ECLI:CZ:US:2023:1.US.1606.23.1
sp. zn. I. ÚS 1606/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti JUDr. Františka Kučery a JUDr. Marcely Kučerové, zastoupeného Mgr. Petrou Raškovou, advokátkou se sídlem Breitfeldova 704/1, Praha, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 358/2022-104 ze dne 6. 4. 2023, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 22/2022-360 ze dne 30. 11. 2022 a mezitímnímu rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje č. j. KUKHK-18688/MJ/2020-61 ze dne 9. 2. 2022, spojené s návrhem na zrušení §3b odst. 2 věty čtvrté zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve slovech "přitom se nepřihlédne k jejich zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s tím, že jsou určeny k uskutečnění stavby dopravní infrastruktury", a §10 odst. 5 věty prvé zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve slovech "přitom se nepřihlédne k jejich zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s navrženým účelem vyvlastnění", takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Krajský úřad napadeným mezitímním rozhodnutím odňal stěžovateli podle §4a odst. 1 zákona č. 416/2009 Sb., liniového zákona, vlastnické právo k částem pozemků v obci H. Vlastnické právo přešlo na stát; s pozemky hospodaří Ředitelství silnic a dálnic kvůli výstavbě severovýchodního obchvatu Jaroměře. Současně s tím krajský úřad zřídil na pozemku stěžovatelů věcné břemeno umístnění přeložky plynovodu ve prospěch GasNet, s.r.o.
2. Krajský soud se v napadeném rozsudku důkladně (na téměř 90 stranách) zabýval žalobními body, kterými stěžovatelé brojili proti mezitímnímu rozhodnutí. Jejich žalobu však zamítl. V kasačním řízení se Nejvyšší správní soud ztotožnil se závěry krajského soudu a kasační stížnost stěžovatelů rovněž zamítl.
3. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti zaprvé brojí proti způsobu ocenění svých pozemků jako zemědělských ploch. Namítají, že Ředitelství silnic a dálnic při oceňování postupem podle §3b liniového zákona nerespektuje judikaturu vrcholných soudů k čl. 11 Listiny základních práv a svobod a že u některých jiných vlastníků nechává ocenit zemědělské plochy jako stavební; poukazuje přitom na mediálně známý případ Xaverov trade, a.s. Zadruhé brojí proti tomu, že s nimi Ředitelství silnic a dálnic řádně nevedlo dohodovací řízení podle §3 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, ačkoli měli zájem o směnu pozemků, čímž mělo být porušeno jejich právo podle čl. 11 Listiny. Stěžovatelé zatřetí upozorňují na porušení zákona při provedení geodetického posudku a na podjatost geodeta. Začtvrté namítají, že s nimi namísto vyvlastnitele jednal tzv. vinklář, který jim navíc předložil vadnou a nevýhodnou smlouvu. Zapáté brojí pro tomu, že ke zřízení věcného břemene došlo v rozporu se základními principy právního státu podle čl. 2 odst. 3 Ústavy, neboť stávající plynovod na jejich pozemku je černou stavbou, neboť byl v 70. letech zřízen bez jakéhokoli povolení. Zašesté upozorňují, že vyvlastňovací řízení vedl podjatý správní orgán. V důsledku těchto pochybení mělo dojít k porušení čl. 36 Listiny. V doplněních stěžovatelé dále rozvádějí svou argumentaci.
4. Stěžovatelé navrhují zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. S ústavní stížností současně spojují návrh na zrušení §3b odst. 2 věty čtvrté liniového zákona ve slovech "přitom se nepřihlédne k jejich zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s tím, že jsou určeny k uskutečnění stavby dopravní infrastruktury" a §10 odst. 5 věty prvé zákona o vyvlastnění ve slovech "přitom se nepřihlédne k jejich zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s navrženým účelem vyvlastnění".
5. Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
6. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti při zasahování do jejich činnosti. Do jejich rozhodovací činnosti je v řízení o ústavní stížnosti oprávněn vstoupit pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelů. Jiné vady se nacházejí mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu.
7. Námitkám stěžovatelů se obecné soudy v napadených rozhodnutích obsáhle věnovaly. Z ústavněprávního pohledu jim přitom není co vytknout. K některým z nich se navíc již vyjádřil i Ústavní soud; ve vztahu k namítané podjatosti vyvlastňovacího orgánu v usnesení sp. zn. III. ÚS 2187/22 ze dne 4. 10. 2023. Podjatostí správního orgánu se zevrubně zabýval krajský soud a věnoval se jí i Nejvyšší správní soud. Obdobně je tomu tak ve vztahu k namítané podjatosti geodeta a jiným vadám znaleckého posudku; věnoval se jim navíc i rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 1/2022 ze dne ze dne 16. 6. 2022.
8. Námitka, že za vyvlastnitele dle stěžovatelů jednal vinklář a že předložil nevhodné smlouvy, vůbec nedosahuje ústavního významu. Soudy správně uzavřely, že se může jednat o věc přestupkové odpovědnosti, ale to nemá vliv na platnost učiněných právních jednání, natož ústavnost procesu vyvlastnění. Otázka existence stavebního povolení pro plynovod je čistě věcí podústavního práva; i pokud by se tvrzení stěžovatelů o tom, že plynovod v 70. letech nezískal potřebná povolení, prokázalo, nemělo by to vliv na ústavnost vyvlastnění.
9. Pokud jde o namítané vady postupu předcházejícího vyvlastnění, zejména skutečnost, že nedošlo ke směně pozemků, lze se opět ztotožnit se závěry obecných soudů, které se námitkami podrobně zabývaly. Vyvlastnitel se stěžovateli komunikoval a stěžovatelé obdrželi návrh smlouvy, ale nedošlo k dohodě, a proto vyvlastňovací úřad přistoupil k vyvlastnění. Na daném postupu není pohledem ústavnosti nic vadného.
10. Stěžovatelé usilují o ocenění svých pozemků jako stavebních, resp. namítají, že jim za pozemky nebyla v návrhu podle §3 odst. 2 liniového zákona nabídnuta cena obvyklá. S touto námitkou se však řádně vypořádaly obecné soudy. Pokud v té souvislosti stěžovatelé upozorňují na odlišné zacházení s Xaverov trade, a.s., je třeba připomenout, že orgány právního státu nemohou ignorovat zákon a poskytnout stěžovatelům vyšší náhradu, než zákon stanoví, a to ani v situaci, kdyby se ukázalo, že jindy zákon ve prospěch někoho jiného porušily. Toho se nelze domáhat ani s poukazem na zásadu rovného zacházení podle čl. 1 Listiny.
11. Pokud se stěžovatelé dozvěděli o okolnostech nasvědčujících tomu, že mohl být spáchán trestný čin, nechť se obrátí na orgány činné v trestním řízení, které jsou ze zákona povinny konat. Je pravdou, že Ředitelství silnic a dálnic jako vyvlastnitel, který hospodaří s majetkem státu, nesmí v procesu nikoho neoprávněně zvýhodňovat, a to ani nepřímo skrze nedůvodně odlišné zadávání znaleckých posudků. Pokud by tak činilo, je třeba to řešit jinými právními prostředky, mj. nástroji trestního práva. Nelze se však na základě toho domáhat, aby orgán státu ignoroval §3b odst. 2 větu čtvrtou liniového zákona a §10 odst. 5 větu prvou zákona o vyvlastnění a nabídnul stěžovatelům vyšší než zákonem stanovenou náhradu.
12. Stěžovatelé současně navrhují uvedená ustanovení liniového zákona a zákona o vyvlastnění zrušit. Podle těchto ustanovení se při stanovení výše nabízené ceny za pozemky za koupi před vyvlastněním nebo výše náhrady za vyvlastnění nepřihlédne k jejich zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s navrženým účelem vyvlastnění. Jak uvádí důvodová zpráva a zpráva o hodnocení dopadů regulace (RIA), účelem těchto ustanovení je předejít spekulacím na úkor státu a jeho rozpočtu. Ze státního rozpočtu je ostatně financováno plnění ústavních a zákonných povinností státu, mj. institucionální ochrana vlastnických práv, jakož i realizace investic do liniových staveb. Hodnota pozemků se přitom do značné míry odvíjí od veřejných investic v jejich okolí. Pokud se tedy stát rozhodne realizovat novou investici, není důvod, aby za vyvlastňovaný pozemek, bez nějž investici nemůže realizovat, platil cenu, která už zohledňuje očekávané zhodnocení plynoucí ze samotné investice. Do práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny nijak nezasahuje, pokud se pro účely vyvlastnění pozemky oceňují tak, jako kdyby zde vůbec nebyl navržený účel vyvlastnění, typicky v podobě záměru liniové stavby. K navrženému účelu vyvlastnění se ostatně nepřihlédne nejen ve vztahu ke zhodnocení, ale i ve vztahu ke znehodnocení pozemku.
13. Argumentují-li stěžovatelé Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, je nutno připomenout, že Evropský soud pro lidská práva zdůrazňuje, že Úmluva nezaručuje právo na plnou náhradu vyvlastněného majetku. Úmluva přitom v žádném smyslu nevyžaduje, aby bylo v náhradě zohledněno zhodnocení v důsledku navrženého účelu vyvlastnění (v podobě veřejné investice).
14. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelů. Proto jejich ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. S ústavní stížností spojený návrh na zrušení ustanovení zákona Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť takový návrh sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu