ECLI:CZ:US:2023:1.US.1519.23.1
sp. zn. I. ÚS 1519/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Ing. Richarda Petláka, zastoupeného JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem se sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 410/2023-445 ze dne 26. 4. 2023 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 124/2020-374 ze dne 2. 9. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 22. 11. 2019 č. j. 38 C 115/2015-279 vyhověl žalobě stěžovatele, aby mu advokát Mgr. Michal Křižka (žalovaný) zaplatil 258 918 Kč s úrokem 8,5 % ročně. Stěžovatel žalovanému vytýkal, že za něj jako zástupce nepodal žalobu v zákonné lhůtě, ač tak učinit měl.
2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v návětí uvedeným rozsudkem zrušil rozsudek obvodního soudu ohledně úroku z prodlení ve výši 0,4 % a v tomto rozsahu řízení zastavil. Ve zbytku věci samé změnil rozsudek obvodního soudu tak, že žalobu na zaplacení uvedené částky s úrokem 8,05 % ročně zamítl. Dále stěžovateli uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 202 638 Kč a vedlejší účastnici na straně žalovaného (obchodní společnosti Generali Česká pojišťovna a. s.) ve výši 134 685,10 Kč.
3. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud v návětí označeným usnesením odmítl pro nepřípustnost. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že formulace dovolacího důvodu tak, že městský soud neodůvodnil své rozhodnutí v souladu s §157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), není způsobilým dovolacím důvodem, zakládajícím přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Mohlo by jít nejvýše o tzv. jinou vadu řízení. Kromě toho je podle Nejvyššího soudu odůvodnění rozhodnutí městského soudu srozumitelné, přezkoumatelné a vyhovuje ústavněprávním požadavkům plynoucím z judikatury Ústavního soudu. I přes označení dovolacího důvodu jako nesprávného právního posouzení věci byl podstatou dovolání nesouhlas stěžovatele se skutkovými závěry městského soudu. Proti nákladovým výrokům rozsudku městského soudu není dovolání podle zákona přípustné. Ve zbytku stěžovatel předestřel buďto otázky, na kterých rozhodnutí městského soudu nezáviselo, anebo neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
4. Proti rozsudku krajského soudu a usnesení Nejvyššího soudu brojí včasnou a přípustnou ústavní stížností stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu], s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. Stěžovatel zejména namítá, že žalovanému přiznaná celková náhrada nákladů řízení je vzhledem k žalované částce příliš vysoká. Městský soud měl uvážit moderaci výše náhrady nákladů řízení podle §150 o. s. ř. z důvodu přítomnosti důvodů zvláštního zřetele hodných. Žalovaný jako advokát i vedlejší účastnice na straně žalovaného totiž byli zastoupeni advokáty. Stěžovatel považuje rozhodnutí za nespravedlivé, nadto byl-li s ním v době před podáním žaloby ukončen pracovní poměr. Stěžovatel nesouhlasí s názorem Nejvyššího soudu o formulaci dovolacího důvodu. Podle svého mínění konkrétně a s odůvodněním uvedl, v čem spatřuje nesprávné právní posouzení věci městským soudem, pročež má být rozhodnutí Nejvyššího soudu přepjatě formalistické.
6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je v řízení o ústavní stížnosti oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Jiné vady se nacházejí mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu.
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Krajskému soudu stěžovatel vytýká, že měl moderovat výši jemu uložené náhrady nákladů řízení žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalovaného. Z jeho argumentace, rozsudku městského soudu ani z okolností věci nevyplývají okolnosti zvláštního zřetele hodné, které by takový postup odůvodňovaly. Judikatura nejen vrcholných soudů mnohokrát zdůraznila, že jde o postup výjimečný, který musí být důsledně odůvodněn. Zastoupení daných účastníků řízení advokáty (i při absenci nutnosti tak učinit) proto samo o sobě neústí v povinnost soudů náhradu nákladů na právní zastoupení úspěšné straně nepřiznat. V opačném případě by soudy osobám s právnickým vzděláním (včetně právnických osob disponujících takovou fyzickou osobou) upíraly právo na právní pomoc, což stěžovatel zjevně nezohledňuje.
9. Nejvyšší soud měl údajně svým posouzením vymezeného dovolacího důvodu rozhodnout formalisticky. Tomuto závěru však vzhledem k obsahu napadeného usnesení, jakož i stěžovatelova dovolání, nelze přisvědčit. Z dovolání stěžovatele plyne, že dovolací důvod i předpoklad přípustnosti dovolání stěžovatel, zastoupený advokátem, formuloval přesně tak, jak jej Nejvyšší soud zhodnotil. Z obsahu dovolání plyne, že stěžovatel sice označil předpoklad přípustnosti dovolání v podobě rozporu rozsudku městského soudu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, nijak však neabstrahoval otázku hmotného nebo procesního práva, v níž se měl městský soud od této praxe odchýlit. Stěžovatel tvrdil řadu pochybení městského soudu především skutkové, nikoli právní povahy, avšak právním argumentem jako takovým byla především nedostatečnost odůvodnění rozsudku městského soudu. Jinými slovy stěžovatel citoval z §237 o. s. ř. a k tomu namítl dílčí nesprávnosti napadeného rozsudku, nicméně právní otázku neformuloval. Nejvyššímu soudu proto z hlediska dodržení požadavků plynoucích z ústavního pořádku není čeho vytknout.
10. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Proto jeho ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu