ECLI:CZ:US:2022:4.US.663.22.1
sp. zn. IV. ÚS 663/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Mgr. Marka Orsága, advokáta, sídlem Národní třída 300/24, Hodonín, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. ledna 2022 č. j. 7 To 12/2022-246 a usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. prosince 2021 č. j. 3 T 89/2021-237, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Hodoníně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresní soud v Hodoníně (dále jen "okresní soud") rozhodl, že stěžovateli (jako obhájci v dané trestní věci) se určuje odměna a náhrada hotových výdajů za obhajobu odsouzeného D. D. v částce 11 622,80 Kč za vyjmenované úkony. Naopak soud nepřiznal stěžovateli odměnu ve výši 1 200 Kč (a paušální náhradu výdajů 300 Kč) za nahlížení do spisu u policie dne 19. 5. 2021. Podle §11 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, náleží obhájci odměna jen za prostudování spisu po skončení vyšetřování, a nikoliv za ostatní nahlédnutí do spisu. K tomu okresní soud uvedl, že každý případ je nutno posuzovat individuálně a nelze se nekriticky řídit nálezem Ústavního soudu, který řeší poněkud odlišnou situaci. Odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 3906/17 (všechna rozhodnutí Ústavní soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) se vztahoval k jiné situaci a pro uplatnění jeho závěrů nejsou proto splněny v dané věci podmínky. V tehdejší věci šlo o řízení, v němž obviněnému hrozil výjimečný trest a nahlédnutí do spisu bylo účelným úkonem ke zjištění aktuálního stavu vyšetřování a přípravy další taktiky obhajoby. U déletrvajících řízení je opakované nahlížení do spisu vhodné. V dané věci stěžovatel převzal obhajobu dne 18. 5. 2021 a hned následující den nahlížel do spisu, který tou dobou nebyl jistě obsáhlý. Zároveň nešlo o závažnou trestnou činnost. Podle okresního soudu šlo tedy o ryze účelový úkon, jehož vyúčtování je neetické.
3. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") zamítl napadeným usnesením. Stěžovateli lze přisvědčit, že i nahlédnutí do spisu může být (podle uvedeného nálezu Ústavního soudu) úkonem právní služby. To je však vždy třeba zjišťovat podle konkrétních okolností daného případu. Krajský soud dospěl k závěru, že uvedené nahlédnutí do spisu (dne 19. 5. 2021) je nutno považovat za součást úkonu převzetí a příprava obhajoby, k němuž došlo stěžovatelovým ustanovením dne 18. 5. 2021 a za jehož provedení byl stěžovatel odměněn. Součástí tohoto úkonu je navíc i první porada s klientem, k níž došlo až dne 21. 6. 2021.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že soudy v dané věci nesprávně použily §11 odst. 1 písm. f) a odst. 3 advokátního tarifu. Daný úkon byl podle stěžovatele legitimním a aktivním výkonem obhajoby podle nálezu sp. zn. I. ÚS 3906/17. Stěžovatel poukazuje na to, že v době převzetí obhajoby měl k dispozici pouze usnesení o vzetí do vazby a protokol z vazebního zasedání. Aby mohl řádným způsobem vykonávat obhajobu, musel nahlédnout do spisu. Vzhledem k hrozícímu trestu nebylo namístě bagatelizovat význam daného trestního řízení, jak to učinil okresní soud. Tyto závěry nedávno potvrdil nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022 sp. zn. III. ÚS 2289/21.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, tudíž nemusí být právně zastoupen jiným advokátem, jak vyžaduje §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)]. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Těžiště stěžovatelovy argumentace spočívá v tvrzení o nerespektování závěrů nálezu sp. zn. I. ÚS 3906/17 (resp. nálezu sp. zn. III. ÚS 2289/21). Tomu však Ústavní soud nemohl přisvědčit. Ratio decidendi uvedené judikatury lze vyjádřit tak, že soudy mají povinnost zkoumat účelnost konkrétního nahlédnutí do spisu ve vazbě k průběhu a okolnostem každého trestního řízení. To soudy v dané věci učinily a dospěly k logickému a podloženému závěru, že nahlédnutí do spisu dne 19. 5. 2021 nelze hodnotit jako samostatný účelný úkon obhájce.
7. Naopak závěry uvedených nálezů nelze vykládat paušálně jako založení a ospravedlnění nároku na odměnu za každé nahlédnutí do spisu v průběhu přípravného řízení (srov. usnesení ze dne 30. 8. 2021 sp. zn. I. ÚS 2126/21, ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. IV. ÚS 314/21 nebo ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. III. ÚS 1965/21).
8. Z výše uvedených okolností dané věci nevyplývá žádný důvod, pro který by bylo nutné závěry obecných soudů přehodnocovat. Dané trestní řízení se skutkově významně odlišuje od situací popsaných v daných nálezech. Lze přisvědčit závěru krajského soudu, že rozhodl-li se stěžovatel den po převzetí obhajoby (před schůzkou s klientem a seznámení se se základními listinami daného trestního řízení) nahlédnout do spisu, je nahlédnutí součástí úkonu převzetí a příprava obhajoby.
9. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu