ECLI:CZ:US:2022:4.US.908.22.1
sp. zn. IV. ÚS 908/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. M., zastoupené Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem, sídlem Žižkova tř. 183/33, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. ledna 2022 č. j. 5 Co 704/2021-271, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a nezletilé E. M. a U. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím byla porušena základní práva (svobody) zakotvená v čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv svobod, ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 5. 3. 2021 č. j. 29 P 99/2011-212 zvýšil výživné vedlejšímu účastníkovi k vedlejší účastnici (dceři stěžovatelky a vedlejšího účastníka) z částky 250 EUR měsíčně na částku 280 EUR měsíčně od 1. 9. 2018 a na částku 400 EUR měsíčně od 1. 1. 2019 a rozhodl o nedoplatku na výživném a jeho splátkách. V odůvodnění uvedl, že naposledy o výživném pro vedlejší účastnici rozhodoval v roce 2014, kdy se měsíční příjem vedlejšího účastníka pohyboval v rozmezí 1100 až 1160 EUR, nadto pobíral tzv. vyrovnávací příspěvek složený z rodinného přídavku a odečitatelné částky na dítě v částkách 143 až 144 EUR měsíčně. Stěžovatelka byla tehdy s vedlejší účastnicí na rodičovské dovolené a pobírala příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně. Vedlejší účastník byl ženatý, jeho manželka vydělávala 500 až 700 EUR měsíčně. V roce 2020 činil hrubý roční příjem vedlejšího účastníka ze zaměstnání 15 764,31 EUR a starobní důchod pobíral ve výši 1 893,35 EUR měsíčně. Dále vedlejší účastník na základě dohody vyplácel své manželce výživné ve výši 1 028,07 EUR měsíčně, a to z důvodu jejího nízkého příjmu. Zvýšily se také potřeby vedlejší účastnice, která začala navštěvovat základní školu a měla mimoškolní aktivity.
3. K odvolání vedlejšího účastníka změnil krajský soud napadeným rozhodnutím rozsudek okresního soudu a jeho vyživovací povinnost k nezletilé dceři zvýšil z částky 250 EUR měsíčně v období od 1. 12. 2018 do 30. 11. 2020 na částku 360 EUR měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2021 na částku 290 EUR měsíčně splatných vždy do každého pátého dne v měsíci předem k rukám matky. Dále krajský soud rozhodl o nedoplatku na výživném a o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Změnu rozsudku okresního soudu odůvodnil krajský soud tím, že výživné je namístě vedlejšímu účastníkovi zvýšit od 1. 12. 2018, kdy získal starobní důchod. Potřeby vedlejší účastnice se sice zvýšily již od 1. 9. 2018 s nástupem do školy, avšak vedlejší účastník přispěl na pořízení školních potřeb, ale hlavně přestal pobírat vyrovnávací příspěvek. Mzdu ve výši okolo 1 000 EUR spolu se starobním důchodem vedlejší účastník pobíral až do listopadu roku 2020, a proto pro toto období (počínaje dnem 1. 12. 2018) krajský soud shledal důvody pro zvýšení výživného na částku 360 EUR měsíčně. Následně se ale vedlejšímu účastníkovi podstatně příjem ze zaměstnání snížil, a proto až do konce srpna roku 2021 krajský soud ponechal původní výši výživného. Výživné opětovně zvýšil až pro období od září roku 2021, kdy vedlejšímu účastníkovi zemřela manželka, k níž plnil vyživovací povinnost, nadto ve stejné době vedlejší účastnice nastoupila již do čtvrté třídy základní školy a její potřeby tedy přirozeně narostly; těmto okolnostem pak podle krajského soudu odpovídá výživné 290 EUR měsíčně.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v prvé řadě uvádí, že nebrojí proti výši výživného, ale proti postupu, jakým krajský soud k určení této výše dospěl. Stěžovatelka namítá, že krajský soud nerozhodl v nejlepším zájmu vedlejší účastnice jako dítěte, přičemž odkazuje zejména na nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. I. ÚS 795/18 (N 85/94 SbNU 131), neboť se spokojil s vysvětlením majetkové situace prezentované vedlejším účastníkem, aniž k tomu provedl dostatečné dokazování, které by mohlo tvrzení vedlejšího účastníka přesvědčivě potvrdit nebo vyvrátit (to se týká zejména tvrzení vedlejšího účastníka, že již nepobírá na vedlejší účastnici vyrovnávací příspěvek). Zmiňuje-li krajský soud v rozhodnutí kapesné, které vedlejší účastník dává vedlejší účastnici, pak to by mělo být podle stěžovatelky při rozhodování o výživném zohledňováno jen jako dar. Mělo by být rovněž přihlíženo k tomu, že vedlejší účastník zemřelé manželce platil násobně vyšší výživné, než jaké hradil vedlejší účastnici.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.
7. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování soudů ve věcech výživného pro dítě. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí krajského soudu žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelky a jež by mělo vést ke kasaci napadeného rozhodnutí.
8. Těžiště stěžovatelčiny argumentace spočívá v námitce, že krajský soud nedůsledně zjistil rozsah příjmů vedlejšího účastníka, když vycházel jen z jeho tvrzení. Toto východisko stěžovatelky však podle Ústavního soudu zásadně neodpovídá struktuře odůvodnění rozsudku krajského soudu obsahující podrobný popis zjištění, z nichž pro účely stanovení přiměřené výše výživného vyšel.
9. Přistoupil-li krajský soud k určitému snížení vyživovací povinnosti vedlejšího účastníka, reagoval tak na zjištění dovozené mimo jiné z výplatních pásek předložených vedlejším účastníkem, který nově, jako poživatel starobního důvodu v důsledku koronavirové pandemie, pracuje již jen omezený počet hodin (ani stěžovatelka v této souvislosti nevysvětluje, proč by takovéto doklady vystavené zaměstnavatelem vedlejšího účastníka neměly být v daném rozsahu dostačující). Krajský soud také nepřehlédl, že vedlejší účastník již nemá vyživovací povinnost k jeho v mezidobí zemřelé manželce, což promítl do dílčího zvýšení výživného pro vedlejší účastnici.
10. Stěžovatelce lze sice přisvědčit, že z odůvodnění rozsudku krajského soudu se přímo nepodává, jak si krajský soud ověřoval, že vedlejší účastník nepobírá vyrovnávací příspěvek (když sama v této souvislosti přiznává, že vedlejšímu účastníkovi při jeho získání nejprve odmítala poskytnout součinnost), nicméně okolnost eventuální absence výplaty zmíněné sociální dávky vyplácené v rakouském sociálním systému se v úvahách krajského soudu o výživném promítla zejména v souvislosti s určením jednotlivých období, kdy ke zvýšení výživného pro vedlejší účastnici krajský soud přistoupil. Konkrétně krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku (bod 19.) uvádí, že potřeby vedlejší účastnice se zvýšily se zahájením její povinné školní docházky k 1. 9. 2018, nicméně zohlednil, že vedlejší účastník přispěl vedlejší účastnici na školní potřeby (kromě toho, že se s vedlejší účastnicí stýká, s čímž jsou spojeny přiměřené náklady) a také že přestal pobírat vyrovnávací příspěvek. Proto okamžik dalšího zvýšení výživného vedlejšího účastníka pro vedlejší účastnici stanovil až k 1. 12. 2018. Ústavní soud - v souladu s výše uvedeným - konstatuje, že posouzení konkrétních okolností případu náleží zejména obecným soudům, a rozhodl-li se krajský soud přistoupit k dílčí změně výživného až k 1. 12. 2018 (nikoliv tedy k 1. 9. 2018), pak Ústavní soud toto rozhodnutí s ohledem na postavení jemu dané Ústavou akceptuje.
11. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená základní práva (svobody) stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu