ECLI:CZ:US:2022:4.US.976.22.1
sp. zn. IV. ÚS 976/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů V. V., J. B., B. P., A. P. a B. P., zastoupených JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem, sídlem Masarykova 175, Luhačovice, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 25. ledna 2022 č. j. 6 To 314/2021-675, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a z usnesení Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud") ze dne 21. 11. 2021 č. j. 3 T 141/2019-664 se podává, že ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 3 T 141/2019 byli shledáni vinnými obžalovaní D. P. a H. P. z přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b) a d) trestního zákoníku, za což jim byly uloženy tresty odnětí svobody podmíněně odložené. Obžalovaným byla též uložena povinnost k náhradě nemajetkové újmy každému ze stěžovatelů v celkové výši 180 000 Kč, kteří v uvedené trestní věci byli v procesním postavení poškozených. Stěžovatelé na základě plné moci ze dne 1. 6. 2020 zmocnili v záhlaví uvedeného advokáta k poskytnutí právní pomoci. Okresní soud následně shledal návrh zmocněnce, kterým vyčíslil náklady právního zastoupení, důvodným a přiznal stěžovatelům na náhradě nákladů spojených s přibráním zmocněnce částku v celkové výši 144 741 Kč.
3. Obžalovaní napadli usnesení okresního soudu stížností podanou ke Krajskému soudu v Brně - pobočce ve Zlíně (dále jen "krajský soud"), v níž požadovali zrušení usnesení a přiznání částky ve výši 44 794 Kč, neboť náklady považovali za přemrštěné a neodpovídající skutečně vykonané činnosti zmocněnce, když ten zastupoval všechny poškozené společně, a tudíž náklady v uvedené výši nemohly stěžovatelům vzniknout. Krajský soud dospěl k závěru, že stížnost obžalovaných je důvodná, neboť v daném případě činila náhrada nákladů spojených s přibráním zmocněnce takřka stejnou částku jako výše nemajetkové újmy, kterou jsou obžalovaní povinni stěžovatelům uhradit. Zmocněnec měl výhodné postavení, neboť v jeden okamžik hájil zájmy všech poškozených současně. Krajský soud uznal jako adekvátní, aby tarifní hodnotu činila částka odpovídající součtu všech přiznaných nároků stěžovatelů (180 000 Kč). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon tak činí 8 300 Kč, přičemž krajský soud tuto sazbu snížil podle §12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % na částku ve výši 6 640 Kč. Dále krajský soud přiznal stěžovatelům i náhradu cestovného a náhradu za promeškaný čas zmocněnce. Krajský soud takto s připočtením režijních paušálů a daně z přidané hodnoty dospěl ke konečné částce ve výši 87 628 Kč.
II.
Argumentace stěžovatelů
4. Stěžovatelé namítají, že napadené usnesení krajského soudu je nedostatečně odůvodněné, nepřezkoumatelné a neobsahuje řádnou úvahu soudu o zkrácení odměny zmocněnce. Krajský soud vytýká usnesení okresního soudu nedostatek přiměřenosti, avšak ani jeho napadené usnesení tuto úvahu neobsahuje. Úsilí zmocněnce je dáváno do kontextu pouze s tím, že vyvinul úsilí k hájení zájmu všech poškozených současně. Takový argument však nemůže být důvodem pro snížení odměny, neboť je zahrnut již v §12 odst. 4 advokátního tarifu.
5. Stěžovatelé dále tvrdí, že krajský soud určil tarifní hodnotu jinak, než jak ji stanovuje advokátní tarif, což svědčí o jeho libovůli. Napadené usnesení dále postrádá úvahu o tom, proč a z jakých důvodů by měly být úkony neúčelné.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří se účastnili řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud nejprve připomíná, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před soudy vedlejší, postupuje zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení přistupuje výjimečně, například zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti, nebo že by bylo zasaženo i jiné základní právo [srov. např. nález ze dne 12. 5. 2004 sp. zn. I. ÚS 653/03 (N 69/33 SbNU 189) nebo usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2135/12].
8. Při rozhodování o náhradách zmocněnců poškozených v trestním řízení již Ústavní soud také několikrát zdůraznil, že nastavení výše odměn za právní zastoupení je úkolem zákonodárce, který svou představu o vhodné úpravě jejich výpočtu vtělí do textu právního předpisu. Není přitom úkolem Ústavního soudu, aby normotvůrcem přijaté řešení bez dalšího hodnotil. Pravidlo určení tarifní hodnoty pro výpočet odměny zmocněnce poškozeného v trestním řízení pro účely stanovení náhrady nákladů řízení je obsaženo v advokátním tarifu. Výše nákladů přiznaných pro zmocněnce (v jeho prospěch) může být nepoměrná k výši nákladů přiznaných obhájci obviněného v trestním řízení.
9. Náhrada nákladů adhezního řízení je obecně upravena v §154 trestního řádu, podle něhož platí, že byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích, je odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích uložena, povinen nahradit poškozenému též náklady potřebné k účelnému uplatnění tohoto nároku v trestním řízení, a to včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce. Z uvedeného je zřejmé, že předmětem náhrady nejsou všechny náklady, které poškozenému v souvislosti s uplatněním nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy vznikly, nýbrž pouze náklady vynaložené účelně. Ústavní soud k rozhodování soudů o nákladech řízení, zejména pak v adhezním řízení, opakovaně poukazuje na to, že má být poskytována náhrada nákladů toliko účelně vynaložených.
I přes široký prostor pro úvahu, který zákon v tomto směru soudům poskytuje a který v sobě skrývá nebezpečí nejednotnosti posuzování problematiky nákladů řízení v judikatuře soudů, zde zůstává zachován požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí [srov. např. nález ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 (N 68/64 SbNU 767)].
10. Ústavní soud připomíná, že povinnost uhradit nepřiměřeně vysoké náklady odporuje požadavku účelnosti (§154 odst. 1 trestního řádu); tím, komu je uložena, je odsouzený pachatel trestného činu, jehož postih je takovým postupem obecných soudů ještě nepřiměřeně umocněn. Jinými slovy, je tak třeba vždy vážit, zda odměna nepřesahuje rozumnou míru účelnosti.
11. Z napadeného usnesení krajského soudu, jakož i z usnesení okresního soudu vyplývá, že okresní soud se při přiznání náhrady nákladů fakticky ztotožnil s vyúčtováním předloženým zmocněncem, který vycházel z toho, že každý jednotlivý přiznaný nárok nemajetkové újmy činí tarifní hodnotu, z níž dále v souladu s §7 advokátního tarifu spočítal sazbu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby, kterou následně v souladu s §12 odst. 4 advokátního tarifu ponížil o 20 %. Takto zmocněnec pracoval s každým jednotlivým nárokem, i pokud jde o výpočet daně z přidané hodnoty, jejímž je plátcem, a o náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas. Krajský soud oproti tomu při výpočtu nákladů vzniklých přibráním zmocněnce vycházel z tarifní hodnoty ve výši 180 000 Kč, neboť sečetl všechny jednotlivé přiznané nároky všech stěžovatelů a z tarifní hodnoty v uvedené celkové výši dále vyvodil sazbu za jeden úkon právní služby, z čehož na konci matematické operace vyplynula nižší celková náhrada nákladů spojená s přibráním zmocněnce. Lze souhlasit se stěžovateli, že každý jednotlivý přiznaný nárok nemajetkové újmy je nárokem samostatným, tudíž lze přisvědčit závěru, že z každého jednotlivého nároku se zpravidla vyvodí sazba za jeden úkon právní služby (s následným ponížením o 20 % podle §12 odst. 4 advokátního tarifu). Nicméně stěžovatelé pominuli skutečnost, že krajský soud popsaným způsobem ponížil náhradu nákladů spojených s přibráním zmocněnce z důvodu nepřiměřenosti výše těchto nákladů vzhledem k výši nemajetkové újmy, která stěžovatelům vznikla a kterou budou hradit obvinění jako pachatelé trestného činu. Nadto je třeba přihlédnout i k tomu, že sám zmocněnec nejprve stejným způsobem jako krajský soud vyúčtoval své právní služby poškozeným a uvedené vyúčtování vycházející z tarifní hodnoty ve výši 180 000 Kč předložil okresnímu soudu, přičemž teprve po výzvě okresního soudu zmocněnci, aby doplnil svůj návrh na přiznání nákladů poškozeným, předložil návrh, kde vycházel z každého jednotlivého přiznaného nároku jako z tarifní hodnoty. Ústavní soud tedy v uvedeném kontextu (krajský soud přiznal poškozeným nižší náhradu nákladů spojených s přibráním zmocněnce, než okresní soud s poukazem na přiměřenost výše těchto nákladů k výši přiznané nemajetkové újmy) považuje úvahu krajského soudu za ústavně souladnou, neporušující ústavně zaručená práva stěžovatelů.
12. Ústavní soud podotýká, že krajský soud již nemohl použít §12a odst. 2 advokátního tarifu, které umožňovalo snížení mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby na částku 5 000 Kč, neboť uvedené ustanovení bylo s účinností od 1. 1. 2022 zrušeno.
13. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu