ECLI:CZ:US:2023:1.US.1086.23.1
sp. zn. I. ÚS 1086/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Hojsáka, zastoupeného Mgr. Petrem Karhanem, advokátem, sídlem Anny Rybníčkové 2613/5, Praha 13 - Stodůlky, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2023 č. j. 18 Co 193/2022-84 a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. července 2022 č. j. 16 EXE 664/2016-56, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a Petra Kodeše a Venuše Kodešové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 11, 31 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že proti stěžovateli je od roku 2016 vedena exekuce pozastavením řidičského oprávnění k vymožení pohledávek vedlejších účastníků (jeho dětí) na zaplacení dlužného výživného v celkové výši 453 130 Kč. Stěžovatel dne 28. 4. 2022 navrhl zastavení exekuce s tvrzením, že své řidičské oprávnění potřebuje k uspokojování vlastních potřeb s ohledem na svůj špatný zdravotní stav. Stěžovatel tvrdil, že se pohybuje s velkými obtížemi, je invalidní a bez řidičského oprávnění nemůže uspokojit své základní potřeby, např. nakoupit si či zajít k lékaři. Protože nemohl podstoupit očkování proti onemocnění covid-19, nemůže cestovat hromadnou dopravou.
3. Okresní soud v Mělníku (dále jen "okresní soud") návrh stěžovatele zamítl napadeným usnesením. Okresní soud nejprve shledal, že stěžovatel své tvrzení o zdravotním stavu doložil toliko posudkem z roku 2019, který byl vypracován podle lékařských zpráv z roku 2018. Stěžovatel proto podle okresního soudu neprokazoval svůj aktuální zdravotní stav. Okresní soud se dále pozastavil nad tím, že stěžovatel se posledních 6 let bez řidičského oprávnění obešel, což činí jeho tvrzení nevěrohodným. Tvrdí-li stěžovatel, že potřebuje řidičské oprávnění k cestám k lékaři, může využít sanitky či sociálních služeb. Nadto, omezení života stěžovatele je smyslem exekuce pozastavením řidičského oprávnění. Návrh na zastavení exekuce proto není důvodný.
4. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") k odvolání stěžovatele napadeným usnesením potvrdil uvedené usnesení okresního soudu. Krajský soud zdůraznil, že exekuce pozastavením řidičského oprávnění je specifická tím, že nevede k přímému vynucení povinnosti, nýbrž má v zásadě donucovací charakter, který je odůvodněn tím, že jde o vymožení povinnosti s placením výživného na dítě. Podle §71a exekučního řádu se zruší exekuční příkaz o exekuci takovým způsobem, prokáže-li povinný mimo jiné, že řidičské oprávnění potřebuje k uspokojení základních životních potřeb svých nebo osob, vůči kterým má vyživovací povinnost. K okolnostem nyní posuzované věci krajský soud uvedl, že stěžovatel bydlí v místě s dobrou dostupností služeb. Lékař, ke kterému dochází, je rovněž v místě bydliště. K dopravení se k lékaři stěžovatel může požádat lékaře o sanitku, u nákupů lze využít sociálních služeb. Krajský soud dále zjistil, že stěžovatel nežije sám, onemocnění covid-19 již není aktuálně hrozícím nebezpečím, nákupy lze zajistit na dálku přes internetové obchody, což není finančně nevýhodnější. Přístup k internetu stěžovatel zjevně má, protože lékařskou zprávu zaslal svému zástupci e-mailem. Rovněž krajský soud proto neshledal, že stěžovatel potřebuje řidičské oprávnění k uspokojování svých základních životních potřeb.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel tvrdí, že se obecné soudy nedostatečně vypořádaly s jeho tvrzením, že řidičské oprávnění potřebuje k uspokojování svých základních životních potřeb. Stěžovatel je imobilní a jeho zdravotní stav se neustále zhoršuje. Co zvládl před šesti lety, již nyní nezvládne. Obecné soudy například opomněly, že stěžovatel tvrdil, že není ze zdravotních důvodů očkován proti onemocnění covid-19. Nemoc se v populaci stále vyskytuje a jakékoli onemocnění je pro stěžovatele nebezpečné. Tvrzení obecných soudů, že pro běžnou cestu k lékaři stěžovatel může využít sanitku je pak "zcela odtržené od reality". Využívání této služby v neakutních situacích je prakticky nemožné a jde proti zdravému rozumu, nehledě na finanční náročnost veřejných rozpočtů. Měl-li by stěžovatel k dispozici řidičský průkaz, mohl by si zajistit návštěvy u lékaře sám a na vlastní náklady, mohl by lékaře navštěvovat častěji a zlepšil by se jeho zdravotní stav. Liché je rovněž tvrzení obecných soudů, že stěžovatel nemá finanční prostředky na provoz vozidla, protože by jej potřeboval pouze občasně k cestám na krátkou vzdálenost.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, protože stěžovatel vyčerpal dostupné prostředky k ochraně svých práv, resp. žádné další k dispozici neměl (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů. Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc je v zásadě na obecných soudech. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
8. Předmětem ústavní stížnosti jsou rozhodnutí obecných soudů o návrhu stěžovatele na zastavení exekuce opřeném o tvrzení, že exekuce je nezákonná, protože stěžovatel potřebuje pozastavené řidičské oprávnění k uspokojení svých základních potřeb. Obecné soudy se s návrhem stěžovatele a jeho argumentací náležitě vypořádaly. Zejména krajský soud zdůraznil smysl exekuce pozastavením řidičského oprávnění a zvážil možné alternativní způsoby uspokojení základních potřeb stěžovatele, na které v návrhu poukazoval. Alternativy uvažované obecnými soudy k využívání vlastního motorového vozidla jsou přiměřené zjištěným okolnostem věci, tedy zdravotnímu stavu stěžovatele a jeho zázemí. Napadená rozhodnutí jsou srozumitelně odůvodněna a nelze jim upřít racionálně-logický základ.
9. Obecné soudy se dostatečně vypořádaly i s tvrzením stěžovatele o (stále) hrozící epidemii nemoci covid-19. Vyšly totiž ze zjištění, že stěžovatel má k dispozici alternativy k používání hromadné dopravy a nákupy si může zajistit na dálku prostřednictvím sociálních služeb či přes internet. Na tuto argumentaci ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti věcně nereaguje, mimo zpochybnění tvrzení o možnosti využít sanitku k cestě k lékaři. Argumentace stěžovatele však není přesvědčivá, a postrádá tak náležitou ústavněprávní relevanci. Krajský soud vyšel zejména z předpokladu, že stěžovatel jako osoba se sníženou mobilitou použitím sanitky k nezbytné cestě k lékaři nezatěžuje nadměrně systém zdravotního pojištění a využití této zdravotní služby zde je namístě. Podle §2 odst. 2 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), je účelem zdravotnické dopravní služby, jako jedné ze zdravotních služeb, mimo jiné přeprava pacientů mezi poskytovateli nebo k poskytovateli a zpět do vlastního sociálního prostředí, je-li to nezbytné k zajištění poskytnutí zdravotních služeb. Tato zdravotní služba je odlišná od zdravotnické záchranné služby, jejímž účelem je zejména poskytnutí přednemocniční neodkladné péče osobám se závažným postižením zdraví či v přímém ohrožení života na základě tísňové výzvy (§2 odst. 1 zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě). Tomu úvahy obecných soudů odpovídají. Stěžovatel ostatně netvrdí, že mu lékař odmítl indikovat zdravotnickou dopravní službu. Jeho tvrzení jsou spekulativní.
10. K příležitostným cestám k lékaři v místě bydliště, jak stěžovatel sám zdůrazňuje, lze využít i taxislužby, což je přiměřené v porovnání s náklady na provoz motorového vozidla zahrnující "povinné ručení", pravidelné technické prohlídky, opravy, pohonné hmoty a podobně. Sám stěžovatel zdůrazňuje, že finanční náklady na provoz vozidla (které podle zjištění obecných soudů vlastní) pro něj problém nepředstavují. Ústavní soud tak nemá dále důvod zpochybňovat řádně odůvodněné úvahy obecných soudů o alternativách k "obnovení" řidičského oprávnění stěžovateli k uspokojení jeho základních potřeb jako východisek pro zamítnutí žádosti na zastavení exekuce. Napadená rozhodnutí nejsou vůči životní situaci stěžovatele přehlíživá či nepřiměřeně tvrdá.
11. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu