ECLI:CZ:US:2023:1.US.193.23.3
sp. zn. I. ÚS 193/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti Ing. Jindřicha Přikryla, zastoupeného Mgr. Ing. Danielem Vaverkou, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní lán 1310/10a, proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 69 Co 185/2022-112 ze dne 23. 9. 2022 a Okresního soudu v Olomouci č. j. 23 C 195/2021-75 ze dne 9. 3. 2022, spojené s návrhem na zrušení §6 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla danou jejich polohou", a §3 odst. 2 vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, ve znění pozdějších předpisů, věty druhé, s výjimkou uvození "Přitom se použijí korekce a výpočtové metody", za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků bytů X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a připojený návrh se odmítají.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Olomouci (dále jen "nalézací soud") nadepsaným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele proti vedlejšímu účastníkovi o zaplacení 28 748,38 Kč s příslušenstvím (zčásti jako náhrady škody, zčásti jako vydání bezdůvodného obohacení) a zavázal jej k náhradě nákladů řízení ve výši 12 390,40 Kč. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "odvolací soud") tento rozsudek potvrdil a uložil stěžovateli nahradit náklady odvolacího řízení ve výši 6 195 Kč.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Bez bližší argumentace připojuje také návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení právních předpisů.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Jak již Ústavní soud stěžovateli vyložil v usnesení sp. zn. I. ÚS 3456/20 ze dne 19. 1. 2021, týkajícím se souvisejícího sporu o jiné plnění mezi týmiž účastníky (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), přihlíží při posuzování namítaných pochybení orgánů veřejné moci mimo jiné k tomu, jak intenzivně zasahují do práv a svobod stěžovatelů. Obvykle proto odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je přitom veden úvahou, že tyto částky, již s ohledem na svou výši, zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele, resp. jeho majetkové poměry.
5. Výše sporné částky v souzené věci je bagatelní a stěžovatel Ústavnímu soudu nepopsal žádnou ústavněprávně relevantní újmu, která by mu nepřiznáním žalovaného nároku měla vzniknout. Ústavní soud se proto zabýval pouze tím, zda obecné soudy evidentním excesem neporušily samotnou podstatu některého z ústavně zaručených práv a svobod ([např. úplná absence odůvodnění rozhodnutí, jeho úplná nesrozumitelnost či zjevný formalismus), popř. jiné - skutečně extrémní - vybočení z obecných principů spravedlnosti [srov. nález sp. zn. I. ÚS 3233/19 ze dne 1. 4. 2020, nález sp. zn. III. ÚS 2440/19 ze dne 11. 2. 2020, nález sp. zn. III. ÚS 1329/18 ze dne 23. 10. 2018 (N 176/91 SbNU 205)].
6. Nic takového Ústavní soud, stejně jako v dřívější věci stěžovatele, nezaznamenal ani nyní. Stěžovatel měl možnost předložit obecným soudům svůj náhled na věc a přesvědčit je. Skutečnost, že se mu to nepodařilo, důvodnost ústavní stížnosti nezakládá - neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [již usnesení sp. zn. III. ÚS 44/94 ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh na zrušení shora citovaných právních předpisů pak - coby návrh akcesorický - sdílí osud ústavní stížnosti [§43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu