ECLI:CZ:US:2022:4.US.473.22.1
sp. zn. IV. ÚS 473/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Libuše Karbanové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2021 č. j. 6 Cmo 297/2021-368, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2021 č. j. 6 Cmo 298/2021-372, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 1. srpna 2019 č. j. 2470/RD53/KSUL Fj 39990/2019/KSUL-198 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. července 2019 č. j. 2470/RD49/KSUL Fj 39990/2019/KSUL-188, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a právnické osoby Společenství vlastníků X, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá jednak zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, jednak aby Ústavní soud vydal závazné stanovisko k věcné a místní příslušnosti soudu.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatelky trpí zjevnou vadou, neboť stěžovatelka není zastoupena advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se v minulosti několikrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou a na tento nedostatek byla upozorňována s poučením, že její neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (ve věcech vedených pod spisovými značkami II. ÚS 4067/17, I. ÚS 232/20, IV. ÚS 494/21). Stěžovatelka však i poté volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již od samého počátku řízení (pozn. obligatorní zastoupení fyzických a právnických osob advokátem je determinováno požadavkem kvalifikovaného uplatňování práv). Nezbytnost povinného zastoupení advokátem nelze zhojit, ev. oddálit, informací o podání žádosti na ustanovení advokáta (byť doloženou kopií žádosti), ani nespecifikovanými dlouhodobými zdravotními problémy v souvislosti s pandemií.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. Z výše uvedených důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2022
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj