ECLI:CZ:US:2022:4.US.538.22.1
sp. zn. IV. ÚS 538/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Burketa, zastoupeného JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem, sídlem Boženy Němcové 70, Kadaň, proti výrokům I, II, V, VI, VII a VIII rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. prosince 2021 č. j. 17 Co 34/2021-451, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti M - club, společnost s ručením omezeným, sídlem Stadion 356, Klášterec nad Ohří, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení napadeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno jeho právo na majetek a jeho ochranu podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na ochranu před soudem a na spravedlivý proces (sc. právo na soudní ochranu a řádný proces) podle čl. 36 Listiny a rovnost účastníků před soudem podle čl. 37 Listiny.
2. Současně stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
3. Z ústavní stížnosti se podává, že Okresní soud v Chomutově (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 8. 12. 2020 č. j. 33 C 649/2010-380 zastavil řízení o zaplacení úroku z prodlení z částky 520 000 Kč od 13. 3. 2008 do 17. 3. 2008 (výrok I), vedlejší účastnici (jako žalované) uložil zaplatit stěžovateli (jako žalobci) částku 10 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), co do částky 510 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok III), stěžovateli uložil zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 148 541,21 Kč (výrok IV), zástupci stěžovatele přiznal odměnu za zastupování a další náhrady (výrok V), stěžovateli uložil zaplatit České republice - okresnímu soudu část soudního poplatku (výrok VI), jakož i část náhrady nákladů na znalecký posudek a část odměny za zastupování včetně příslušných náhrad (výrok VII).
4. K odvolání stěžovatele, směřujícímu proti výroku III až VII, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve výroku III a IV potvrdil (výroky I a II), ve výroku V ho změnil co do výše odměny za zastupování i příslušných náhrad (výrok III), ve výroku VI ho změnil tak, že se stěžovateli povinnost zaplatit část soudního poplatku za řízení v jednom stupni neukládá (výrok IV), ve výroku VII ho změnil co do výše nákladů řízení předcházejícího řízení odvolacímu, které má stěžovatel nahradit České republice - okresnímu soudu (výrok V), stěžovateli uložil zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení vedlejší účastnici ve výši 98 112 Kč (výrok VI), České republice - krajskému soudu ve výši 400,70 Kč (výrok VII) a České republice - okresnímu soudu ve výši stanovené samostatným usnesením (výrok VIII).
II.
Stěžovatelova argumentace
5. Stěžovatel tvrdí, že přípustnost ústavní stížnosti je dána s ohledem na §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť soudní řízení trvalo 12 let, přičemž mu vznikla značná majetková újma, protože po tuto dobu nemohl podnikat. V důsledku toho se dostal do značných finančních problémů, o čemž svědčí i to, že byl částečně osvobozen od hrazení nákladů soudního řízení.
6. Soudům obou stupňů pak stěžovatel vytýká, že sice správně zjistily, že vedlejší účastnice disponovala s jeho majetkem, nepřihlédly však k tomu, že jeho hodnota byla stanovena dohodou a že vedlejší účastnice měla povinnost tento majetek chránit. Dále jim vytýká, že pro stanovení škody použily znalecký posudek, který stanovoval cenu šrotu, nikoliv to, oč se jeho majetek (minigolfové dráhy) vlivem protiprávního jednání vedlejší účastnice snížil, když mu bránila s tímto majetkem disponovat.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
8. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
9. Podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
10. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 téhož zákona).
11. Podle §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
12. V posuzované věci představuje mimořádný opravný prostředek podle §72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu dovolání, které je podle §75 odst. 1 téhož zákona stěžovatel před podáním ústavní stížnosti povinen "vyčerpat" [viz usnesení ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13 (U 5/68 SbNU 541); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], tzn. je nejen podat, ale dosáhnout rozhodnutí o něm. Z ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovatel dovolání podal, natož že by je již "vyčerpal" (srov. §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu), i když byl krajským soudem v napadeném rozsudku o možnosti jeho podání výslovně poučen. Ústavní stížnost je proto podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
13. Dovolává-li se stěžovatel použití §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, uvedené ustanovení na danou věc použít nelze. Jednak není patrno, že by vůbec nějaké (konkrétně dovolací) řízení aktuálně bylo vedeno (viz sub 12), jednak by v něm sotva mohlo docházet ke "značným průtahům" (kdyby snad vedeno bylo), byl-li napadený rozsudek krajského soudu vydán na konci minulého roku a stěžovateli doručen na počátku tohoto roku.
14. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
15. Vzhledem k tomu, že o ústavní stížnosti bylo rozhodnuto v co nejkratší možné době a vzhledem k závěrům Ústavním soudem učiněným, nebylo nutné rozhodovat samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného soudního rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2022
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj