ECLI:CZ:US:2022:4.US.724.22.1
sp. zn. IV. ÚS 724/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. Jana Boučka, advokáta, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2022 č. j. 23 Co 73/2022-47 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. února 2022 č. j. 65 C 308/2020-40, ve znění opravného usnesení ze dne 22. února 2022 č. j. 65 C 308/2020-41, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 2 odst. 2, čl. 26 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 a čl. 95 Ústavy.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením ze dne 22. 2. 2022 č. j. 65 C 308/2020-40 uložil Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 2 000 Kč, a to za nerespektování jeho pokynu mít po dobu soudního jednání nasazený respirátor. Z mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 27. 10. 2021 č. j. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN vyplývá povinnost všech osob nosit respirátory. Při jednání dne 22. 2. 2022 si stěžovatel nejprve respirátor na výzvu nasadil, následně si jej však po zahájení ústního jednání sejmul, a to i v okamžiku, kdy nemluvil. Opakované výzvy soudu neuposlechl. Proto soud přikročil k uložení pořádkové pokuty. I přes výjimku, kterou uvedené mimořádné opatření uvádí pro osoby jednající u soudu, bylo podle obvodního soudu nutné prostřednictvím §117 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), zajistit ochranu zdraví přítomných osob. V době jednání probíhala epidemie koronavirového onemocnění s vysokou smrtností. Soud přitom neměl informace o bezinfekčnosti přítomných osob. Soudní síň byla nevětraná a přítomné osoby mohly být v rizikové skupině. V takové situaci byl jediným dostupným ochranným prostředkem respirátor. Jeho užití přitom stěžovateli nijak nebránilo ve výkonu jeho procesních práv.
3. Napadené usnesení obvodního soudu bylo následně rovněž napadeným usnesením opraveno a jeho výrok byl doplněn o způsob úhrady pořádkové pokuty (výrok I). Dále soud odložil vykonatelnost původního usnesení do právní moci opravného usnesení (výrok II).
4. Proti usnesení obvodního soudu ze dne 22. 2. 2022 č. j. 65 C 308/2020-40 (ve znění opravného usnesení) podal stěžovatel odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") na jeho základě potvrdil usnesení obvodního soudu ve výroku o uložení pořádkové pokuty a ve výroku o odložení vykonatelnosti opravné usnesení zrušil. V odůvodnění se ztotožnil s právními závěry obvodního soudu. Podle §117 o. s. ř. soud rozhoduje o způsobu vedení řízení. V situaci probíhající pandemie se tato pravomoc projevuje i v možnosti uložení povinnosti nosit respirátor. Nejde o akt libovůle či osvojování si pravomoci hygienické služby. Použití respirátoru stěžovatelem (jako právním zástupcem) nemohlo navíc ovlivnit rozhodnutí soudu ve věci, jako je tomu například u svědků.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel namítá, že napadená rozhodnutí jsou založena na flagrantní kriminalizaci advokáta za výkon jeho činnosti v mezích zákona a zjevným projevem zneužití soudní moci. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví, které soudy aplikovaly, není podle stěžovatele prováděcím předpisem k občanskému soudnímu řádu (k němu může prováděcí předpisy vydávat pouze Ministerstvo spravedlnosti). Soud tedy nemůže na základě §117 o. s. ř. toto mimořádné opatření aplikovat. Nadto stěžovatel argumentuje, že nošení respirátorů nemá vztah k účelu občanského soudního řízení vyjádřeného v §1 o. s. ř. Soud uložil pořádkovou pokutu v rozporu s právem a pravomocemi soudu. I z uvedeného mimořádného opatření totiž vyplývá pro právní zástupce u soudu výjimka z používání respirátorů. Bylo-li by záměrem tvůrce mimořádného opatření, aby soud mohl rozhodovat o povinnosti nosit respirátor u všech osob, neobsahovala by tato norma výčet konkrétně určených osob s obecnou klauzulí o "dalších osobách", o jejichž povinnosti nosit respirátory rozhoduje soud. I další výjimka, spočívající v možnosti sledovat tváře zúčastněných, podporuje podle stěžovatele tento výklad. Konečně, stěžovatel doplňuje, že není žádným popíračem pandemie a je plně očkován (i s rodinou). Ústavní stížnost je motivována odporem k plíživému rozšiřování (resp. zneužívání) pravomocí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, a proto podle stanoviska Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) nemusí být právně zastoupen, jak požadují §29, §30 odst. 1 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je zčásti (viz sub 7) přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Ústavní soud pro úplnost poznamenává, že nepovažoval za nutné odstraňovat pochybení stěžovatele spočívající v tom, že výslovně v petitu neuvedl návrh i na zrušení usnesení obvodního soudu ze dne 22. 2. 2022 č. j. 65 C 308/2020-40, neboť z odůvodnění ústavní stížnosti je zjevné, že tato směřuje i proti němu. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel napadá usnesení městského soudu a usnesení obvodního soudu, tedy usnesení č. j. 65 C 308/2020-40 ve znění opravného usnesení č. j. 65 C 308/2020-41. Protože však výrok II opravného usnesení městský soud zrušil, je v této části ústavní stížnost návrhem, k jehož rozhodnutí není Ústavní soud příslušný.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
9. Těžiště stěžovatelovy argumentace tvoří námitky o zneužití pravomoci soudu, resp. postup soudu contra legem. Těmto námitkám Ústavní soud nemohl přisvědčit. Podle Ústavního soudu spadá ochrana veřejného zdraví (resp. zdraví účastníků řízení) při soudním jednání pod chráněný zájem §1 a 117 o. s. ř. Soud je nejen oprávněn, nýbrž povinen chránit zdraví jak účastníků řízení, tak ostatních osob (např. zaměstnanců soudu). Za vhodný k dosažení tohoto účelu lze (při naplnění znaků skutkové podstaty) považovat rovněž institut pořádkové pokuty podle §53 o. s. ř. Odůvodní-li soudce srozumitelně a logicky svůj pokyn směřující k ochraně zdraví osob, jsou účastníci povinni jej respektovat a mohou k tomu být přinuceni rovněž uložením pořádkové pokuty.
10. Tyto podmínky byly v dané věci podle Ústavního soudu splněny. Soud stěžovatele opakovaně vyzval k užití respirátoru, čehož stěžovatel nedbal. Uložení pořádkové pokuty tak bylo namístě s ohledem na skutkové okolnosti popsané v napadeném usnesení městského soudu a v (ústavní stížností výslovně nenapadeném) usnesení obvodního soudu č. j. 65 C 308/2020-40.
11. Soudy v těchto rozhodnutích přesvědčivě popsaly, že není v jejich možnostech kontrolovat bezinfekčnost všech osob, stejně jako možný rizikový zdravotní stav (nadto lze pouze uvést, že nebylo povinností soudu sdělovat stěžovateli, byl-li zaměstnanec soudu v rizikovém stavu, např. imunokompromitovaný). S ohledem na probíhající pandemii nebylo podle Ústavního soudu nutné účastníkům řízení (a tím méně profesionálním právním zástupcům) vyčerpávajícím způsobem vysvětlovat souvislosti mezi ochranou zdraví a vydaným pokynem.
12. Stěžovateli lze přisvědčit, že soud nebyl formálně vázán mimořádným opatřením (čl. 95 odst. 1 Ústavy), což však na souladu jeho postupu s ústavním pořádkem nic nemění. Naopak obdobný postup soudu by byl ústavně souladný i v situaci neprobíhající pandemie, existovaly-li by pro něj podmínky (např. při výslechu imunokompromitovaného svědka). Proto Ústavní soud považuje text předmětného mimořádného opatření za nerozhodný pro posouzení předmětu řízení o ústavní stížnosti. To však neznamená, že lze přisvědčit stěžovateli, že by soud postupoval ve zjevném rozporu s tímto textem.
13. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zčásti zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. V části, ve které je napaden výrok II opravného usnesení obvodního soudu (viz sub 7), byla ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. d) jako návrh, k jehož rozhodnutí není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu