ECLI:CZ:US:2023:1.US.1049.23.1
sp. zn. I. ÚS 1049/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti obchodní společnosti BV racing cross s.r.o., sídlem Čajkovského 1716/22, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem, sídlem Velké náměstí 116/7, Písek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. března 2023 č. j. 1 As 160/2022-34, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Finančního úřadu pro Ústecký kraj, sídlem Velká Hradební 39/61, Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 4. 2023, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva na ochranu před neoprávněným zveřejňováním údajů o její osobě zaručeného v čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i porušení pravidel stanovených v čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Ústavy.
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že před Krajským soudem v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") bylo pod sp. zn. 15 A 33/2021 vedeno řízení o žalobě Ing. Františka Mejty (dále jen "žalobce") na ochranu před nezákonným zásahem Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen "správce daně"). Tvrzený zásah měl spočívat v tom, že správce daně v daňovém řízení se stěžovatelkou jako daňovým subjektem sdělil vyslýchanému svědkovi číslo občanského průkazu žalobce, a to vydáním opisu protokolu o výslechu svědka ze dne 3. 11. 2021 č. j. 2227828/21/2509-60562-506551, v němž bylo toto číslo zaznamenáno. Správce daně se k žalobě vyjádřil písemností ze dne 6. 12. 2021, k níž připojil uvedený protokol o výslechu svědka a plnou moc ze dne 20. 11. 2019 udělenou stěžovatelkou žalobci jako daňovému poradci k jejímu zastupování v předmětném daňovém řízení.
3. Právě v tomto postupu krajského soudu spatřuje nezákonný zásah stěžovatelka. Součástí vyžádaných písemností jsou totiž také údaje o jejím daňovém řízení, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti správce daně a jež neměly být poskytnuty ani krajskému soudu, nebylo-li před ním vedeno řízení v její věci. Stěžovatelka proto podala žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správce daně, kterou se domáhala, aby soud určil, že sdělení informací krajskému soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 15 A 33/2021 o tom, jaké řízení je vedeno, čeho se týká a kdo stěžovatelku zastupuje v daňovém řízení, bylo nezákonným zásahem.
4. Rozsudkem krajského soudu ze dne 7. 6. 2022 č. j. 141 A 16/2021-35 byla žaloba stěžovatelky zamítnuta. Její kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 3. 2023 č. j. 1 As 160/2022-34, z něhož vyplývají následující právní závěry. Předně v něm bylo zdůrazněno, že informace o stěžovatelce byly správcem daně poskytnuty soudcům, kteří jsou vázáni povinností zachovávat mlčenlivost o všem, o čem se dozvěděli v souvislosti s výkonem své funkce [§81 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)]. Jde tedy o předání informace z řízení, které je pod ochranou mlčenlivosti ve vztahu k třetím osobám, do řízení, na nějž dopadá stejná ochrana soukromí vůči třetím osobám. Informace zůstaly pod ochranou mlčenlivosti a třetí osoby se je nedozvěděly. Žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. 15 A 33/2021 byl jako zástupce stěžovatelky s předmětnou informací seznámen již dříve. Soud nemůže být omezován ve svém požadavku na předložení dokladů, dokumentů, spisů či jakýchkoli listin, jejich právní povahou, obsahem či jinou charakteristikou, tedy např. námitkou, že obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti. V souzené věci správce daně doložil pro věc relevantní písemnosti a byla tak vyjasněna role žalobce.
5. Již krajský soud upozornil na výjimky z povinnosti mlčenlivosti správce daně stanovené v §53 odst. 1 písm. c) bodech 1 a 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Porušením této povinnosti není, poskytne-li správce daně informace získané při správě daní soudu, jde-li o řízení vedené z podnětu daňového subjektu ve věci správy jeho daní, nebo jde-li o uplatnění práva správcem daně při správě daní. Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že informace může být poskytnuta soudu i pro účely řízení vedené z podnětu zástupce daňového subjektu ve věci týkající se správy daní tohoto daňového subjektu. Opačný závěr by vedl k těžko akceptovatelnému výsledku, protože by nebyla zachována rovnost práv účastníků v řízení před soudem.
III.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka upozorňuje, že v řízení před krajským soudem vedeném pod sp. zn. 15 A 33/2021 jednal žalobce sám za sebe, a nikoli jako její zástupce. Tento spor nebyl stěžovatelkou iniciován a svou podstatou se jí nikterak netýkal. Naznačuje-li Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku, že vyzrazením údajů se nic nestalo, neboť jde "o předání informace z řízení, které je pod ochranou mlčenlivosti ve vztahu k třetím osobám, do řízení, na nějž dopadá stejná ochrana soukromí vůči třetím osobám", jde o nesmyslné úvahy. Podstatou ochrany neveřejných informací je uložení mlčenlivosti správci daně vůči všem. Stěžovatelka rozumí argumentům správních soudů tak, že v řízení zahájeném na popud třetí osoby zúčastněné na daňovém řízení (například, byl-li v průběhu místního šetření správcem daně poškozen její majetek), je správné a ze strany správce daně oprávněné, aby tomuto soudu zaslal "správný" správní spis daňového subjektu, z něhož bude patrné, jaké řízení je s tímto daňovým subjektem vedeno. Samotný daňový subjekt ale nebude účastníkem tohoto řízení a nebude moci případné vyzrazení neveřejných informací ovlivnit, což je závěr pro stěžovatelku absurdní a neakceptovatelný.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou navrhovatelkou, je přípustná [stěžovatelka vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu], byla podána včas a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
8. V řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody.
9. Ústavní soud konstatuje, že správce daně poskytl krajskému soudu protokol o výslechu svědka a plnou moc, které jsou součástí spisu vedeného v daňovém řízení, v němž žalobce zastupoval stěžovatelku jako daňový subjekt. Informace o tom, že je vedeno daňové řízení, čeho se týká a kdo v něm stěžovatelku zastupuje, byly žalobci známy již dříve, což není stěžovatelkou nijak rozporováno. Žalobce je dokonce musel uvést přímo ve své žalobě. Poskytnutí informací o daňovém řízení krajskému soudu v posuzované věci neznamenalo zpřístupnění těchto údajů třetím osobám, kterým by nebyly známé již z důvodu jejich dosavadní činnosti. Současně byly poskytnuty jen v rozsahu nezbytném k tomu, aby správce daně mohl uplatnit svá procesní práva v řízení o žalobě směřující proti jeho postupu při správě daní [§53 odst. 1 písm. c) bod 2 daňového řádu]. Bez této možnosti by totiž správce daně na podanou žalobu vůbec nemohl (účinně) reagovat a nebyla by ani vyjasněna role žalobce v daňovém řízení. S těmito informacemi se přirozeně seznámili i příslušní soudci, bylo tomu tak ale v souvislosti s jejich rozhodovací činností a jakémukoli dalšímu použití těchto údajů brání jejich povinnost mlčenlivosti (§81 odst. 1 zákona o soudech a soudcích).
10. Za této situace Ústavní soud neshledal, že by postup správce daně neměl zákonný základ, ani že by s ním byl spojen následek spočívající v neústavním zásahu do práva stěžovatelky na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o její osobě. Správní soudy v řízení o žalobě stěžovatelky dostály svým povinnostem plynoucím z čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu nebyla odepřena ochrana jejímu základnímu právu zaručenému v čl. 10 odst. 3 Listiny.
11. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základního práva stěžovatelky, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ji odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu