sídlem Kachlíková 891/15, Brno, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 6. prosince 2021 č. j. 6 ZT 154/2021-100 a usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 1. oddělení hospodářské kriminality ze dne 8. září 2021 č. j. KRPB-112266-50/TČ-2020-060281-BROD, za účasti Městského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 1. oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V odůvodnění ústavní stížnosti rovněž stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil své usnesení ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 911/13 a v dané věci rozhodl znovu.
2. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, posoudil splnění formálních požadavků řízení kladených na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.
3. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (viz §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.
4. Stěžovatelka ústavní stížností napadá rozhodnutí dozorujícího státního zástupce o stížnosti proti usnesení policejního orgánu, jímž byla odložena trestní věc iniciovaná stěžovatelkou v postavení poškozené.
5. Ústavní soud ve své již ustálené judikatuře zastává názor, že pro přípustnost takové ústavní stížnosti je nezbytné, aby stěžovatelka vyčerpala rovněž účinné procesní prostředky existující uvnitř soustavy státních zastupitelství. Podrobně byl tento závěr rozveden v nálezu ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), na jehož odůvodnění lze odkázat. Na tomto místě lze pouze stručně zopakovat, že žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství je obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takovou je ji nutno vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
6. Z důvodů, rozvedených podrobně v odkazovaném nálezu, tak Ústavní soud považuje ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím a postupu policejních orgánů a státních zastupitelství, které budou namítat, že vyšetřování bylo nedostatečné, tam, kde nebyla podána žádost o dohled nejbližšímu vyššímu státnímu zastupitelství, za nepřípustné pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
7. Pro úplnost je třeba uvést, že s výjimkou situace upravené v §119 a násl. zákona o Ústavním soudu se nelze v řízení o ústavní stížnosti domáhat zrušení předchozího rozhodnutí Ústavního soudu a obnovy skončeného řízení. Navrhovala-li tedy stěžovatelka zrušení usnesení ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 911/13 a vydání nového rozhodnutí v této věci, je třeba takový návrh odmítnout v této části pro nepříslušnost Ústavního soudu.
8. Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout zčásti jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh, pro jehož projednání není Ústavní soud příslušný podle §43 odst. 1 písm. d) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2022
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj