ECLI:CZ:US:2023:1.US.1041.23.1
sp. zn. I. ÚS 1041/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele L. S., zastoupeného Mgr. Petrem Pulcerem, advokátem, sídlem 28. října 3117/61, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2023 č. j. 14 Co 298/2021-260 a výroku II. rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 30. července 2021 č. j. 43 Nc 38/2020-175, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné, jako účastníků řízení, a O. F. a K. F. a nezletilé E. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 90 Ústavy, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Okresní soud v Karviné (dále jen "okresní soud") zastavil řízení o péči a výživném třetí vedlejší účastnice, nezletilé (dále jen "nezletilá"), (výrok I.) a dále rozhodl, že první vedlejší účastnice a druhý vedlejší účastník, prarodiče nezletilé (dále též jen "prarodiče") jsou oprávněni stýkat se s nezletilou v každém kalendářním týdnu v úterý od 16:00 do 17:00 hodin s tím, že styk se bude uskutečňovat v prostorách Centra pro rodinu Sluníčko, z. ú., sídlem Jurkovičova 1547, Karviná - Nové Město, za přítomnosti stěžovatele, otce nezletilé (dále též jen "otec"), anebo jím zmocněné osoby a za účasti pracovníka Centra pro rodinu Sluníčko, z. ú. Otci a prarodičům byly uloženy povinnosti při styku (výrok II.). Dále byl zamítnut návrh na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku (výrok III.) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok IV.).
3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 16. 11. 2021 č. j. 14 Co 298/2021-206 změnil rozsudek okresního soudu v napadené části tak, že návrh prarodičů na úpravu styku s nezletilou zamítl, když shledal, že nejsou splněny podmínky §927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), neboť nezletilá nemá ke svým prarodičům ze strany zemřelé matky žádný citový vztah, který se nemohl nikdy vytvořit, a je zřejmé, že nedostatek styku s prarodiči nemůže pro nezletilou představovat újmu.
4. Proti rozsudku krajského soudu podali prarodiče nezletilé ústavní stížnost. Ústavní soud nálezem ze dne 28. 7. 2022 sp. zn. II. ÚS 395/22 (dále též jen " kasační nález" či "nález"; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), rozsudek krajského soudu zrušil. Ústavní soud vyslovil názor, podle kterého je nutno §927 občanského zákoníku vyložit široce s ohledem na konkrétní okolnosti případu tak, aby byl vždy hájen nejlepší zájem dítěte. Při posuzování splnění podmínky existence citového vztahu, který není jen přechodný, je nutno přihlédnout k věku dítěte a s tím související reálné možnosti dítěte takový citový vztah k prarodičům mít. Při pouhém jazykovém výkladu dotčeného ustanovení v případě rozhodování o styku dítěte velmi nízkého věku totiž hrozí, že bude účel ustanovení zcela vyprázdněn, jelikož podmínka citového vztahu nebude moci být v žádném případě dostatečně splněna. Pro rozhodování Ústavního soudu bylo v tomto případě zásadní, že podstatou sporu mezi prarodiči a otcem nezletilé je otázka samotného styku s nezletilou, nikoliv určení rozsahu takového styku. Ústavní soud vyslovil názor, že je v nejlepším zájmu dítěte utvářet a mít kvalitní vztahy s příbuznými, kteří mají k dítěti pozitivní vztah, mají o ně vážný zájem a jsou pro ně obecně řečeno přínosem. Důležitým faktorem v tomto konkrétním případě je, že nezletilá má jen jednoho rodiče, přičemž prarodiče jsou jejími nejbližšími příbuznými ze strany zemřelé matky. V nejlepším zájmu nezletilé je proto usilovat o to, aby byly vztahy s rodinou ze strany matky zachovány, jsou-li pro ni přínosné. Situace, kdy nezletilá je tak nízkého věku, že není schopna posoudit, zda o tyto vztahy stojí či nikoliv, je obzvlášť potřeba chránit možnost existence takového vztahu do budoucna. Ústavní soud konstatoval, že jazykový výklad §927 občanského zákoníku tak, jak byl proveden krajským soudem, by doveden ad absurdum mohl vyústit v situaci, kdy jediný rodič, pečující o velmi malé dítě, svým neodůvodněným nesouhlasem vyloučí z péče příbuzné ze strany druhého zemřelého rodiče, čímž způsobí, že vztah mezi dítětem a těmito příbuznými nemůže vůbec vzniknout. Ústavní soud dovodil, že rozsah styku nastavený mezi stěžovateli a nezletilou okresním soudem významně nezasahuje do rodičovských práv otce, resp. neoslabuje jeho postavení jakožto rodiče a jediného nositele rodičovské odpovědnosti. Okresní soud tak vyhodnotil nejlepší zájem nezletilé v souladu s ústavněprávními požadavky. S ohledem na uvedené nepovažoval Ústavní soud rozhodnutí krajského soudu za dostatečně odůvodněné, neboť krajský soud nevzal v úvahu, respektive nevyhodnotil všechny relevantní skutečnosti a nevyložil §927 občanského zákoníku ústavně konformním způsobem, nýbrž čistě jazykově, a ani dostatečně nereflektoval nejlepší zájem nezletilé v konkrétním projednávaném případě.
5. Po vydání kasačního nálezu Ústavním soudem ve věci znovu rozhodoval krajský soud, který ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. ve výrocích II. a IV. změnil tak, že prarodiče jsou oprávněni stýkat se s nezletilou v každém kalendářním týdnu ve čtvrtek od 15:00 hodin do 16:00 hodin s tím, že styk se bude uskutečňovat v prostorách Centra pro rodinu Sluníčko, z. ú., sídlem Jurkovičova 1547, Karviná - Nové Město, a to za přítomnosti pracovníka Centra pro rodinu Sluníčko, z. ú. Otci a prarodičům byly uloženy povinnosti při styku (výrok I.). Výroky II. a III. bylo rozhodnuto o nákladech prvostupňového a odvolacího řízení.
II.
Argumentace stěžovatele
6. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že úpravou styku nezletilé s prarodiči je nepřípustně zasahováno do jeho rodičovské odpovědnosti jako otce. Stěžovatel brojí především proti kasačnímu nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2022 sp. zn. II. ÚS 395/22, kterým byl zrušen předchozí rozsudek krajského soudu, když závěry Ústavního soudu byl krajský soud při svém následném rozhodování vázán. Stěžovatel poukazuje na to, že Ústavní soud se v předmětném nálezu podrobně nezabýval otázkou konkurence jednotlivých práv, a to práv stěžovatele na rodinný život jako jediného a výlučného nositele rodičovské odpovědnosti vůči své nezletilé dceři, a dále "tvrzených práv" prarodičů. Krajskému soudu vlivem předmětného nálezu Ústavního soudu nezbylo, než mechanicky přijmout závěr, že je v zájmu nezletilé, aby byl upraven její styk s prarodiči, ačkoli podle názoru stěžovatele nezletilé vzhledem k jejímu věku a dalším rozhodným skutečnostem žádná újma tím, že styk s prarodiči neprobíhá, nevzniká. Zájem nezletilé tak nebyl v předmětné věci zohledněn. K úpravě styku došlo na základě uvedeného nálezu Ústavního soudu jen na základě pokrevního příbuzenství, další kritéria byla ponechána v pozadí, když Ústavní soud nevyhodnotil všechny rozhodné skutečnosti, které stěžovatel namítal a namítá i v podané ústavní stížnosti.
7. Stěžovatel uvádí, že mezi ním a prarodiči je napětí, avšak Ústavní soud se tímto rodinným napětím ve vztahu k nezletilé blíže nezabýval, a ani krajský soud se následně této otázce nevěnoval. Osobní vztahy mezi stěžovatelem jako otcem nezletilé, jakož i osobní vztahy dalších členů rodiny stěžovatele, s prarodiči jsou trvale a nenapravitelně poškozeny a vyhroceny, přičemž za tohoto stavu není v nejlepším zájmu nezletilé, aby styk s jejími prarodiči probíhal. Nezletilé nerealizováním styku s prarodiči nevznikne s ohledem na její věk žádná újma.
8. Stěžovatel tvrdí, že není v zájmu nezletilé, aby byl styk s prarodiči upraven, když stěžovatel jako výlučný nositel rodičovské odpovědnosti za nezletilou nemá ochotu s vedlejšími účastníky dále komunikovat, vůči prarodičům ztratil důvěru. Stěžovatel řízení před krajským soudem navrhoval, aby soud k důkazu provedl výslech L. S. staršího, J. S. a J. S., aby potvrdili uvedené tvrzení, avšak tyto důkazy krajský soud neprovedl, skutkový stav tudíž nebyl zjištěn úplně.
9. Stěžovatel namítá, že prarodiče nezletilé vždy upřednostňovali jen vlastní zájem, přičemž tyto skutečnosti nebyly obecnými soudy zohledněny. Stěžovatel poukazuje na to, že prarodiče požadovali po nezletilé - tehdy v jejím věku šestnácti měsíců - plnou náhradu za pohřeb její matky, provedli odpojení energií do rodinného domu nezletilé, kdy hrozil vznik významných škod na rozhodech vody a domě.
10. Krajským soudem stanovený rozsah styku s nezletilou je podle stěžovatele nepřiměřený, když při takovém rozsahu není možné, aby otec plánoval s nezletilou například dovolenou delší než sedm dnů, neboť je limitován každotýdenní povinností k zajištění styku nezletilé s prarodiči. Při krajským soudem stanoveném rozsahu styku jsou ohroženy pracovní povinnosti stěžovatele, neboť v rámci plnění svých pracovních povinností není schopen zajišťovat styk v tak intenzivním rozsahu. Při výkonu své práce jezdí po celé České republice, vždy podle požadavků klientů zaměstnavatele. Stěžovatel poukazuje na to, že uvedené skutečnosti soud při úpravě styku a jeho četnosti nevzal v úvahu.
11. Stěžovatel dále namítá, že soud při úpravě styku prarodičů s nezletilou nepřihlédl ani k tomu, že je vázán svými pracovními povinnostmi, kdežto prarodiče jako starobní důchodci nikoliv, a proto by při úpravě styku neměl být znevýhodněn (nehledě na ekonomickou zátěž stěžovatele spojenou s cestováním z místa bydliště do K. o délce celkem 40 km). Žádné takové hodnocení nebylo krajským soudem provedeno. Napadeným rozhodnutím krajského soudu došlo k zásahu do práv stěžovatele na svobodnou volbu výkonu práce a právo na řádné zabezpečení své nezletilé dcery.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
13. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
14. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
15. Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel brojí v první řadě proti závěrům vysloveným Ústavním soudem v jeho kasačním nálezu. Ústavní soud proto v této souvislosti připomíná, že v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Závaznost právního názoru Ústavního soudu vysloveného v kasačním nálezu se vztahuje na celé další řízení, a to v zásadě i na Ústavní soud samotný, pokud se k němu tatáž věc dostane opětovně podáním ústavní stížnosti proti rozhodnutím vydaným v dalším řízení po vydání kasačního nálezu.
16. V předmětné věci krajský soud při svém - v pořadí druhém - rozhodování vyšel z právního názoru vysloveného Ústavním soudem v jeho kasačním nálezu, kterým byl při svém dalším rozhodování vázán, když v předmětné věci nebyly po vydání nálezu Ústavního soudu zjištěny žádné zásadní skutečnosti, které by mohly kasační závaznost výše uvedeného názoru Ústavního soudu zvrátit či zpochybnit právní závěry v předchozím nálezu vyslovené.
17. Ústavní soud poukazuje na to, že podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Rovněž Ústavní soud ve své judikatuře dlouhodobě zdůrazňuje nutnost zohlednění nejlepšího zájmu dítěte při jakékoli činnosti týkající se dítěte, včetně soudního rozhodování [viz např. nález ze dne 8. 7. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 15/09 (N 139/58 SbNU 141; č. 244/2010 Sb.), bod 29; nález ze dne 15. 10. 2014 sp. zn. IV. ÚS 3305/13, nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13 (N 110/73 SbNU 739), nález ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. III. ÚS 3363/10 (N 131/62 SbNU 59) či nález ze dne 31. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 2344/18 (N 205/91 SbNU 611)].
18. Krajský soud v předmětné věci postupoval v souladu s názorem vysloveným Ústavním soudem, že při rozhodování o úpravě styku nezletilé s prarodiči je třeba §927 občanského zákoníku, respektive podmínky zde uvedené, vyložit široce, s ohledem na konkrétní okolnosti případu tak, aby byl vždy hájen nejlepší zájem dítěte. Při posuzování splnění podmínky existence citového vztahu, který není jen přechodný, je nutno přihlédnout k věku dítěte, a s tím související reálné možnosti dítěte takový citový vztah k prarodičům mít. Při pouhém jazykovém výkladu dotčeného ustanovení v případě rozhodování o styku dítěte velmi nízkého věku totiž hrozí, že bude účel ustanovení zcela vyprázdněn, jelikož podmínka citového vztahu nebude moci být v žádném případě dostatečně splněna. Ve vztahu k nyní posuzované věci Ústavní soud zdůraznil, že nezletilá má pouze jednoho rodiče a prarodiče jsou její jedinou blízkou rodinou ze strany matky a že matka nezletilé udržovala se svými rodiči dobré vztahy, jak vyplynulo z dokazování před okresním soudem. Lze tedy podle Ústavního soudu očekávat, že nezemřela-li by, nezletilá by se alespoň po určitou dobu s prarodiči dále vídala.
19. Se zřetelem k výše uvedeným závěrům Ústavního soudu proto nelze přisvědčit stěžovateli, že není v zájmu nezletilé, aby byl styk nezletilé s prarodiči upraven a že nezletilé nerealizováním styku s prarodiči nevznikne s ohledem na její věk žádná újma. Jak z výše uvedeného vyplývá, prarodiče jsou její jedinou blízkou rodinou ze strany matky a s přihlédnutím k věku nezletilé zde je reálná možnost, že nezletilá takový citový vztah k prarodičům může v budoucnu mít.
20. Krajský soud při rozhodování o rozsahu styku prarodičů s nezletilou přihlédl k vyhodnocení, jež bylo učiněno Ústavním soudem v jeho kasačním nálezu, ze kterého vyplývá, že okresní soud (jehož rozhodnutí krajský soud zrušil) upravil styk nezletilé s prarodiči po zvážení všech důležitých aspektů daného případu (věk nezletilé, komplikované vztahy mezi otcem nezletilé a prarodiči, skutečnost, že nezletilá není na prarodiče zvyklá, nezná je). Přitom však podle Ústavního soudu okresní soud vyhodnotil nejlepší zájem dítěte v souladu s výše popsanými ústavněprávními požadavky.
21. Krajský soud se se zřetelem ke všem těmto skutečnostem pečlivě zabýval otázkou vhodného rozsahu styku prarodičů s nezletilou. Při hledání vhodného rozsahu styku přihlédl k věku nezletilé a poměrům v rodině, kdy bylo zjištěno, že nezletilá prarodiče viděla naposledy v srpnu roku 2020 a nemůže je znát. Proto krajský soud považoval za nutné styk upravit v častějších intervalech, po kratší dobu, v neutrálním prostředí, když přisvědčil okresnímu soudu v tom, že je nezbytné, aby se realizoval tzv. asistovaný styk prarodičů s nezletilou, neboť právě s ohledem na skutečnost, že nezletilá k prarodičům nemá žádný vztah, bude potřeba, aby styku byla přítomna osoba, která bude schopna při jeho realizaci odborně napomáhat. Úpravu styku prarodičů s nezletilou pravidelně v každém týdnu považoval krajský soud za nutnou s ohledem na věk nezletilé, kdy je nutno přihlédnout k tomu, že její vnímání času je odlišné od dospělé osoby a doba jednoho týdne tak představuje přiměřený časový úsek, po jehož uplynutí si nebude muset nezletilá na prarodiče opakovaně zvykat.
22. Krajský soud se zabýval rovněž námitkou stěžovatele týkající se realizace styku prarodičů s nezletilou, přičemž poukázal na to, že v řízení opakovaně zaznělo, že stěžovatel si pracovní dobu sám plánuje a nemá ji pevně stanovenou, bude tak muset při organizaci své práce pamatovat na svou povinnost nezletilou ke styku včas dopravit, přičemž vzdálenost Centra pro rodinu Sluníčko, z. ú., v Karviné - Novém Městě od bydliště stěžovatele je zanedbatelná, doprava nezletilé ke styku tak nepředstavuje pro otce žádnou enormní zátěž.
23. Výše uvedené závěry krajského soudu považuje Ústavní soud za ústavně souladné. V této souvislosti Ústavní soud opětovně poukazuje na skutečnost akcentovanou v kasačním nálezu, že stěžovatel jako otec nezletilé nevyvinul žádnou snahu narovnat vztahy se stěžovateli, byť by to bylo v zájmu nezletilé, naopak to byli prarodiče, kteří byli otevřeni (mimosoudnímu) urovnání sporu, zatímco stěžovatel o toto nestál, což ostatně sám výslovně potvrzuje i v nyní podané ústavní stížnosti. Ústavní soud považuje za významné, že je v nejlepším zájmu nezletilé tyto vztahy urovnat, byť např. za odborné asistence mediátora. Ústavní soud proto opět apeluje na všechny účastníky opatrovnického řízení ve věci nezletilé, aby při svém dalším počínání upřednostnili nejlepší zájem nezletilé a zohlednili všechny závěry obsažené v tomto rozhodnutí.
24. Jde-li o stěžovatelem navrhované provedení důkazů výslechem svědků, Ústavní soud poukazuje na odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu, kde okresní soud považoval provedení dalších důkazů za nadbytečné, když provedenými důkazy měl skutkový stav za zjištěný v dostatečném rozsahu.
25. V posuzované věci z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že krajský soud se předmětnou věcí řádně zabýval. Vzal přitom v úvahu závazný právní názor vyslovený Ústavním soudem v jeho kasačním nálezu. Své závěry v odůvodnění rozhodnutí přesvědčivým a dostatečným způsobem vyložil. V závěrech krajského soudu Ústavní soud neshledal vybočení z mezí ústavnosti.
26. Ústavní soud považuje za vhodné připomenout, že rozhodnutí obecných soudů o úpravě rodinně právních poměrů nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných", a tedy nezměnitelných. Uvedené platí tím spíše, zakládají-li obecné soudy svá rozhodnutí na okolnostech, jejichž změna je v budoucnu předvídatelná či alespoň reálně možná. Přitom není v této věci ani vyloučena nová úprava v návaznosti na konkrétní okolnosti, které v budoucnu nastanou.
27. Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatele. V závěrech ve věci jednajících soudů Ústavní soud nezjistil ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro svůj případný kasační zásah.
28. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu