ECLI:CZ:US:2023:1.US.1298.23.1
sp. zn. I. ÚS 1298/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Direct Filmexport, s.r.o., sídlem Údolní 567/33, Brno, zastoupené Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem, sídlem Kopečná 987/11, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2023 č. j. 33 Cdo 3603/2022-227, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2022 č. j. 62 Co 64/2022-204 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. října 2021 č. j. 11 C 198/2018-183, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Allianz pojišťovna, a.s., sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i porušení čl. 95 Ústavy České republiky.
II.
Shrnutí dosavadního řízení
2. Stěžovatelka se žalobou podanou u obvodního soudu domáhala vůči vedlejší účastnici zaplacení částky ve výši 550 000 Kč s příslušenstvím jako pojistného plnění, na něž jí měl vzniknout nárok poté, co při dopravní nehodě došlo k totální škodě na jejím pojištěném osobním vozidle. Obvodní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že se na vozidle v okamžiku dopravní nehody vyskytovala závada ohrožující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, a vozidlo tak bylo technicky nezpůsobilé, v důsledku čehož se na daný případ uplatnila výluka z pojištění a žalobci nevzniklo právo na pojistné plnění. V této souvislosti se přiklonil k závěrům měření provedených technikem vedlejší účastnice a znalcem, z nichž shodně vyplynulo, že hloubka dezénových drážek pravé zadní pneumatiky vozidla činila 1 mm, tj. méně než vyžadovaných 1,6 mm. Výsledky těchto měření dle názoru obvodního soudu vyvrátily obsah policejního protokolu o dopravní nehodě, podle něhož byly na vozidle namontovány zimní pneumatiky s dostatečnou hloubkou hlavních dezénových drážek; sepisující policista sám hloubku dezénových drážek neměřil a měření nebyl ani přítomen. Stěžovatelčino tvrzení, že pneumatiky mohly být opotřebeny při odtahu vozidla, bylo podle obvodního soudu vyvráceno výslechem znalce, dle něhož by v takovém případě byla kola zablokovaná a k opotřebení pneumatik by došlo pouze ve smýkané části, nikoli po celém obvodu. Ani tvrzení stěžovatelky, že pneumatiky mohly být v době mezi dopravní nehodou a měřením měněny, prokázáno nebylo; obvodní soud je považoval za spekulativní a nevěrohodné s přihlédnutím k tomu, že podle vyjádření znalce byly všechny pneumatiky totožné a vyrobené v tomtéž kalendářním týdnu.
3. Stěžovatelka napadla rozsudek obvodního soudu odvoláním, v němž zpochybňovala závěr o nedostatečné hloubce dezénových drážek pneumatik s odvoláním na obsah policejního protokolu, městský soud však námitkám nepřisvědčil. Z jeho pohledu provedl obvodní soud všechny potřebné důkazy a správně je i hodnotil; pokud by vyšel izolovaně z policejního protokolu, jak stěžovatelka požadovala, postupoval by v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. V této souvislosti městský soud poukázal na to, že protokol o nehodě konstatuje dostatečnou hloubku dezénových drážek bez jakéhokoli bližšího odůvodnění a informace o průběhu měření se nepodařilo doplnit ani svědeckou výpovědí protokolujícího policisty. Souhlasil i se způsobem, jímž se obvodní soud vypořádal s tvrzením stěžovatelky o možném následném poškození či záměně pneumatik. Nepřisvědčil ani argumentu, že je možné vycházet pouze z důkazů pořízených v době nehody a nikoli z důkazů pozdějších; z dokazování vyplynulo, že v době prohlídky technikem a znalcem musel být stav pneumatik shodný jako v době nehody. Ztotožnil se tak se závěrem obvodního soudu, že hloubka dezénových drážek pravé zadní pneumatiky představovala závadu na vozidle ohrožující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, a že tudíž stěžovatelce v důsledku pojistné výluky nevzniklo vůči vedlejší účastnici právo na pojistné plnění. Městský soud proto napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení.
4. Dovolání stěžovatelky proti rozsudku městského soudu Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Konstatoval, že v posuzované věci nejde o případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, v němž by skutková otázka byla s to založit přípustnost dovolání. Stěžovatelka podle něj pouze vychází z jiného skutkového stavu, než jaký zjistil městský soud, a předkládá svůj odlišný náhled na hodnocení provedených důkazů a správnost skutkových zjištění. Uzavřel, že zákon nepředepisuje a nemůže předepisovat pravidla pro hodnocení jednotlivých důkazů a jejich vzájemných souvislostí; je na uvážení soudu, kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost.
III.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka namítá extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry ohledně technického stavu vozidla v době nehody a vytýká obecným soudům, že hodnocení důkazů založily na libovůli. Argumentuje, že napadená rozhodnutí flagrantně popírají základní zásady právního státu, v němž okolnosti dopravní nehody vyšetřuje policejní orgán a nikoli techničtí pracovníci pojišťovny, jež je na výsledku řízení zainteresovaná. Zdůrazňuje, že jednoznačně prokázala bezvadný technický stav a technickou způsobilost vozidla v době dopravní nehody, jak vyplývá z obsahu protokolu sepsaného příslušníkem Policie České republiky a pořízené fotodokumentace. Obecné soudy dle jejího názoru pochybily, když nereflektovaly práci policejního orgánu ani skutečnost, že stěžovatelka nad vozidlem po okamžiku nehody ztratila kontrolu. Závěry šetření iniciovaných vedlejší účastnicí považuje pro posouzení věci za zcela bezvýznamné, neboť měření byla provedena s několikadenním zpožděním, bez jakékoli její kontroly a účelově s cílem dosáhnout pojistné výluky.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem na základě plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem. Ústavní stížnost splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a contrario].
V.
Vlastní posouzení
7. V řízení o ústavních stížnostech je Ústavní soud - jako soudní orgán ochrany ústavnosti - povinen vždy nejprve zkoumat, zda napadenými rozhodnutími nebo jinými zásahy orgánů veřejné moci vůbec mohla být porušena ústavně zaručená práva či svobody stěžovatele, a zda jsou tedy ústavní stížností napadená rozhodnutí a jiné zásahy způsobilé k vlastnímu meritornímu přezkumu. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, odmítne ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Takto postupoval i v nynější věci.
8. Těžiště ústavní stížnosti tvoří výhrady proti skutkovým zjištěním obecných soudů o stavu pneumatik vozidla v okamžiku dopravní nehody. Ústavní soud v této souvislosti neshledal v napadených rozhodnutích prvky libovůle ani stěžovatelkou namítaný extrémní rozpor s provedenými důkazy. Obvodní soud v napadeném rozsudku detailně a srozumitelně objasnil úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil, a vysvětlil, proč byl obsah stěžovatelkou odkazovaného policejního protokolu z jeho pohledu vyvrácen závěry technika vedlejší účastnice a znalce; reagoval i na jednotlivá tvrzení, jimiž stěžovatelka zpochybňovala výsledky těchto měření. Městský soud pak ve svém napadeném rozsudku podrobně vyložil, proč neshledal vady v postupu soudu prvního stupně při hodnocení důkazů a proč se ztotožnil s jeho skutkovými i právními závěry. Ústavnímu soudu nezbývá, než na odůvodnění napadených rozsudků odkázat.
9. Z pohledu Ústavního soudu proto obstojí i závěr Nejvyššího soudu, že v posuzované věci neexistuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními městského soudu (resp. obvodního soudu) a provedenými důkazy, a proto stěžovatelčiny skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání.
10. Z těchto důvodů Ústavní soud zhodnotil, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky. Proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu