ECLI:CZ:US:2023:1.US.1391.23.2
sp. zn. I. ÚS 1391/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Chronicare Mund s. r. o., se sídlem v Praze 5, Prusíkova 2577/16, zastoupené Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem se sídlem v Brně, Průchodní 377/2, proti opatření Městského soudu v Brně sp. zn. 70 Nt 12/2023 ze dne 15. března 2023, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Skupiny kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality - 1. oddělení, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Brně (dále jen "soud") napadeným opatřením zprostil stěžovatelku mlčenlivosti v rozsahu zpřístupnění stěžovatelkou vydané zdravotní dokumentace, týkající se jejích současných i bývalých pacientů, hospitalizovaných u ní od roku 2016, orgánům činným v trestním řízení pro účely trestního řízení.
2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv zakotvených v čl. 26 odst. 1 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i porušení práv pacientů, zakotvených v čl. 7 odst. 1 a čl. 10 Listiny, v čl. 8 odst. 1 Úmluvy a v čl. 10 odst. 1, 2 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (dále jen "Úmluva o biomedicíně").
3. Stěžovatelka (zdravotnické zařízení následné péče) odmítá podezření, že u ní byly spáchány závažné trestné činy a brojí proti paušálnímu zbavení mlčenlivosti vůči všem pacientům. K takovému postupu může dojít jen ve výjimečných případech, a proto považuje opatření za neproporcionální [viz například nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1554/08 ze dne 15. ledna 2009 (N 12/52 SbNU 121) či sp. zn. Pl. ÚS 38/04 ze dne 20. června 2006 (N 125/41 SbNU 551; 409/2006 Sb.)], neboť výsledku lze dosáhnout jinak - opatřením souhlasu pacientů, čímž by bylo lépe zachováno jejich právo na informační sebeurčení. Podle stěžovatelky se měl soud řídit korektivem sebeomezení, rozhodovat nestranně, zohlednit šetřený trestný čin a zvážit, co je obsahem požadované dokumentace. Je-li předmětem šetření podezření ze spáchání zločinu vraždy [§140 odst. 2, 3 písm. h) trestního zákoníku] v období dubna 2021 až listopadu 2022, mělo by se týkat jiného okruhu pacientů než v případě podezření ze spáchání trestného činu podvodu (§209 odst. 1 a 5 trestního zákoníku), který měl být spáchán v období od roku 2018 do současnosti; proto měl soud zvážit, jakého období a kterých (skupin) pacientů se věc týká. Invazivním zásahem do soukromí jednotlivců byl narušen fiduciární vztah pacientů ke stěžovatelce, která je kompromitována, může ztratit v budoucnu pacienty, takže bylo zasaženo i do jejího práva na podnikání.
4. Ústavní soud si vyžádal soudní spis a měl k dispozici k nahlédnutí i policejní spis. Z návrhu policie na vydání opatření se podává, že byly zahájeny úkony proti neznámému pachateli pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy [§140 odst. 2 a 3 písm. h) trestního zákoníku], neboť šetřením vyšlo najevo, že u stěžovatelky měl být přibližně od dubna 2021 úmyslně usmrcen neupřesněný počet (> 5) chronických pacientů způsobem popsaným v návrhu. Následně byly zahájeny i úkony pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 a 5 trestního zákoníku v souvislosti s proplácením péče (nejméně od roku 2018) o chronické pacienty. Protože stěžovatelka má vést zdravotní dokumentaci o skutečném zdravotním stavu pacientů a vyúčtovaných nákladech na ně, a dále s ohledem na hrozící nebezpečí, že dokumentace (část) může být zničena či pozměněna, byla zajištěna. Při prohlídce jiných prostor a pozemků (§83a trestního řádu) byla jednatelem stěžovatelky vydána dokumentace a policie se obrátila na soud s návrhem, na umožnění seznámení se s ní podle §8 odst. 5 trestního řádu. Soud návrhu vyhověl napadeným opatřením poté, co ověřil, že popsaný stav odpovídá dosavadním zjištěním a obsah spisového materiálu, podaná vysvětlení svědků i navazující šetření svědčí o důvodnosti podezření. S ohledem na mlčenlivost zdravotnických pracovníků podle §51 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, soud postupem podle §51 odst. 2 písm. d) téhož zákona umožnil policii seznámit se se zajištěnou zdravotní dokumentací.
5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Při hodnocení účelnosti dožádaných informací pro trestní řízení zůstává Ústavní soud zdrženlivý, neboť mu nepřísluší zkoumat, zda bylo v možnostech policie opatřit informace jiným způsobem. Je primárně na dotčených orgánech, aby se znalostí věci důkladně posoudily konkrétní způsob pro naplnění sledovaného účelu trestního řízení [viz usnesení sp. zn. II. ÚS 1935/19 ze dne 28. dubna 2020, odst. 17 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz)].
6. Podle §8 odst. 1 trestního řádu jsou všechny osoby povinny poskytovat informace orgánům činným v trestním řízení; výjimku představují (odst. 4) informace, které podléhají povinné mlčenlivosti podle zvláštní právní úpravy či státem uložené povinnosti mlčenlivosti. Pro takové případy může soud, nestanoví-li zvláštní zákon speciální podmínky, vyslovit souhlas se sdělením potřebných informací podle §8 odst. 5 trestního řádu. Úmyslem zákonodárce je ochrana důvěrných informací i v průběhu trestního řízení. Pro souhlas není stanovena žádná konkrétní forma ani upravena možnost přezkumu (stížnost), protože považuje soudní kontrolu za dostačující. Mlčenlivost zdravotnického zařízení může být prolomena pouze postupem podle citovaného ustanovení, při kterém musí obecný soud "...hodnotit, o jaký trestný čin se jedná, co je obsahem požadované dokumentace, v jakém postavení se nachází osoba, jíž se zdravotní údaje týkají (pachatel trestného činu či poškozený) atp." viz nález sp. zn. II. ÚS 2050/14 ze dne 10. března 2015 (N 53/76 SbNU 731). Soud se v tomto případě zabýval jemu předestřenými důvody a posoudil je jako dostatečně závažné proto, aby policii umožnil seznámit se s obsahem předmětné zdravotní dokumentace. Ústavní soud považuje soudem zvolený postup za vhodný, potřebný i proporční.
7. V nálezu sp. zn. II. ÚS 2499/14 ze dne 10. března 2015 (N 55/76 SbNU 761) vydaného ve věci ústavní stížnosti fyzické osoby brojící proti soudem vydanému souhlasu s poskytnutím veškeré její zdravotnické dokumentace v trestní věci jiného podezřelého, Ústavní soud uvedl, že souhlas musí být vydán pouze v nezbytném rozsahu, aby nebyl mařen účel trestního řízení - v opačném případě jde o porušení práv fyzické osoby (čl. 7 odst. 1 a čl. 10 Listiny, v čl. 8 Úmluvy a v čl. 10 odst. 1 Úmluvy o biomedicíně). Stěžovatelka je právnickou osobou provozující zdravotnické zařízení, nikoli fyzickou osobou, a není proto nositelkou některých základních práv uváděných v ústavní stížnosti. V rozsahu námitek týkajících se práva na soukromý a rodinný život, ochrany před neoprávněným shromažďováním a zveřejňováním údajů, práva na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o zdraví, je stěžovatelka neoprávněným subjektem, neboť zákon o Ústavním soudu nezná tzv. actio popularis - návrh, který by bylo možné podat za někoho jiného. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (viz například usnesení sp. zn. III. ÚS 1168/23 ze dne 5. září 2023, odst. 7).
8. Napadeným opatřením nebylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) ani práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy). Uvedená práva účastníkovi řízení nezaručují, že v jeho věci rozhodnou obecné soudy v souladu s jeho očekáváním, poskytují záruku, že budou postupovat podle předem zákonem stanovených pravidel, což se v tomto případě stalo. Zákonem předvídaným postupem orgánů činných v trestním řízení nemohlo být porušeno ani právo stěžovatelky na podnikání (čl. 26 odst. 1 Listiny), které představuje záruku neomezení podnikajících subjektů při zachování rovných podmínek.
9. Postupem orgánů činných v trestním řízení v trestní věci nebyla porušena ani zásada enumerace veřejnoprávních pretenzí (čl. 2 odst. 2 Listiny), neboť opatření vydal postupem podle §8 odst. 5 trestního řádu řádně příslušný soud, který měl dostatek informací, aby posoudil, jde-li o požadavek proporční ke konkrétnímu účelu, a napadené opatření dostatečně odůvodnil.
10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu