ECLI:CZ:US:2022:Pl.US.13.22.1
sp. zn. Pl. ÚS 13/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj), Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové a Jiřího Zemánka o návrhu Ing. Mgr. Jaroslava Kužela, bez právního zastoupení, na zrušení zákona č. 57/2022 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2022, za účasti Parlamentu, jehož jménem jedná Poslanecká sněmovna, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Dne 14. 4. 2022 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako "návrh dle §64 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. na zrušení zákona č. 57/2022 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2022". V dalším textu byl návrh označen také jako "ústavní stížnost dle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.". V závěrečném návrhu se pak navrhovatel domáhá zrušení shora uvedeného zákona, který je podle jeho názoru v rozporu s čl. 1 a čl. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 2 a čl. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Argumentace navrhovatele
2. Ve svém podání navrhovatel uvedl, že zákon je právní teorií definován jako obecně závazný právní předpis upravující společenské vztahy určitého druhu a neurčitého počtu, obsahuje hypotézu, dispozici a sankci. Zákon o státním rozpočtu na rok 2022 předestřenou definici nenaplňuje, čímž porušuje základní právo navrhovatele na právní stát, a dále je v rozporu s čl. 3 odst. 1 Listiny, který zaručuje základní práva a svobody všem bez rozdílu, a to i bez rozdílu věku, neboť poškozuje děti a vnoučata na generace dopředu. Děti (a vnoučata) mají právo rodit se a vstupovat do ekonomicky aktivního života bez toho, aby musely splácet státní dluhy (a úroky z dluhů), které vytvořily předchozí neodpovědné generace. Jestliže víme, že narůstá státní dluh, není správné čekat, až dosáhne 60 % nominálního HDP a až problém eskaluje, vyžádá si nejasná razantní opatření a vyvolá případně s tím související sociální otřesy. Správné je začít problém bezodkladně řešit. Zákon o státním rozpočtu jako specifická ústavní kategorie podle čl. 42 Ústavy je pouze finanční plán a de facto půjčka (individuální právní akt). Parlament má mít dostatečný čas a prostor k tomu, aby po zevrubném projednání schvaloval perfektní právní normy, tzn. takové zákony, které nebudou několikrát ročně novelizovány, ale které budou podporovat princip právní jistoty. Nemá se sám zapojovat do procesu schvalování dluhů. Žádný zdravý subjekt nemůže existovat dlouhodobě na dluh, jinak bankrotují jednotlivci, firmy, právnické osoby i státy. Česká republika by v tomto ohledu měla jít svým občanům příkladem, nikoli naopak. Dohlížení na dodržování povinnosti spravovat veřejné rozpočty s péčí řádného hospodáře představuje naplnění atributů právního státu, přičemž tato povinnost dosahuje úrovně ústavního pořádku. Náš státní mechanismus by měl aplikovat dnes a denně inovaci a invenci a neustále se zdokonalovat a zlevňovat svůj chod. Odpovědní činitelé by měli záležitost zadlužování budoucích generací řešit směrem k vyrovnaným nebo přebytkovým státním rozpočtům v nejlepším zájmu ochrany ústavních práv občanů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
3. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že návrh nesplňuje náležitosti návrhu podle §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Navrhovatel není v řízení zastoupen advokátem a současně není osobou oprávněnou k podání návrhu na zrušení zákona.
4. K případnému poučení navrhovatele o nezbytnosti zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem Ústavní soud konstatuje, že smyslem výzvy a stanovení lhůty podle §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o podmínkách řízení pro projednání věci. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí návrhu. Podle Ústavního soudu není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému účastníkovi vždy v každém individuálním řízení, lze-li dovodit, že účastníkovi je taková povinnost známa. Setrvání na takovém požadavku by bylo neefektivní a formalistické.
5. Navrhovateli je povinnost zastoupení v řízení před Ústavním soudem dobře známa, neboť prakticky totožný návrh podal i v roce 2020 (sp. zn. Pl. ÚS 95/20), a to v souvislosti s tehdejším zákonem o státním rozpočtu. V roce 2021 podal navrhovatel dvě ústavní stížnosti (sp. zn. II. ÚS 1767/21 a sp. zn. II. ÚS 2685/21), během jejichž posuzování byl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Není tak pochyb, že navrhovateli, bývalému advokátovi, jsou náležitosti podání k Ústavnímu soudu dobře známy.
6. Přestože je návrh označen nejen jako návrh na zrušení zákona, ale i jako "ústavní stížnost", z jeho obsahu plyne, že o ústavní stížnost nejde, neboť chybí její základní pojmový znak, jímž je tvrzený individualizovaný zásah do práv navrhovatele v podobě pravomocného rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], a navrhovatel se tak ve skutečnosti domáhá abstraktní kontroly ústavnosti zákona o státním rozpočtu na rok 2022. Možnost iniciovat kontrolu ústavnosti zákonů však svěřuje §64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu taxativně vymezenému okruhu subjektů, do něhož fyzické a právnické osoby bez dalšího nenáležejí a mohou se kontroly ústavnosti domáhat právě pouze v konkrétním případě za současného podání ústavní stížnosti či návrhu na obnovu řízení podle §64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
7. Z výše uvedeného plyne, že navrhovatel nejen že není v řízení u Ústavního soudu zastoupen advokátem, ale není ani osobou, která by v konkrétní věci byla účastníkem řízení o ústavní stížnosti, s níž by předmětný návrh eventuálně mohla spojit [§74 zákona o Ústavním soudu], nýbrž brojí přímo proti uvedenému právnímu předpisu; k takovému izolovanému návrhu však jako fyzická osoba není aktivně legitimován.
IV.
Závěr
8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud předmětný návrh odmítl pro vady [§43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a současně jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§43 odst. 1 písm. c) ve spojení s §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. V souladu s čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního soudu č. Org. 24/14, o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., tak učinil v plénu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2022
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu