ECLI:CZ:US:2023:1.US.1846.23.1
sp. zn. I. ÚS 1846/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Ivety Brandové, zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1297/3, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 26 Co 79/2023-128 ze dne 25. 4. 2023 a usnesení Okresního soudu v Trutnově č. j. 26 EXE 1688/2017-88 ze dne 29. 11. 2022, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Trutnově, jako účastníků řízení, a obchodní korporace PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Trutnově (dále jen "nalézací soud") ústavní stížností napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatelky (povinné) na odklad a zastavení exekuce vedené ve prospěch vedlejší účastnice (oprávněné) na základě rozhodčího nálezu JUDr. Evy Vaňkové, rozhodkyně se sídlem ve Vysokém Mýtě, Rokycanova 114, ze dne 31. 8. 2017 č. j. Va 30 -18/2017 -7. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "odvolací soud") ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil usnesení nalézacího soudu.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; namítá, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
3. Stěžovatelka uvádí, že se obecné soudy odchýlily od nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 (N 183/71 SbNU 201), podle něhož je skrytá rozhodčí doložka (jako v případě stěžovatelky) neplatná, a proto rozhodkyně neměla pravomoc předmětnou věc rozhodnout. Obecné soudy posuzovaly platnost dohody o uznání dluhu pouze z hlediska výše smluvní pokuty, aniž by zohlednily okolnosti jejího uzavření. Dále stěžovatelka namítá, že obecné soudy odmítly její procesní návrhy na dokazování (výslechem zástupce vedlejší účastnice a zpracováním znaleckého posudku na podpis rozhodkyně) s tím, že by to bylo s ohledem na bagatelní předmět sporu ekonomicky nehospodárné a že rozhodkyně sama na výzvu soudu sdělila, že podpis uvedený na rozhodčím nálezu je její vlastnoruční. Podle stěžovatelky přitom nelze namítanou nepravost podpisu vyvrátit pouhým tvrzením rozhodkyně; vypracování znaleckého posudku je proto klíčové. Konečně stěžovatelka poukazuje na ekonomickou závislost rozhodkyně, se kterou se podle ní odvolací soud nevypořádal řádně.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ústavnosti. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].
6. Stěžovatelka brojí proti nezastavení proti ní vedené exekuce pro vymožení částky v bagatelní výši - 4 677 Kč (spolu se souvisejícími náklady). Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)].
7. Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal žádné skutečnosti, jež by odůvodňovaly jeho výjimečný kasační zásah. Stěžovatelka si je sice bagatelnosti předmětné částky vědoma a sama v této souvislosti zdůrazňuje, že jí obecné soudy odepřely ochranu právě (a pouze) z důvodu bagatelnosti, ačkoli měly zohlednit veškeré okolnosti, které jejímu vymáhání předcházely - uvedené tvrzení stěžovatelky je ovšem podle Ústavního soudu nepřiléhavé. Obecné soudy se věcnou stránkou zabývaly a posuzovaly platnost rozhodčí doložky, pravost podpisu na rozhodčím nálezu i přiměřenost smluvní pokuty; výslovně se přitom vypořádaly s relevantní argumentací stěžovatelky (např. tvrzenou ekonomickou závislostí rozhodkyně). Skutečnost, že stěžovatelka se závěry obecných soudů nesouhlasí, její věc mimořádnou nečiní.
8. Tvrdí-li stěžovatelka, že by případné určení nepravosti podpisu rozhodkyně na rozhodčím nálezu mělo vliv i na desetitisíce dalších protiprávních exekucí, jde o další nepřiléhavou argumentaci, neboť platnost rozhodčí doložky i vykonatelnost rozhodčího nálezu je třeba posuzovat v každé jednotlivé věci; ani v tomto směru proto Ústavní soud mimořádnost projednávané věci nespatřuje.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu