ECLI:CZ:US:2022:4.US.889.22.1
sp. zn. IV. ÚS 889/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Jandy, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2020 č. j. 20 Co 169/2020-307, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Jiřího Mojžíše, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro jeho rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
3. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. Proti napadenému usnesení Krajského soudu v Praze bylo přípustné dovolání, které stěžovatel podal a o němž bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021 č. j. 20 Cdo 1309/2021-360 (dlužno dodat, že stěžovatel je ústavní stížností ani nenapadá). Dotazem k Okresnímu soudu v Nymburce jako soudu prvního stupně Ústavní soud zjistil, že uvedené usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno tehdejšímu právnímu zástupci stěžovatele dne 8. 7. 2021. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla u Ústavního soudu podána dne 31. 3. 2022, je zjevné, že se tak stalo až po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené pro její podání zákonem o Ústavním soudu.
5. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel není zastoupen advokátem podle §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Po zvážení procesní situace však nevyzýval stěžovatele k odstranění vad, neboť by tento postup nemohl na výsledku řízení ničeho změnit.
6. S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2022
JUDr. Radovan Suchánek, v. r.
soudce zpravodaj