ECLI:CZ:US:2023:1.US.1609.23.1
sp. zn. I. ÚS 1609/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) v řízení o ústavní stížnosti R. S., zastoupené Mgr. Kristiánem Novákem, advokátem se sídlem Nad Vodovodem 25/3109, Praha 10, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 207/2022-665 ze dne 11. 5. 2023, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti výroků I., II., VI. a VII. napadeného rozhodnutí, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) P. S. a 2) nezl. N. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
I. Opatrovníkem nezletilé N. S., se pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti vedeném pod sp. zn. I. ÚS 1609/23 jmenuje Městská část Praha 14.
II. Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 207/2022-665 ze dne 11. 5. 2023 se ve výrocích I., V., VI. a VII. a ve výroku III. ve slovech "a otec je povinen jej platit do dne 14. 7. 2023" odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 1609/23.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností se stěžovatelka (matka nezletilé) domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jím byla porušena ústavně zaručená práva, a to zejména práva garantovaná čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku (konkrétně výroků I., II., VI. a VII.) podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
2. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami č. j. 13 Nc 6029/2016-49 ze dne 5. 10. 2016 byla nezletilá svěřena do péče stěžovatelky a otci (prvnímu vedlejšímu účastníkovi) bylo stanoveno výživné ve výši 4 000 Kč. Zároveň byl upraven styk otce s nezletilou v sudém týdnu od pátku 16:00 hod. do pondělí 7:30 hod. a v lichém týdnu od středy 16:00 hod. do pátku 7:30 hod. Stěžovatelka se následně domáhala změny styku a zvýšení výživného na nezletilou. Otec nezletilé navrhl její svěření do střídavé péče a podával návrhy na výkon rozhodnutí.
3. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem č. j. 6 P 495/2019-519 ze dne 7. 2. 2022 rozhodl o návrhu otce na změnu výchovy nezletilé tak, že jej zamítl (výrok I.) a upravil styk otce s nezletilou asistovanou formou každý čtvrtek v době od 16:30 do 18:00 hod. na půdě organizace Area Fausta a o letních prázdninách 1. čtvrtek v červenci a 1. čtvrtek v srpnu od 16:00 do 18:00 hod. tamtéž (výrok II.). Výrokem III. zastavil řízení o neshodách rodičů ve významných věcech v rámci rodičovské odpovědnosti a výrokem IV. zamítl návrhy otce na výkon rozhodnutí za neuskutečněné styky s nezletilou a nepředání nezletilé 10. 3. 2021, 19. 3. 2021 a v době od 8. 3. 2021. Výživné otce na nezletilou zvýšil od 1. 9. 2021 na částku 8 000 Kč měsíčně (výrok V.) a nedoplatek otce na výživném za období od 1. 9. 2021 do 28. 2. 2022 určil částkou 24 000 Kč (výrok VI.). Výroky VII., VIII. a IX. pak bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
4. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudek obvodního soudu ve výroku o změně výchovy nezletilé za období do 14. 7. 2023 potvrdil a s účinností od 15. 7. 2023 jej změnil tak, že nezletilá se svěřuje do péče otce (výrok I.). Ve výroku o úpravě styku otce s nezletilou rozsudek změnil tak, že do 14. 7. 2023 otec je oprávněn se s nezletilou stýkat v sobotu 20. 5. 2023, 27. 5. 2023, 3. 6. 2023 a 10. 6. 2023 od 9:00 do 18:00 hod. a dále od soboty 17. 6. 2023 od 9:00 hod. do neděle 18. 6. 2023 do 18:00 hod. a od soboty 24. 6. 2023 od 9:00 hod. do neděle 25. 6. 2023 do 18:00 hod. (výrok II.). Výrok o vyživovací povinnosti otce k nezletilé změnil tak, že výživné se zvyšuje na částku 8 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2020 a otec je povinen jej platit do 14. 7. 2023 (výrok III.), výrok o nedoplatku na výživném změnil tak, že nedoplatek za období od 1. 9. 2020 do 30. 4. 2023 ve výši 70 500 Kč je otec povinen uhradit nejpozději do 31. 12. 2023 (výrok IV.) a dále rozhodl, že s účinností od 15. 7. 2023 je stěžovatelka povinna přispívat na výživu nezletilé částkou 6 500 Kč měsíčně k rukám otce (výrok V.). Výrokem VI. městský soud stanovil oprávnění stěžovatelky stýkat se s nezletilou v každém sudém kalendářním týdnu od středy od ukončení školního vyučování do následujícího pondělí do začátku školního vyučování a výrokem VII. stanovil úpravu styku stěžovatelky s nezletilou v období prázdnin a svátků. Výrok o výkonu rozhodnutí městský soud zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok VIII.) a výroky IX., X. a XI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že ačkoli nezletilá opakovaně projevila a zdůvodnila své přání nebýt v péči otce a stýkat se s ním v minimálním rozsahu, městský soud toto její přání přehlédl a v rozporu s doporučeními soudního znalce a stanoviskem opatrovníka rozhodl opačně než obvodní soud. Zvolil přitom nejradikálnější změnu, jakou si lze z hlediska dosavadní péče o nezletilou představit, aniž by hledal jiné, méně razantní a ústavně přiměřené řešení. Městský soud dle stěžovatelky navíc rezignoval na zohlednění komplexní situace, když do budoucna fakticky vyloučil možnost ponechat nezletilou v její stávající škole. Narušení stability nynějšího prostředí by podle stěžovatelky bylo zjevně v neprospěch nezletilé a mohlo by mít negativní dopady na její další psychický vývoj a vztah k oběma rodičům. Rozhodnutí městského soudu dle mínění stěžovatelky nedostojí ani požadavkům na řádné odůvodnění, neboť není logické a konzistentní a v řadě případů je se skutečnostmi prokázanými v řízení v přímém rozporu.
6. Podle §63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s §469 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a §892 odst. 3 a §943 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka.
7. V řízení o ústavní stížnosti má nezletilá postavení vedlejší účastnice. Protože její zákonní zástupci jsou také účastníky (resp. vedlejšími účastníky) řízení o ústavní stížnosti a nenacházejí shodu o nejlepším zájmu nezletilé, může dojít ke střetu jejich zájmů. Ústavní soud proto nezletilé ustanovil opatrovníka schopného hájit její zájmy v řízení o ústavní stížnosti. S ohledem na povahu věci se jeví jako nejvhodnější opatrovník příslušný orgán vykonávající sociálněprávní ochranu dětí (v tomto případě Městská část Praha 14), který nezletilou zastupoval již v řízení před obecnými soudy a je se situací rodiny dobře obeznámen. Ústavní soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.
8. Podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
9. Aniž by Ústavní soud nyní předjímal závěry svého rozhodnutí o meritu ústavní stížnosti, dospěl po posouzení obsahu návrhu stěžovatelky k závěru, že podmínky pro odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku městského soudu jsou splněny. Přestože institut odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí je ze své podstaty zcela mimořádným opatřením, v této věci je jeho aplikace odůvodněna tím, že výkonem napadeného rozhodnutí bezprostředně hrozí závažná újma, a to zejména v důsledku možného nerespektování nejlepšího zájmu nezletilé vedlejší účastnice podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
10. Výkon napadeného rozhodnutí s sebou nese podstatnou změnu způsobu a míry kontaktu nezletilé s otcem a je také nevyhnutelně spojen s přesunem nezletilé ze sociálního a výchovného prostředí, na které je nyní zvyklá, navíc za situace, kdy se nezletilá opakovaně vyslovila ke kontaktu s otcem negativním způsobem. Riziko nepřiměřené zátěže takové zásadní změny se přitom jeví jako závažnější v porovnání s újmou, která odložením vykonatelnosti vznikne otci nezletilé, který bude muset delší dobu strpět současnou úpravu poměrů, a to i s přihlédnutím k dosavadnímu průběhu řízení u obecných soudů a jeho délce (městský soud ve věci rozhodl patnáct měsíců po vydání prvostupňového rozhodnutí). Ústavní soud zároveň neshledal rozpor odkladu vykonatelnosti s důležitým veřejným zájmem. Z těchto důvodů rozhodl podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.
11. Ústavní soud spolu s rozhodnutím o odkladu vykonatelnosti naléhavě apeluje zejména na stěžovatelku, aby využila období do konečného rozhodnutí Ústavního soudu o této ústavní stížnosti a vyvinula co největší úsilí směřující k tomu, aby vztahy a kontakty mezi otcem a nezletilou byly obnoveny. Dodává i to, že je zásadně v zájmu dítěte, aby se stýkalo rovnoměrně s oběma rodiči, a je zejména na stěžovatelce jako na rezidentním rodiči, aby situaci nezletilé náležitě vysvětlila a na styk s otcem ji připravila. Chování obou rodičů v období od odkladu vykonatelnosti do konečného rozhodnutí, které bude Ústavním soudem monitorováno, může mít nepochybně vliv na výsledek řízení o této ústavní stížnosti.
12. Pro úplnost lze doplnit, že na rozdíl od návrhu stěžovatelky Ústavní soud nepřistoupil k odložení vykonatelnosti výroku II. rozsudku (víkendový navykací styk nezletilé s otcem), neboť úprava stanovená tímto výrokem již proběhla a odklad vykonatelnosti tohoto výroku by tak postrádal smysl. Ústavní soud přistoupil také k odkladu vykonatelnosti části výroku III. rozsudku, pokud jde o povinnost otce platit výživné jen do 14. 7. 2023, dále výroku V. rozsudku (povinnost stěžovatelky přispívat od 15. 7. 2023 na výživu nezletilé k rukám otce) a výroků VI. a VII. rozsudku městského soudu (o úpravě styku stěžovatelky s nezletilou), neboť tyto výroky bezprostředně navazují na výrok I. rozsudku městského soudu týkající se péče o nezletilou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu