ECLI:CZ:US:2022:4.US.504.22.1
sp. zn. IV. ÚS 504/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného Mgr. Martinou Tetzeliovou, advokátkou, sídlem U Svépomoci 2020/9, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. listopadu 2021 č. j. 56 Co 207/2021-1528 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 29. června 2021 č. j. 6 P 104/2011-1473, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-sever, jako účastníků řízení, a L. K. a nezletilého M. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro jejich rozpor s čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud Plzeň-sever (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem zamítl návrh stěžovatele (otce) na změnu výchovného prostředí u nezletilého vedlejšího účastníka (I. výrok) a zakázal styk nezletilého se stěžovatelem (II. výrok), čímž byl změněn rozsudek okresního soudu ze dne 23. 11. 2018 č. j. 6 P 104/2011-1069 v I. výroku, pokud jím byl upraven styk stěžovatele s nezletilým (III. výrok). Dále byl zamítnut návrh stěžovatele, kterým se domáhal nařízení povinné odborné terapie stěžovatele s nezletilým (IV. výrok) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení státu i účastníků (V. a VI. výrok).
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu potvrdil (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. výrok). Po doplnění dokazování ve shodě s okresním soudem uzavřel, že nebyla shledána změna poměrů odůvodňující změnu úpravy péče o nezletilého. Jde-li o zákaz styku nezletilého se stěžovatelem, i zde se krajský soud přiklonil k závěrům okresního soudu. Bylo prokázáno, že v současné situaci je s ohledem na špatné psychické rozpoložení nezletilého a jeho odmítavý postoj vůči stěžovateli nezbytné, aby stěžovatel nezletilému poskytl dostatečný prostor a nekontaktoval ho; vzhledem k tomu, že však byl tento proces počínáním stěžovatele narušen, bylo v zájmu zachování psychického zdraví nezletilého nezbytné stěžovateli styk zakázat.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel cituje závěry znaleckého posudku vypracovaného v roce 2015 znalkyní PhDr. Mgr. Blankou Šestákovou a namítá, že je soudy nerespektovaly. Vycházely pouze ze znaleckého posudku znalkyně PhDr. Bc. Martiny Rezkové z roku 2021, která v několika ohledech dospívá k odlišným - pro stěžovatele negativním - závěrům. K odstranění stěžovatelem blíže popsaných rozporů měl být v řízení vypracován revizní znalecký posudek, k čemuž však nedošlo. Přesto, že zákaz styku nebyl navrhován ani znalkyní PhDr. Martinou Rezkovou, ani orgánem sociálně-právní ochrany dětí, soudy k němu přesto přistoupily. Stěžovatel zdůrazňuje, že pro tak zásadní zásah nejen do jeho práv, ale i do práv nezletilého nebyly splněny podmínky.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelem uplatněných námitek. Se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, Ústavní soud předesílá, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací pravomoci soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, čl. 90 až čl. 92 Ústavy). Nepřísluší mu výkon přezkumného dohledu nad činností těchto soudů v rovině běžných zákonů. Ústavní soud zároveň zdůrazňuje zásadu minimalizace svých zásahů a zásadu sebeomezení při využívání svých kasačních pravomocí. Kasační zásah Ústavního soudu vůči rozhodnutím obecných soudů na základě ústavní stížnosti připadá v úvahu jen tehdy, když napadeným rozhodnutím došlo k porušení subjektivních základních práv a svobod stěžovatele. K takovému závěru však Ústavní soud v posuzované věci nedospěl.
7. Nutno konstatovat, že námitky uplatněné v ústavní stížnosti jsou obsahem totožné s námitkami obsaženými v odvolání stěžovatele (srov. bod 2 odůvodnění rozsudku krajského soudu, v němž je stěžovatelova odvolací argumentace rekapitulována). Přesto, že krajský soud na všechny tyto námitky reagoval a beze zbytku je vypořádal, stěžovatel na nich i nadále setrvává, aniž by však jakkoliv rozporoval důvody, pro které jim krajským soudem nebylo vyhověno. Většina stěžovatelovy argumentace je tudíž namířena nikoliv proti rozsudku krajského soudu, tj. proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (viz §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), nýbrž proti rozhodnutí okresního soudu jako soudu nalézacího; již proto Ústavní soud nemůže takto pojatou ústavní stížnost hodnotit jinak než jako zjevně neopodstatněnou.
8. Ústavní soud stěžovateli tak již jen připomíná, že s výhradami týkajícími se rozporů ve znaleckých posudcích se krajský soud vypořádal v bodě 18 odůvodnění rozsudku, v bodě 20 odůvodnění pak stěžovateli vysvětlil, proč nebyl shledán důvod k zadání revizního posudku. V následujících bodech odůvodnění soud reagoval na zbývající stěžovatelovy námitky, když poukázal jednak na pozdější vyjádření opatrovníka, který s ohledem na vývoj situace navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu, tedy včetně nařízení zákazu styku podle §891 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jednak na okresním soudem provedené komplexní hodnocení závěrů znalkyně Rezkové, které rovněž svědčily o potřebě postupu dle zmíněného ustanovení (viz body 21 a 22 odůvodnění rozsudku krajského soudu).
9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení shora uvedených ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu