ECLI:CZ:US:2022:4.US.949.22.1
sp. zn. IV. ÚS 949/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti D. V., zastoupeného Mgr. Jiřím Stránským, advokátem, sídlem Dopraváků 723/1, Praha-Dolní Chabry, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2022 č. j. 70 Co 429/2021-431 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. září 2021 č. j. 63 Nc 2514/2020-389, 42 P a Nc 50/2020, 42 P a Nc 51/2020, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a 1) P. V., 2) J. V. a 3) nezletilého F. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2022 č. j. 70 Co 429/2021-431 se zamítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 4. 2022, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv a svobod zaručených v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte, jakož i porušení čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.
2. Stěžovatel a vedlejší účastnice 1) jsou rodiči zletilé vedlejší účastnice 2) a nezletilého vedlejšího účastníka 3). V řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") bylo rozhodnuto o úpravě poměrů k nezletilému vedlejšímu účastníkovi 3) a o stanovení povinnosti stěžovatele hradit výživné vedlejší účastnici 2).
3. Usnesením obvodního soudu ze dne 14. 9. 2021 č. j. 63 Nc 2514/2020-389, 42 P a Nc 50/2020, 42 P a Nc 51/2020 byl nezletilý vedlejší účastník 3) svěřen pro dobu před rozvodem i po rozvodu manželství rodičů do péče matky (výrok I.). Styk stěžovatele s nezletilým pro tuto dobu nebyl určen (výrok II.). Stěžovateli byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého pro dobu před i po rozvodu manželství celkovou částkou 15 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 2. 2020, a to tak, že částka 13 000 Kč měsíčně je splatná vždy do každého 15. dne příslušného měsíce k rukám matky, částka 2 000 Kč měsíčně je splatná vždy do každého 15. dne příslušného měsíce na příslušný účet stavebního spoření. Nedoplatek na výživném vzniklý stěžovateli na nezletilého na běžném výživném za období od 1. 2. 2020 do 31. 8. 2021 v celkové výši 125 875 Kč měl stěžovatel uhradit nejpozději do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Řízení ve věci úpravy péče pro dobu před i po rozvodu manželství ohledně zletilé vedlejší účastnice 2) bylo zastaveno (výrok IV.). Stěžovateli byla uložena povinnost přispívat na její výživu částkou 12 000 Kč měsíčně, a to s účinností ode dne 1. 2. 2020. Výživné bylo splatné vždy do každého 15. dne příslušného měsíce k rukám zletilé vedlejší účastnice 2). Nedoplatek na výživném za období od 1. 2. 2020 do 31. 8. 2021 v celkové částce 106 875 Kč byl stěžovatel povinen uhradit nejpozději do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zletilé vedlejší účastnice 2) (výrok V.). Návrh matky a zletilé vedlejší účastnice 2) na stanovení úroků z prodlení ohledně výživného stanoveného stěžovateli byl zamítnut (výrok VI.). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.).
4. K odvoláním stěžovatele a vedlejších účastnic 1) a 2) rozhodl ve věci Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 20. 1. 2022 č. j. 70 Co 429/2021-431 tak, že rozsudek obvodního soudu v napadeném výroku III. v části týkající se stanovení vyživovací povinnosti stěžovatele k nezletilému vedlejšímu účastníkovi 3) částečně změnil. Výživné nově činilo 17 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2020, přičemž částka 15 000 Kč měsíčně je splatná k rukám matky. Jinak byl rozsudek v uvedeném výroku potvrzen. V části výroku III. týkající se nedoplatku na výživném pro nezletilého vedlejšího účastníka 3) byl rozsudek změněn tak, že nedoplatek na výživném za období od 1. 6. 2020 do 31. 1. 2022 v celkové výši 44 750 Kč je stěžovatel povinen uhradit nezletilému k rukám matky do 30. 6. 2022.
5. V napadeném výroku V. o povinnosti otce přispívat na výživu zletilé vedlejší účastnice 2) se rozsudek obvodního soudu změnil tak, že částka, kterou je stěžovatel povinen na její výživu přispívat, činí 20 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2020, a nedoplatek na výživném za období od 1. 6. 2020 do 31. 1. 2022 v celkové výši 301 000 Kč je stěžovatel povinen uhradit k rukám zletilé vedlejší účastnice 2) ve čtyřech splátkách po 75 250 Kč splatných k 30. 6. 2022, 31. 12. 2022, 30. 6. 2023 a 31. 12. 2023. Ve zbývající části tohoto výroku, stejně jako v zamítavém výroku VI. o stanovení úroků z prodlení ohledně výživného stanoveného stěžovateli, byl rozsudek obvodního soudu potvrzen (výrok I.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
6. S ústavní stížností spojil stěžovatel návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku městského soudu. Podle stěžovatele znamená výkon napadeného rozsudku pro něj ve vztahu k jeho dětem a pro vztah mezi jeho dětmi větší újmu, než jaká v případě odložení vykonatelnosti může vzniknout. Zejména to, jakým způsobem se městský soud postavil k výpočtu nedoplatku na výživném tím, že přenesl téměř celou jím zaplacenou částku na výživu vedlejšího účastníka 3), přestože vedlejší účastnice 1) z této částky prokazatelně průběžně čerpala prostředky i na výživu a potřeby vedlejší účastnice 2). Tím došlo k nespravedlivému zvýhodnění jednoho dítěte stěžovatele před druhým, ačkoli obě žijí ve stejné společné rodinné domácnosti. Tento nespravedlivý přístup městského soudu vnímá velmi negativním způsobem i vedlejší účastník 3). Neodložení výkonu rozhodnutí by zároveň jen potvrzovalo opakovaně proklamovaný záměr vedlejší účastnice 2) odmítat styk se stěžovatelem a pouze přijímat výživné v požadované výši.
7. Podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
8. V posuzované věci Ústavní soud neshledal splnění podmínek pro odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku městského soudu. V řízení o ústavních stížnostech je odklad vykonatelnosti mimořádným institutem, při jehož použití postupuje Ústavní soud restriktivně. Jde o výjimku z obecné zásady, podle níž ústavní stížnost nemá odkladný účinek (§79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel spatřuje důvody pro odklad vykonatelnosti zejména v námitkách, které směřují vůči výši stanoveného dlužného výživného. Netvrdí však relevantní skutečnosti, které by opodstatňovaly závěr o vzniku takové újmy následkem zaplacení dlužného výživného, při níž by zájem stěžovatele sledovaný odkladem vykonatelnosti mohl převážit nad zájmy jednotlivých vedlejších účastníků na úhradě výživného. Ústavní soud přihlédl i k tomu, že u nároku vedlejší účastnice 2) má ke dni 30. 6. 2022 dojít k zaplacení jen části dlužného výživného (jedné ze splátek). Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a contrario tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Tím není nijak předjímán konečný výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. června 2022
Jan Filip v. r.
předseda senátu