ECLI:CZ:US:2022:Pl.US.21.22.1
sp. zn. Pl. ÚS 21/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a soudců Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu Okresního soudu Praha-východ, za který jedná soudkyně Mgr. Pavlína Bočková, na zrušení §96 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), za účasti Parlamentu jako účastníka řízení a vlády, zastoupené ministrem spravedlnosti, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Návrhem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jenž byl Ústavnímu soudu doručen dne 1. 8. 2022, navrhl Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud" nebo "navrhovatel") jako soud pro mládež v řízení, které je před ním vedeno pod sp. zn. 44 Rod 2/2022, aby Ústavní soud podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy zrušil §96 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže).
2. Okresní soud podal návrh na zrušení napadeného ustanovení v řízení ve věci dítěte mladšího patnácti let (dále jen "nezletilý"), které mělo spolu s dalšími dětmi mladšími patnácti let spáchat čin jinak trestný právně kvalifikovaný jako poškození cizí věci podle §228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 86/2015 Sb. Konkrétně se mělo dopustit poškození oplocení pozemku a vozidla. Řízení před okresním soudem bylo zahájeno k návrhu Okresního státního zastupitelství Praha-východ (dále jen "okresní státní zastupitelství") na uložení opatření nezletilému podle §90 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, jenž byl podán poté, co věc byla odložena příslušným policejním orgánem podle §159a odst. 2 ve spojení s §11 odst. 1 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). V průběhu řízení navrhl opatrovník nezletilého, advokát Mgr. Vít Tokarský, aby okresní soud podal návrh na zrušení hlavy III zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Učinil tak z důvodu, že tento zákon neumožňuje zastavit řízení ve věcech dětí mladších patnácti let bez nutnosti věc meritorně projednat za účasti dítěte. Na rozdíl od dospělých pachatelů a mladistvých nemůže soud možné vady návrhu adresovat tomu, kdo návrh podal, již během předběžného projednání tohoto návrhu. Alternativně by soud měl mít možnost rozhodnout podle §70 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, který umožňuje mimo hlavní líčení odstoupit od trestního stíhání. Zákonná úprava má podle opatrovníka nezletilého i další vady týkající se nedostatku práva na účinnou obhajobu ve fázi předcházející projednávání věci soudem. Okresní soud tuto argumentaci opatrovníka nezletilého shledal částečně opodstatněnou a podal návrh na zrušení napadeného ustanovení.
II.
Znění napadeného ustanovení
3. Ustanovení §96 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, jehož zrušení se domáhá navrhovatel, zní:
"§96
Užití předpisů o občanském soudním řízení
Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje soud pro mládež v řízení podle této hlavy podle předpisů upravujících občanské soudní řízení.".
4. Napadené ustanovení odkazuje na část první hlavu III zákona o soudnictví ve věcech mládeže, v níž je upraveno řízení ve věcech dětí mladších patnácti let.
III.
Argumentace navrhovatele
5. Navrhovatel tvrdí, že napadené ustanovení diskriminuje děti mladší patnácti let, neboť u nich na rozdíl od dospělých a mladistvých osob neumožňuje věc, v níž jde o čin jinak trestný, vyřešit bez nařízení jednání, například tzv. odklonem. Užití předpisů upravujících občanské soudní řízení je odůvodněno tím, že dítě mladší patnácti let je trestně neodpovědné, a tedy nepodléhající předpisům trestního práva. Tato skutečnost je však při samotném jednání nepodstatná. Dítě mladší patnácti let vždy předstupuje před soudce, státního zástupce, orgán sociálně-právní ochrany dětí, ustanoveného opatrovníka a před své rodiče. Na jednání je přednášen nebo předčítán návrh, dítě je vyslýcháno, je prováděno dokazování čtením obsahů listin a přehráváním záznamů, dochází k závěrečným návrhům. Povinnost dítěte předstoupit před soud je dána z toho důvodu, že státní zástupce má, dozví-li se o jednání dítěte, v němž lze spatřovat čin jinak trestný, povinnost podat návrh na uložení opatření (§90 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže) a soud následně musí nařídit jednání (§92 zákona o soudnictví ve věcech mládeže). Jde o nevyhovující právní úpravu, což vyplývá také z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017 sp. zn. 8 Tdo 1106/2017 (publikované ve Sb. NS pod č. 42/2018), v němž byla jako spravedlivá aprobována procesně nesprávná rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu, že nejde o čin jinak trestný, přestože tato rozhodnutí byla učiněná od stolu.
6. Současný stav podle navrhovatele neodpovídá čl. 40 odst. 3 písm. b) Úmluvy o právech dítěte, publikované jako sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 104/1991 Sb., podle něhož státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, usilují o vypracování zákonů a zákonných procedur, o zřizování orgánů a institucí zvlášť určených pro děti obviněné, obžalované nebo uznané vinnými z porušování trestního práva a zejména v případě potřeby o přijetí opatření k zacházení s takovými dětmi bez užití soudní procedury za předpokladu plného dodržování lidských práv a právních záruk. Není důvod, aby na dítě mladší patnácti let nebylo možné dostatečným způsobem působit již v tzv. "předprocesním" stadiu řízení, umožňuje-li to způsob spáchání činu jinak trestného, jeho následky, osoba dítěte, jeho dosavadní bezproblémové chování, výchovné prostředí, školní docházka, prospěch a v neposlední řadě jeho snaha o nahrazení škody nebo odstranění jiného škodlivého následku. V českém právním řádu je ovšem soudní procedura u dítěte mladšího patnácti let užita vždy, je-li zjištěno, že se dopustilo činu jinak trestného. Navrhovatel uznává, že ve vztahu k dětem jsou používány netrestní prostředky v občanském soudním řízení, v němž nelze použít procesní postupy ryze trestněprávní povahy. V konečném důsledku je však dítě postaveno před soud, což má pro něj mnohem závažnější následky než užité pojmy. I když výsledkem řízení nemá a nemůže být potrestání dítěte, samotné projednání je pro dítě jistým druhem trestu.
7. Navrhovatel se domnívá, že zrušením napadeného ustanovení budou odstraněny nedůvodné nerovnosti vyplývající z naznačené diskriminace. Na právech dětí mladších patnácti let tím přitom nevznikne žádná újma. Vzhledem k §1 odst. 3 zákona o soudnictví ve věcech mládeže bude na řízení ve věcech dětí mladších patnácti let užito trestního řádu, ačkoli tyto děti nadále nebudou za své jednání trestně odpovědné a místo trestu jim bude možné uložit opatření potřebná k jejich nápravě (§89 odst. 1 a 2 zákona o soudnictví ve věcech mládeže). To vše za předpokladu, že soud na základě svého posouzení shledá návrh státního zástupce způsobilým k projednání (§185 až 188 trestního řádu), jakož i nutnost působit na dítě mladší patnácti let v řízení před soudem [§188 odst. 2 a §172 odst. 2 písm. c) trestního řádu]. Tím bude naplněn požadavek stanovený v čl. 40 odst. 3 písm. b) Úmluvy o právech dítěte.
IV.
Shrnutí řízení před Ústavním soudem
8. Soudce zpravodaj podle §69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zaslal návrh komorám Parlamentu, které jsou oprávněny jednat jeho jménem [§9 zákona o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek a o změně zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, (stykový zákon)]. Zároveň jej podle §69 odst. 2 a 3 zákona o Ústavním soudu zaslal také vládě a Veřejnému ochránci práv, tedy subjektům oprávněným vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci řízení.
9. Poslanecká sněmovna ve svém vyjádření ze dne 7. 9. 2022 a Senát ve svém vyjádření ze dne 31. 8. 2022, podepsaných předsedy jednotlivých komor Ing. Markétou Pekarovou Adamovou a RNDr. Milošem Vystrčilem, shrnuly průběh legislativního procesu, v němž byl projednán a schválen zákon o soudnictví ve věcech mládeže (Poslanecká sněmovna, 4. volební období, 2002-2006, sněmovní tisk 210; Senát, 4. funkční období, 2002-2004, senátní tisk 105).
10. Dne 1. 9. 2022 obdržel Ústavní soud v zákonem předepsané lhůtě vyrozumění vlády o vstupu do řízení, o němž vláda rozhodla usnesením č. 732 ze dne 31. 8. 2022. Vláda navrhla, aby Ústavní soud návrh navrhovatele odmítl, případně zamítl, a zmocnila ministra pro legislativu a předsedu Legislativní rady vlády, aby ve spolupráci s ministrem spravedlnosti vypracoval a v soudcem zpravodajem stanovené lhůtě zaslal Ústavnímu soudu vyjádření vlády. Zastupováním vlády v řízení pověřila ministra spravedlnosti.
11. K návrhu se vláda vyjádřila dopisem ze dne 20. 9. 2022, podepsaným ministrem pro legislativu a předsedou Legislativní rady vlády JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D. Vláda v něm poukázala na nedostatek návrhového oprávnění navrhovatele, neboť přezkum napadeného ustanovení není nezbytný pro jeho rozhodnutí ve věci. Pro návrh soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy nestačí pouhá hypotetická možnost použití nebo širší souvislosti, jelikož by tak mohl soud v podstatě zpochybnit jakékoli procesní ustanovení upravující řízení před soudem. Vláda upozornila i na §115a občanského soudního řádu, podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Napadené ustanovení zakotvuje pouze subsidiární použití předpisů upravujících občanské soudní řízení (obdobně jako §63 zákona o Ústavním soudu nebo §64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní). Případná neústavnost by ryze hypoteticky mohla vyplývat pouze z konkrétního procesního pravidla subsidiárně použitelného předpisu, nikoli z obecného zakotvení subsidiarity. Tímto směrem však návrh nesměřuje a měl by být odmítnut jako podaný někým k tomu zjevně neoprávněným.
12. Vláda rovněž vyslovuje pochybnost, zda by zrušení napadeného ustanovení mohlo mít navrhovatelem zamýšlené důsledky, tedy subsidiární použití trestního řádu. Nadále by byl použitelný §1 odst. 3 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, který stanoví, že na toho, kdo v době spáchání činu nepřekročil osmnáctý rok věku, se subsidiárně použijí obecné právní předpisy. Bude předmětem výkladu, zda se jimi má rozumět trestní řád, nebo spíše předpisy civilního práva procesního. Jestliže v řízení podle části první hlavy III zákona o soudnictví ve věcech mládeže rozhoduje soud pro mládež o přijetí opatření (nikoli trestu) ve vztahu k trestně neodpovědnému dítěti, které spáchalo čin jinak trestný (nikoli trestný čin ani provinění), je podle názoru vlády z povahy věci použití trestního řádu v takovém řízení vyloučeno. Trestní řízení již bylo pravomocně skončeno odložením nebo zastavením pro nedostatek věku. U dítěte mladšího patnácti let jde vždy o řízení svou povahou občanskoprávní, jehož základním cílem není prokázat dítěti vinu, ale učinit opatření, aby byla nadále zajištěna jeho řádná výchova a příznivý vývoj. To ovšem nic nemění na tom, že prokázání toho, že se dítě dopustilo činu jinak trestného, je zákonnou podmínkou, aby byla uložena opatření podle §93 zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Vyloučena je i možnost vyřídit věc formou tzv. odklonů, což navrhovatel uvádí jako nežádoucí následek použití napadeného ustanovení. Neprobíhá-li trestní řízení, nelze uvažovat o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, podmíněném zastavení trestního stíhání nebo odstoupení od trestního stíhání.
13. Pro případ, že návrh nebude odmítnut, se vláda vyjádřila k souladu napadeného ustanovení s ústavním pořádkem. Požadavek vyplývající z čl. 40 odst. 3 písm. b) Úmluvy o právech dítěte je naplněn subsidiárním použitím předpisů civilního procesu. Státní zastupitelství, dozví-li se, že trestní stíhání je nepřípustné, by při podávání návrhů na uložení opatření podle §90 zákona o soudnictví ve věcech mládeže nemělo postupovat bezmyšlenkovitě a mechanicky, nýbrž citlivě zvažovat okolnosti případu, zejména pak závažnost a škodlivost protiprávního činu a skutečnosti charakterizující osobu dítěte. Posuzována by měla být také společenská škodlivost projednávaných činů. Postupovat lze i podle §93 odst. 10 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, který umožňuje upustit od uložení opatření, postačuje-li k dosažení účelu tohoto zákona projednání činu dítěte státním zástupcem nebo před soudem pro mládež. Již nyní je tedy v zákoně předvídána možnost rozhodnout v řízení ve věcech dětí mladších patnácti let bez jednání, jehož by se muselo účastnit dítě. Vláda odmítla také námitku, že řízení ve věcech dětí mladších patnácti let působí na dítě fakticky jako by šlo o trestní řízení. Zdůraznila účel prvně uvedeného řízení působit výchovně a preventivně na dítě s cílem podpořit jeho další pozitivní rozvoj a současně jej odradit od případného páchání dalšího protiprávního jednání. Nedůvodnou je i námitka diskriminace dětí mladších patnácti let. Absolutní rovnost práv a povinností v řízeních vedených s dětmi mladšími patnácti let a mladistvými či dospělými pachateli není legitimním cílem, k němuž procesní úprava směřuje. Návrh na zrušení napadeného ustanovení není podle vlády ani důvodný a nebude-li shledán důvod jeho odmítnutí, měl by být zamítnut.
14. Veřejný ochránce práv JUDr. Stanislav Křeček dopisem ze dne 16. 8. 2022 sdělil Ústavnímu soudu, že nevyužívá svého práva vstoupit do řízení.
15. Uvedená vyjádření byla zaslána navrhovateli, který na ně reagoval přípisem ze dne 4. 10. 2022 tak, že setrvává na svém návrhu a další vyjádření by bylo pouze opakováním argumentů v něm uvedených.
16. Dne 7. 9. 2022 obdržel Ústavní soud prostřednictvím navrhovatele podání opatrovníka nezletilého, který navrhl okresnímu soudu rozšířit návrh tak, že se navrhuje zrušení části první hlavy III zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Opatrovník nezletilého uvedl, že zrušení napadeného ustanovení není dostatečným opatřením, neboť by ve věci nezletilého nevedlo k použití části první hlavy II zákona o soudnictví ve věcech mládeže ani trestního řádu. Nadále by byl jediným procesním předpisem, který umožňuje vedení řízení o návrhu státního zástupce podle §90 odst. 1 zákona o soudnictví, občanský soudní řád. Situace dotčených dětí by se nijak nezlepšila.
17. Ústavní soud konstatuje, že uvedené podání nebylo návrhem navrhovatele na změnu či doplnění návrhu (navrhovatel ve vyjádření ze dne 4. 10. 2022 naopak výslovně setrval na původním návrhu) a v tomto ohledu k němu nebylo možné přihlédnout.
V.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
18. Předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení návrhu na zrušení napadeného ustanovení, musel posoudit, zda jsou k tomu splněny procesní předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu.
19. Ustanovení §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu stanoví, že návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Podle tohoto článku soud předloží věc Ústavnímu soudu, dojde-li k závěru, že zákon, jehož má být při řešení použito, je v rozporu s ústavním pořádkem.
20. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že o použití zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení ve smyslu čl. 95 odst. 1 Ústavy a §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu v konkrétní věci jde pouze při takovém jeho použití, které je bezprostřední či nevyhnutelné [usnesení ze dne 23. 10. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 39/2000 (U 39/20 SbNU 353)], a kdy zákon nebo jeho jednotlivé ustanovení současně překáží tomu, aby bylo dosaženo žádoucího (ústavně konformního) výsledku [např. nález ze dne 6. 3. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 3/06 (N 41/44 SbNU 517; 149/2007 Sb.), bod 26; nález ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 49/10 (N 10/72 SbNU 111; 44/2014 Sb.), bod 18].
21. Splnění uvedených podmínek by mělo jednoznačně vyplynout již z tvrzení navrhovatele. Návrh navrhovatele je nicméně koncipován spíše jako návrh na zahájení abstraktní kontroly ústavnosti. Tvrzeným důvodem neústavnosti napadeného ustanovení je nemožnost využití některých institutů trestního práva procesního v řízení o návrhu státního zastupitelství na uložení opatření nezletilému podle §90 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, které by umožňovaly soudu rozhodnout ve věci meritorně bez nařízení jednání. Ani navrhovatel ovšem netvrdí, že by jednání ve věcech dětí mladších patnácti let nemělo být nařízeno nikdy, a tudíž v návrhu mělo být výslovně uvedeno, že ve věci nezletilého vzhledem ke konkrétním okolnostem nelze dosáhnout ústavně konformního rozhodnutí již za použití napadeného ustanovení.
22. Přesto Ústavní soud vyšel z předpokladu, že navrhovatel spatřuje neústavní následek spočívající v povinnosti nařídit jednání podle napadeného ustanovení ve spojení s §115 odst. 1 občanského soudního řádu také ve věci nezletilého. Podle §115 odst. 1 občanského soudního řádu nestanoví-li zákon jinak, nařídí předseda senátu k projednání věci samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba. Výjimku z povinnosti nařídit jednání, na kterou ve svém vyjádření poukázala i vláda, stanoví §115a občanského soudního řádu. V řízení ve věcech dětí mladších patnácti let by ale použitelnost této výjimky závisela na tom, zda je či není nezbytné provést výslech nezletilého. Ten by přitom měl být vyslechnut vždy, ledaže bylo v souladu s §92 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže jednání dítěte mladšího patnácti let spolehlivě prokázáno jiným způsobem a dítě by o výslech výslovně nepožádalo; i v takovém případě by musel být zjištěn názor dítěte.
23. Není pochyb o tom, že nařídí-li navrhovatel jednání, bude vždy postupovat také podle napadeného ustanovení, které obecně odkazuje na předpisy upravující občanské soudní řízení. Nelze však již přisvědčit navrhovateli v tom, že by zrušením napadeného ustanovení, a tedy jeho následným nepoužitím ve věci nezletilého, dosáhl požadovaného výsledku, kterým má být projednání návrhu na uložení opatření nezletilému bez nařízení jednání některým ze způsobů stanoveným trestním řádem. Zrušení napadeného ustanovení by totiž nic nezměnilo na tom, že řízení o uvedeném návrhu je zvláštním druhem občanského soudního řízení [srov. nález ze dne 17. 2. 2015 sp. zn. III. ÚS 916/13 (N 33/76 SbNU 451), bod 37]. Řízení ve věcech dětí mladších patnácti let se týká osob, které nejsou trestně odpovědné, takže nejde o trestní řízení a není možné ani analogicky použít ty instituty upravené trestním řádem, které se svou povahou vztahují výlučně k trestnímu řízení (např. předběžné projednání obžaloby). I kdyby Ústavní soud návrhu na zrušení napadeného ustanovení vyhověl, navrhovatel by v dalším řízení musel i bez výslovného odkazu na předpisy upravující občanské soudní řízení postupovat podle těchto předpisů, byť by jejich použití nevyplývalo přímo z napadeného ustanovení a bylo pouze výsledkem analogie. Jinak by ve věci pro nedostatek zákonné úpravy nemohl vůbec rozhodnout.
24. Navrhovatel tak nemůže svým návrhem dosáhnout jiný procesní postup či jiné rozhodnutí ve věci. Jím vytýkaná absence některých institutů trestního řízení v řízení ve věcech dětí mladších patnácti let svým obsahem nesměřuje vůči napadenému ustanovení, potažmo obecné úpravě občanského soudního řízení, nýbrž vůči zvláštní úpravě obsažené v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže, do níž by tyto instituty musely být doplněny, byl-li by návrh navrhovatele shledán důvodným. Návrh na zrušení napadeného ustanovení byl proto podán někým k tomu zjevně neoprávněným a Ústavní soud se jím nemohl věcně zabývat.
VI.
Závěr
25. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí návrhu na zrušení napadeného ustanovení. V souladu s čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., tak učinil v plénu, které si tímto rozhodnutím vyhradilo rozhodnutí o odmítnutí návrhu ve všech řízeních neuvedených v písmeni a), v nichž podle §11 zákona o Ústavním soudu o návrhu rozhoduje plénum.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2022
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu