ECLI:CZ:US:2023:1.US.1836.22.1
sp. zn. I. ÚS 1836/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Erbena, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2022 č. j. 30 Co 117/2022-101, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí v části, kterou došlo k potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 1. 2022 č. j. 20 C 158/2021-69 co do zaplacení náhrady nemajetkové újmy a nákladů řízení, s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho práv zaručených v čl. 10 odst. 2, odst. 3, čl. 36 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel se žalobou po vedlejší účastnici domáhal omluvy a peněžitého zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. Žalobu odůvodnil postupem vedlejší účastnice podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, novelizovaného zákony č. 14/2017 Sb. a č. 112/2018 Sb. (dále jen "zákon o střetu zájmů"), jehož část byla nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (N 22/98 SbNU 257; 149/2020 Sb.) s odkladným účinkem ke dni 31. 12. 2020 zrušena. V mezidobí byly systematicky a plošně zveřejňovány údaje stěžovatele, jakožto veřejného funkcionáře (starosty obce), o majetku, příjmech a závazcích v Centrálním registru oznámení, v čemž spatřuje porušení jeho ústavně zaručených práv.
3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 17. 1. 2022 č. j. 20 C 158/2021-69 byla žaloba stěžovatele, co do omluvy, i zadostiučinění, zamítnuta (výroky I., II.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Obvodní soud posoudil uplatněný nárok dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), neboť k újmě stěžovatele mělo dojít při výkonu veřejné moci. Následně dospěl k závěru o neexistenci odpovědnostního titulu, tj. nesprávného úředního postupu, neboť vedlejší účastnice při zveřejňování oznámení stěžovatele jako veřejného funkcionáře postupovala dle platné a účinné právní úpravy. Byť zveřejňováním oznámení docházelo k zásahu do soukromí stěžovatele, což konstatoval Ústavní soud ve shora uvedeném derogačním nálezu, nelze v plošném zveřejňování oznámení dle zákona o střetu zájmů vedlejší účastnicí spatřovat nesprávný úřední postup (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1321/2019), a to ani v období od vydání derogačního nálezu dne 11. 2. 2020 do 6. 11. 2020, kdy vedlejší účastnice začala poskytovat informace v omezeném rozsahu, neboť vykonatelnost derogačního nálezu byla až do 31. 12. 2020 odložena a dle stanoviska Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 31/10 (č. 426/2010 Sb.) platí, že po dobu odkladu vykonatelnosti se hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a správní úřady jsou povinny ji aplikovat. Postupovala-li vedlejší účastnice do listopadu 2020 podle účinné, i když Ústavním soudem již deklarované protiústavní právní úpravy, naplňovala tím hlavní cíl zákona, kterým je veřejná kontrola ve vztahu k možnému střetu zájmů.
4. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 21. 4. 2022 č. j. 30 Co 117/2022-101 byl výrokem I. rozsudek obvodního soudu potvrzen a výrokem II. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Městský soud se ztotožnil s obvodním soudem, že ve věci nebyl naplněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu - existence odpovědnostního titulu, neboť v postupu vedlejší účastnice nelze spatřovat nesprávný úřední postup, a to jak v období před vydáním nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (N 22/98 SbNU 257; 149/2020 Sb.), jímž byl zrušen §14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů pro porušení čl. 10 Listiny základních práv a svobod, tak v období následujícím. Vedlejší účastnice jako orgán státní správy je v souladu s čl. 2 odst. 3 Ústavy povinna při své činnosti postupovat v mezích a způsoby, které stanoví zákon a není oprávněna posuzovat soulad právních předpisů s Ústavou, když tímto orgánem je ve smyslu čl. 83 Ústavy výlučně Ústavní soud. Nesprávného úředního postupu by se vedlejší účastnice naopak dopustila, pokud by nepostupovala podle zákona o střetu zájmů, ve znění jeho novel, a veřejnými funkcionáři oznámené informace by veřejnosti bez žádosti nezpřístupnila.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti brojí proti postupu vedlejší účastnice, kterým na základě zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., umožnila plošný anonymní přístup k povinně oznamovaným údajům citlivé osobní povahy v Centrálním registru oznámení, a to i po zrušení této úpravy uvedeným nálezem Ústavního soudu. Odmítá (bez ohledu na odloženou vykonatelnost nálezu) zveřejňování těchto údajů i po zveřejnění nálezu Ústavního soudu, neboť stát měl učinit opatření na ochranu ústavně zaručených práv stěžovatele, a nikoli tak postupovat až do listopadu 2020.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu, a jeho ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud, jak již mnohokrát v rozsáhlé rozhodovací praxi konstatoval, není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky.
8. Ústavnímu soudu jsou z rozhodovací praxe známy mnohé případy, v nichž se stěžovatelé jako veřejní funkcionáři domáhají náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem Ministerstva spravedlnosti, které poté, co Ústavní soud zrušil nálezem ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (N 22/98 SbNU 257; 149/2020 Sb.) část zákona o střetu zájmů, umožnilo v rozsahu stanoveném zrušenou úpravou přede dnem vykonatelnosti tohoto nálezu bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti.
9. Ústavní soud rozhodl nejprve vyhovujícím nálezem ze dne 18. 10. 2022 sp. zn. IV. ÚS 579/22, který byl však následně překonán postupem podle §23 zákona o Ústavním soudu - přijetím stanoviska pléna ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 (č. 4/2023 Sb.). Podle výroku I. tohoto stanoviska předmětný derogační nález Ústavního soudu neměl za následek nezákonnost postupu vedlejší účastnice, která jako správkyně registru oznámení v období od vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů do dne jeho vykonatelnosti dále umožňovala podle §13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů každému bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném uvedeným zrušeným ustanovením. Podle výroku II. uvedeného stanoviska samotné umožnění nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v §2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v období do 31. prosince 2020 způsobem podle §13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů, tedy bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném v §14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů, nezakládá právo těchto veřejných funkcionářů vůči státu na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.
10. Jelikož se v nyní posuzované věci jedná o skutkově i právně obdobnou věc, lze na ni závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. Pl. ÚS-st 57/22 (č. 4/2023 Sb.) v plném rozsahu aplikovat a na podrobné odůvodnění citovaného stanoviska odkázat. Rekapitulace vyžádaných vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení, jakož i repliky stěžovatele, je s ohledem na shora uvedené závěry irelevantní.
11. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
12. K návrhu stěžovatele, aby posuzovaná ústavní stížnost byla spojena k věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 579/22, Ústavní soud konstatuje, že v průběhu řízení v nyní posuzované věci byla již věc vedená pod sp. zn. IV. ÚS 579/22 skončena.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu