ECLI:CZ:US:2022:4.US.592.22.1
sp. zn. IV. ÚS 592/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti M. P., zastoupeného Mgr. Tomášem Markem, advokátem, sídlem Na Hutích 661/9, Praha 6 - Bubeneč, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2021 č. j. 11 Tdo 1222/2020-2619, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. dubna 2020 č. j. 15 To 15/2020-2381 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2020 č. j. 57 T 9/2019-2277, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem uznal stěžovatele spolu s dalšími třemi obžalovanými (B. K., D. D. a F. H.) vinnými tím, že společně s dalšími doposud neztotožněnými osobami jako členové organizované skupiny s dílčí dělbou práce, která byla založena i na vzájemné zastupitelnosti, vedeni společným záměrem získat finanční prospěch pro sebe a pro jiného, se bezprostředně podíleli na pěstování a přechovávání drogy marihuana (konopí), to vše v úmyslu získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí (Cannabis L.) s vysokým obsahem kanabinoidních látek [celkem bylo zajištěno konopí obsahující téměř 3 kg účinné látky Tetrahydrokanabinol (dále jen "THC"], a to tak, že zajišťovali zdárný chod pěstíren zřízených dosud neztotožněnými pachateli v bytech v Praze, pronajatých na neexistující osoby, a pečovali o rostliny konopí, které pravidelně ručně zavlažovali, pěstírny hlídali a do uvedených bytů za pomoci vlastních klíčů vstupovali a vnášeli věci potřebné pro fungování pěstíren. Tím spáchali pokus zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (v případě obžalovaného F. H. ve formě účastenství), neboť organizovaně pěstovali a přechovávali konopí. Městský soud stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou. Dále stěžovateli městský soud uložil trest vyhoštění na dobu deseti let a trest propadnutí věci.
3. K odvolání státní zástupkyně a obžalovaného F. H. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným rozsudkem zrušil ve výroku o vině obžalovaných pod bodem I a ve všech výrocích na tento výrok obsahově navazujících rozsudek městského soudu. Vrchní soud nově rozhodl tak, že uznal prvně tři výše jmenované obžalované vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a obžalovaného F. H. z pomoci k tomuto zvlášť závažného zločinu. Vrchní soud stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání osmi let ve věznici se zvýšenou ostrahou a stejně jako městský soud tresty vyhoštění a propadnutí věci.
4. Nejvyšší soud shledal dovolání stěžovatele, B. K. a D. D. přípustné, avšak nedůvodné. Právní posouzení skutku vrchním soudem bylo podle Nejvyššího soudu správné, přičemž námitky proti přiměřenosti trestu se nevztahovaly k žádnému zákonnému dovolacímu důvodu a Nejvyšší soud nezjistil uložení nepřiměřeně přísného trestu.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel zejména namítá, že podle vrchního soudu měl on sám přechovávat 2 801,345 g THC, ačkoliv ze skutkových zjištění městského soudu - pokud jde o byty, jež byly spojeny s jeho osobou - vyplývá množství toliko množství 1 791,22 g THC. Stěžovatel shledává extrémní rozpor mezí tím, co vrchní soud uvedl ve skutkové větě, a tím, s čím pracoval při právním posouzení skutku. To má podle obviněného vliv i na míru společenské škodlivosti jeho jednání a na závěr o možnosti použití §58 odst. 1 trestního zákoníku, který podle stěžovatele měly soudy použít. Podle stěžovatele též ze skutkových zjištění obecných soudů neplyne závěr o existenci organizované skupiny, tudíž ani jeho podíl na činnosti v dalších dvou pěstírnách neměl být prokázán. Nejvyšší soud aproboval postup vrchního soudu, který přičetl stěžovateli množství THC zajištěné v bytě, s nímž se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo stěžovatele žádným způsobem spojit, a to pouze na základě argumentace, že člen organizované skupiny má být trestán jako spolupachatel, ačkoli v rozsudku městského soudu nebyl stěžovatel uznán vinným jako spolupachatel. Nejvyšší soud také údajně marginalizoval stěžovatelem poukazovaný rozdíl mezi pěstováním a vypěstováním z hlediska naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu ve slovech přechovávat pro jiného. Jelikož stěžovatel podle svých slov toliko o rostliny pečoval (zaléval je, hlídal pěstírny), avšak nebylo mu prokázáno jejich sušení a sklizeň, nemohlo jít o dokonaný zločin, nýbrž nejvýše o stadium pokusu.
6. Dále stěžovatel brojí proti nepřiměřeně přísnému uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, které odvozuje od neodůvodněného neužití moderačního práva podle §58 odst. 1, 6, popř. i 5 téhož ustanovení trestního zákoníku. Soudy se podle stěžovatele dostatečně nezabývaly osobními a rodinnými poměry stěžovatele, který do té doby nepochybil, avšak potřeboval splatit dluhy vzniklé z jeho závislosti na hazardních hrách.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Proto musí pečlivě dbát mezí pravomocí svěřených mu Ústavou.
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky uplatněné v předchozích řízeních, které byly v napadených rozhodnutích v souladu s ústavním pořádkem vyvráceny. Protože námitky stěžovatele směřují částečně proti přiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, poznamenává k tomu předně Ústavní soud, že mu zásadně nepřísluší vyjadřovat se k výši a druhu uloženého trestu [srov. např. nález ze dne 24. 4. 2008 sp. zn. II. ÚS 455/05 (N 74/49 SbNU 119)], neboť rozhodování trestních soudů je v tomto ohledu nezastupitelné (viz čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny). Ústavní soud je oprávněn zasáhnout pouze v případě extrémního vybočení z kritérií, jež jsou pro tyto účely stanovena v §37 a násl. trestního zákoníku. Taková situace však v dané věci nenastala a Ústavní soud neshledal důvody pro odchýlení se od závěrů obsažených v usneseních ze dne 6. 4. 2022 sp. zn. II. ÚS 545/22 a ze dne 22. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 541/22, jimiž byly odmítnuty ústavní stížnosti B. K. a D. D. jako návrhy zjevně neopodstatněné.
10. Základními okruhy opakovaných polemik stěžovatele jsou především námitky proti spáchání trestného činu ve spolupachatelství s dalšími obviněnými a proti množství jemu přičteného množství THC. Nejvyšší soud však v bodech 65 a 66 odůvodnění napadeného usnesení srozumitelně konstatoval: "Ačkoliv tak soud prvního stupně, ani soud odvolací, výslovně v odůvodnění svých rozsudků neuvedly (byť právní věty obou rozsudků ve vztahu k uvedeným spoluobviněným obsahují znak ‚přechovávali'), obvinění [...] při páchání trestné činnosti zjevně postupovali jako spolupachatelé ve smyslu §23 tr. zákoníku, neboť každý z nich svým jednáním naplňoval znaky skutkové podstaty daného zvlášť závažného zločinu. [...] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již dříve a opakovaně akcentoval, že pokud si obviněný mohl učinit představu o rozsahu páchání trestné činnosti (např. vzhledem k množství drogy, se kterou obchodoval, existenci dalších osob, s nimiž spolupracoval, i k době, po kterou k trestné činnosti docházelo), tak jednal za podmínek spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku." Proto Nejvyšší soud uzavřel, že všem spoluobviněným "je třeba přičítat veškeré množství účinné látky THC, s nímž všichni spoluobvinění nedovoleně nakládali. Je tedy nepodstatné, že konkrétně obviněný P. se podílel na produkci ‚toliko' 1 791,22 g THC, a nikoliv celkového množství účinné látky uvedeného ve výroku rozsudku odvolacího soudu (tj. bezmála tří kilogramů dané látky). Jestliže se tedy obvinění vědomě a dobrovolně zapojili do činnosti organizované skupiny, přičemž prokazatelně měli představu o rozsahu její činnosti (s ohledem na výše vzpomenuté skutečnosti), odpovídá každý z nich za celkové množství účinné látky THC, s nímž nedovoleně nakládala celá organizovaná skupina, tedy i za to množství THC, které bylo zajištěno v pěstírně, na jejímž provozu se konkrétní obviněný prokazatelně aktivně nepodílel". Tuto argumentaci shledal Ústavní soud přesvědčivou, logicky nerozpornou a prostou ústavněprávního pochybení, pročež jsou příslušné námitky stěžovatele zjevně neopodstatněné.
11. Dále Nejvyšší soud v bodech 74 a násl. odůvodnění napadeného usnesení shrnul, že vzhledem k propojení spoluobviněných (viz výše) lze jejich jednání kvalifikovat nikoli jako výrobu, nýbrž právě přechovávání drogy pro jiného, neboť v rámci pěstíren stěžovatel nejen rostliny zaléval, ale také přechovával již usušené konopí. Přestože tedy podle Nejvyššího soudu vrchní soud nesprávně posoudil skutek, jako naplňující znak skutkové podstaty ve slově vyrobí, a v této části tak bylo dovolání stěžovatele důvodné, nic to nemění na naplnění alternativního znaku, spočívajícího ve slově přechovává (viz bod 80 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu). Ve výsledku je tudíž rozhodnutí jak vrchního soudu, tak Nejvyššího soudu ústavně souladné.
12. Naplnění znaku skutkové podstaty, spočívající v přechovávání, nikoli výrobě konopí, ústí též v ústavně souladný závěr o posouzení skutku jako dokonaného trestného činu. Nejvyšší soud řádně odůvodnil, proč stěžovatel neúměrně přeceňuje rozdíl mezi slovesnými vidy slov pěstovat a vypěstovat, a to s odůvodněnými odkazy na jeho ustálenou judikaturu. Stejně tak podrobně a přiléhavě vyložil význam stěžovatelem zpochybňovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu. Ani v těchto závěrech Ústavní soud neshledal porušení práva stěžovatele na řádný proces, pročež pro stručnost odkazuje především na bod 79 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu.
13. V posledku Ústavní soud dodává, že Nejvyšší soud nad rámec přezkumu odůvodnil, proč vrchní soud nebyl povinen užít (ani odůvodnit nevyužití) moderačního práva podle §58 odst. 1 trestního zákoníku. To koneckonců plyne jak z povahy daného zákonného ustanovení, tak ze zjevně nepodstatných důvodů, kterými se stěžovatel snížení vyměřeného trestu domáhá.
14. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu