ECLI:CZ:US:2022:Pl.US.5.22.1
sp. zn. Pl. ÚS 5/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského, místopředsedkyně Milady Tomkové a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje), Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka, o návrhu Krajského soudu v Ostravě na zrušení §226 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, in eventum na stanovení ústavně konformních zásad a limitů interpretace a aplikace §226 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Parlamentu, jako účastníka řízení, takto:
I. Návrh na zrušení §226 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
II. Návrh na stanovení ústavně konformních zásad a limitů interpretace a aplikace §226 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") se návrhem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení §226 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a pro případ, že by tomuto návrhu nebylo z jakéhokoli důvodu vyhověno, navrhuje in eventum, aby Ústavní soud stanovil ústavně konformní zásady a limity interpretace a aplikace §226 odst. 1 o. s. ř. v řízeních vedených podle občanského soudního řádu. Za navrhovatele jedná samosoudce JUDr. Aleš Palkovský, jemuž v souladu s rozvrhem práce byla k projednání a rozhodnutí přidělena právní věc evidovaná pod sp. zn. 26 ICm 302/2021 mající povahu incidenčního sporu o určení pravosti pohledávky, který vznikl v insolvenčním řízení u téhož soudu vedeného pod sp. zn. KSOS 12 INS 12947/2020. Při projednávání dospěl krajský soud k závěru, že v dalším postupu je jeho povinností použít §226 odst. 1 o. s. ř., avšak s ohledem na okolnosti případu není v dané individuální věci objektivně možné toto ustanovení interpretovat a aplikovat způsobem konformním s ústavním pořádkem České republiky, přičemž povinnost aplikovat napadené ustanovení by ve svých důsledcích vedla ke vzniku individuálního aktu aplikace práv rozporného s ústavním pořádkem a "elementárními hodnotami demokratického a právního státu".
2. Znění napadeného ustanovení je následující:
Bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.
3. K primárnímu petitu Ústavní soud připomíná, že o návrhu na zrušení §226 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, vedle dalšího návrhu, ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 37/03 [byť krajský soud uvádí, že mu není známo, že by byl podán návrh na jeho derogaci (viz bod 37. návrhu)] a nálezem ze dne 11. 1. 2005 (N 5/36 SbNU 35; 93/2005 Sb.) návrh zamítl s konstatováním, že toto ustanovení "není v rozporu s ústavním pořádkem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ve smyslu čl. 1 a čl. 112 odst. 1 Ústavy", neboť nebyly předloženy takové argumenty, které by odůvodňovaly závěr o jeho protiústavnosti (sc. neústavnosti). V odůvodnění rovněž uvedl, že napadené ustanovení představuje "důsledné naplnění pravidla instančního postupu, jehož účelem je minimalizovat možnost vadného rozhodnutí a chyb, kterých by se snad soud v rozhodování nebo spíš v rozhodnutí ve věci dopustil". Jeho causa remota spočívá v zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků.
4. Předmětem řízení o kontrole norem je ochrana ústavních norem, včetně základních práv. To znamená, že referenčním kritériem přezkumu je konkrétní základní právo, se kterým je napadené zákonné ustanovení konfrontováno. V nyní posuzované věci je z obsahu nálezu sp. zn. Pl ÚS 37/03 zřejmé, že Ústavní soud dovodil, že §226 odst. 1 o. s. ř. není v rozporu s ústavním pořádkem. Tvrdí-li navrhovatel rozpor napadeného ustanovení právě s čl. 95 odst. 1 Ústavy (bod 35. návrhu), vzniká překážka věci rozhodnuté (res iudicata), a proto Ústavní soud návrh krajského soudu na zrušení §226 odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ve spojení s §35 odst. 1 téhož zákona (I. výrok).
5. K eventuálnímu petitu Ústavní soud uvádí, že jeho kompetence jsou vymezeny Ústavou (srov. čl. 87 odst. 1 a 2), příp. jinými ústavními zákony (ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů). Z těchto ústavních zákonů vyplývá, že Ústavní soud nemá samostatnou kompetenci k podávání výkladu ustanovení podústavních předpisů, či ke stanovení jeho ústavně konformních zásad a mezí, ani k jejich aplikaci. Z tohoto důvodu Ústavní soud eventuální návrh odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu (II. výrok).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2022
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu