ECLI:CZ:US:2023:1.US.1433.23.1
sp. zn. I. ÚS 1433/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající pověřenou zaměstnankyní JUDr. Zuzanou Feldmanovou, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1819/2022-147 ze dne 9. 3. 2023, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 356/2021-123 ze dne 27. 1. 2022 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 11 C 280/2019-92 ze dne 3. 5. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Ing. Lenky Afaedor, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "nalézací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem uložil stěžovatelce povinnost uzavřít s vedlejší účastnicí smlouvu o bezplatném převodu vlastnictví tam specifikovaného spoluvlastnického podílu k pozemku. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil (ve formulačně pozměněném znění) rozhodnutí nalézacího soudu. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které odmítl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a jednající v souladu se zákonnými požadavky [k podmínkám řízení viz §30 odst. 2, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; dále namítá porušení čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny.
3. Stěžovatelka od počátku řízení namítá, že předmětný spoluvlastnický podíl se váže k zemědělskému pozemku, který má jiný charakter než pozemek sousedící. Obecné soudy nepřípustnou volnou úvahou charakter pozemku změnily tak, že o zemědělský pozemek nejde; jediný subjekt, který je oprávněn o tom rozhodnout, je přitom Ministerstvo zemědělství. Obecné soudy posuzovaly otázku převodu spoluvlastnického podílu podle nesprávného právního předpisu. Jestliže aplikovaly §60a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 219/2000 Sb."), namísto zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 503/2012 Sb."), aniž by se vypořádaly se stěžovatelčinou námitkou o prekluzi nároku, nedůvodně zvýhodnily vedlejší účastnici oproti ostatním osobám. Dále stěžovatelka namítá, že vyhověním žalobě vedlejší účastnice zabránily stěžovatelce ohledně tohoto pozemku postupovat v souladu se zákonem č. 503/2012 Sb., čímž byly sekundárně vytvořeny podmínky pro žaloby dalších osob, jež jsou jako vedlejší účastnice vlastníky bytových jednotek v sousedící nemovitosti, čímž je podstatně zmenšován majetek stěžovatelky.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]; taková pochybení v nyní projednávané věci Ústavní soud neshledal.
6. Podstatou stěžovatelčiny argumentace je nesouhlas se závěrem obecných soudů učiněným v rovině podsútavního práva, že předmětný pozemek není zemědělský. Podle Ústavního soudu obecné soudy srozumitelně a přesvědčivě s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu vyložily, že pro zahrnutí pozemku do zemědělského půdního fondu je třeba splnění materiálního (faktického) i formálního (právního) znaku. Následně uzavřely, že předmětný pozemek nenaplňuje od 70. let minulého století až dosud materiální znak zemědělské půdy, neboť od uvedené doby nebyl ani neměl být nadále zemědělsky obhospodařován (srov. zejm. body 25 až 27 rozsudku nalézacího soudu a bod 10 rozsudku odvolacího soudu). Tento právní závěr učinily na základě nalézacím soudem zjištěného skutkového stavu, jemuž Ústavní soud nemá z ústavněprávního hlediska co vytknout.
7. Vzhledem k tomu, že předmětný pozemek nebyl podle obecných soudů zemědělský, aplikovaly zákon č. 219/2000 Sb., namísto (speciálního) zákona č. 503/2012 Sb., jenž se na převody nezemědělských pozemků nepoužije (viz bod 29 rozsudku nalézacího soudu či bod 11 rozsudku odvolacího soudu); ani v tomto závěru neshledává Ústavní soud nic protiústavního.
8. Obecné soudy rovněž řádně odůvodnily, že nejsou vázány předchozími rozhodnutími správních orgánů, v nichž byl předmětný pozemek podřazen režimu zákona o půdě (viz bod 25 rozsudku nalézacího soudu či str. 4 usnesení Nejvyššího soudu). Není pravdivé tvrzení stěžovatelky, že se obecné soudy nevypořádaly s její námitkou prekluze, naopak se jí výslovně a pečlivě zabývaly (viz bod 30 rozsudku nalézacího soudu a bod 12 rozsudku odvolacího soudu).
9. Nepřípadná je konečně námitka zásahu do rovnosti lidí v právech (čl. 1 Listiny) a porušení zákazu diskriminace (čl. 3 odst. 1 Listiny), neboť stěžovatelka se dovolává ústavněprávní ochrany za jiné osoby, vůči nimž měly být tyto ústavní kautely porušeny. Řízení o ústavní stížnosti je však založeno na bezprostřednosti zásahu do základních práv stěžovatelů a tzv. actio popularis není přípustná.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu