ECLI:CZ:US:2023:1.US.2363.23.1
sp. zn. I. ÚS 2363/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše B. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem se sídlem Baškirská 1404/1, Praha 10, proti usnesení Okresního soudu Praha-východ, č. j. 0 Nt 4513/2023 - 13 ze dne 26. 7. 2023, usnesení Okresního soudu Praha-východ č. j. 0 Nt 2701/2023-9 ze dne 11. 5. 2023 a usnesení Okresního státního zastupitelství Praha-východ sp. zn. ZT 69/2023 ze dne 5. 5. 2023, za účasti Okresního soudu Praha východ a Okresního státního zastupitelství Praha-východ, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovateli byl napadeným usnesením Okresního státního zastupitelství Praha-východ ze dne 5. 5. 2023 podle §88m odst. 2 trestního řádu předběžným opatřením uložen zákaz styku s poškozenou (stěžovatelovou manželkou) a jejími dvěma dcerami. Rozhodnutí státní zástupkyně odůvodnila tím, že spatřuje obavu z opakování trestné činnosti (trestný čin ublížení na zdraví), pro kterou byl stěžovatel v té době stíhán.
2. Proti napadenému usnesení státního zastupitelství podal stěžovatel stížnost, kterou Okresní soud Praha-východ zamítl napadeným usnesením ze dne 26. 7. 2023 podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
3. Druhým napadeným usnesením, vydaným dne 11. 5. 2023, okresní soud vyhověl návrhu státní zástupkyně na vydání předběžného opatření a stěžovateli zakázal vstupovat a zdržovat se v předběžném opatření blíže určeném rodinném domě a v jeho bezprostředním okolí do vzdálenosti 100 metrů. Toto v pořadí druhé předběžné opatření bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 203/2023 - 34 ze dne 30. 6. 2023.
II. Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení napadeného usnesení okresního státního zastupitelství (zakazujícího styk s poškozenou a jejími dcerami) a rozhodnutí okresního soudu, kterým byla zamítnuta jeho stížnost. Ústavní stížností podle jejího obsahu brojí i proti nařízení druhého předběžného opatření zakazujícího mu vstup do rodinného domu. Stěžovatel je přesvědčen, že průběh trestního řízení byl založen na snaze orgánů činných v trestním řízení zbavit jej jeho ústavou zaručených procesních práv a nevypořádat se s jeho argumenty, což podle něj vedlo k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Namítá, že pro existenci předběžného opatření (zákaz styku) nebyly po vydání zprošťujícího rozsudku okresního soudu č. j. 44 T 79/2023 - 180 ze dne 9. 8. 2023, splněny zákonné podmínky. Pro vydání předběžného opatření podle stěžovatele nebyla dána potřeba zatímní úpravy poměrů. Dále namítá, že okresní soud přecenil některé okolnosti, v důsledku čehož dospěl k nesprávnému závěru. Uvádí, že manželku kontaktoval pouze formou SMS ve snaze obnovit jejich manželské soužití. Je přesvědčen, že dosud zjištěné skutečnosti nenasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán. Výpověď poškozené považuje stěžovatel za evidentně účelovou a naopak je podle něj zřejmé, že poškozenou odstrčil v nutné obraně. Závěrem stěžovatel namítá, že orgány činné v trestním řízení nezohlednily ochranu jeho majetkových práv. Stěžovatel požádal o přednostní projednání věci ve smyslu §39 zákona o Ústavním soudu.
III. Vyjádření účastníka řízení a replika stěžovatele
5. Ústavní soud si vyžádal vyjádření okresního státního zastupitelství, které uvedlo, že napadené předběžné opatření zakazující styk s osobami, které bylo uloženo stěžovateli usnesením ze dne 5. 5. 2023, již netrvá. Jeho platnost zanikla dne 4. 9. 2023 ve smyslu §88n odst. 1 trestního řádu právní mocí rozsudku okresního soudu č. j. 44 T 79/2023-180 ze dne 9. 8. 2023, kterým byl stěžovatel zproštěn podle §226 písm. b) trestního řádu obžaloby.
6. V replice k vyjádření okresního státního zastupitelství stěžovatel uvedl, že o zrušení předběžného opatření (zakazujícího styk s manželkou a jejími dcerami) požádal dne 14. 8. 2023, a že mu po právní moci zprošťujícího rozsudku zastupující předseda senátu sdělil, že o upuštění od předběžného opatření rozhodovat nebude, protože zaniklo právní mocí rozsudku. Uvádí, že jeho manželka opustila společnou domácnost dne 4. 12. 2022 (den kdy došlo k jednání, které bylo předmětem trestního řízení), a že od této doby mezi nimi pět měsíců nedošlo k žádnému kontaktu. Stěžovatel konstatuje, že poškozená a její výpověď byly nevěrohodné od samého počátku, že v důsledku vydaných předběžných opatření trpí psi stěžovatele, které nový přítel jeho manželky v opilosti kope. Poškozená podle stěžovatele zničila či rozkradla jeho osobní věci a věci sloužící k jeho podnikáni a dodává, že utrpěla jeho čest a dobrá pověst.
IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, Ústavní soud je k projednání návrhu směřujícímu proti usnesení okresního státního zastupitelství ze dne 5. 5. 2023 a usnesení okresního soudu ze dne 26. 7. 2023 příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario). První předběžné opatření, vydané okresním státním zastupitelstvím sice podle §88n trestního řádu pozbylo svého trvání poté, co bylo ve věci pravomocně rozhodnuto rozsudkem okresního soudu, Ústavní soud by však ve vztahu k němu mohl konstatovat porušení stěžovatelových práv v případě, že by k nějakému došlo (srov. nález sp. zn. II. ÚS 473/04 ze dne 11. 5. 2005). Pokud stěžovatel ústavní stížností napadá usnesení okresního soudu ze dne 11. 5. 2023 (druhé předběžné opatření), tak k rozhodování o ústavnosti tohoto rozhodnutí není Ústavní soud příslušný, neboť není povolán rušit, co bylo zrušeno (zde rozhodnutím krajského soudu ze dne 30. 6. 2023).
V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. V části, ve které je Ústavní soud příslušný k projednání ústavní stížnosti, jde o návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud předesílá, že podmínky ústavněprávního přezkumu předběžného opatření dle §88m trestního řádu se v zásadě neodlišují od podmínek ústavněprávního přezkumu jiných předběžných opatření. Byť i předběžným opatřením je možno porušit ústavně zaručené základní právo či svobodu jednotlivce, vzhledem k jeho zatímnímu charakteru, možnosti operativně je změnit či zrušit a rozhodování o nich za stavu dosud nekompletního dokazování, Ústavní soud zpravidla není oprávněn do nich zasahovat. Při jejich přezkumu se tak omezuje pouze na konstatování, zda má konkrétní předběžné opatření zákonný podklad, zda bylo vydáno k tomu příslušným orgánem a zda jeho vydání není projevem ústavně reprobované svévole (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 420/18 ze dne 27. 6. 2018, bod 12).
9. Ústavní soud neshledal, že by se vydání napadeného rozhodnutí ocitlo mimo zákonný rámec delimitovaný trestním řádem. Napadené předběžné opatření okresního zastupitelství bylo vydáno podle §88m odst. 2 trestního řádu ve spojení s §88c písm. a) trestního řádu. Ústavní soud proto nemůže konstatovat, že by napadené rozhodnutí bylo vydáno bez zákonného podkladu či že by o něm rozhodoval orgán, který by k tomuto účelu nebyl vybaven odpovídající pravomocí. Z jeho odůvodnění vyplývá, že se státní zástupkyně důkladně obeznámila s dosavadně zjištěným skutkovým stavem, že se zabývala všemi aspekty relevantními pro rozhodnutí a že své rozhodnutí v potřebném rozsahu odůvodnila. Uvedla, že podnět k vydání předběžného opatření podala dne 14. 4. 2023 poškozená (manželka stěžovatele), která v něm popsala násilné jednání a uvedla, že obě její dcery stěžovatel sexuálně obtěžoval a že ji nadále kontaktuje, vyhrožuje jí, někdy se snaží o dohodu.
10. Státní zástupkyně v napadeném usnesení zároveň odkázala na záznam v policejních evidencích, ve kterých jsou uvedeny oznámení poškozené na stěžovatele, celkem se jedná o 9 záznamů. Odkázala na znalecký posudek, ve kterém bylo popsáno zranění hlavy zjištěné u poškozené, způsobené dle znalce tupým násilím zhruba střední intenzity. Dále bylo podle státní zástupkyně doloženo, že policejní orgán zahájil úkony trestního řízení pro podezření ze zvlášť závažného zločinu znásilnění dle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a zločinu pohlavního zneužívání dle §187 odst. 1, 2 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit stěžovatel. Dále odkázala na rozsudek okresního soudu č. j. 16 T 72/2022-299 ze dne 22. 8. 2022, kterým byl stěžovatel uznán vinným pro zločin vydírání dle §175 odst.1, 2 písm. c) trestního zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování dle §353 odst. 1 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let podmíněně odložený na dobu trvání 4 let a současně uložena přiměřená povinnost podrobit se podrobnému psychologickému programu ke zvládání agrese. Z výše uvedených skutečností dovodila státní zástupkyně obavu, že by stěžovatel mohl opakovat trestnou činnost, pro kterou byl stíhán. Uvedla, že ze zjištěných okolností vyplývá důvodná obava, že stěžovatel by v trestné činnosti, pro kterou byl v té době stíhán, mohl pokračovat. Důvodnost takové obavy státní zástupkyně opřela o opakované konflikty mezi stěžovatelem a poškozenou a poznatky o osobě stěžovatele. Shledala, že účelu sledovaného těmito předběžnými opatřeními přitom nelze dosáhnout jinak, státní zástupkyně zároveň považuje za nezbytné chránit po dobu trvání trestního řízení poškozenou před dalším obdobným chováním. Ústavní soud rovněž neshledal, že by vydání napadeného rozhodnutí okresního státního zastupitelství bylo projevem svévole, naopak jeho odůvodnění lze označit za logické a srozumitelné.
11. O stížnosti proti tomuto usnesení rozhodoval v souladu s §146 odst. 2 písm. b) trestního řádu okresní soud. Okresní soud uvedl, že ze spisového materiálu je evidentní, že proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu. Dále shledal, že státní zástupkyně předložila soudu 7 přestupkových spisů, týkající se konfliktů mezi obviněným a poškozenou. Dodal, že z předložených listin je evidentní, že mezi uvedenými dochází k opakovaným konfliktům, které jsou doprovázeny fyzickým násilím, viditelná zranění utrpěla především poškozená. Okresní soud v odůvodnění odkázal na skutečnost, že v jednom případu bylo oznámení na agresivní chování obviněného podáno právě jednou z dcer poškozené. Zdůraznil, že nečiní žádné závěry o vině či nevině obviněného, nicméně dovodil, že z listin, které měl k dispozici, je evidentní, že mezi stěžovatelem a poškozenou, potažmo i dcerami poškozené, dochází nikoliv sporadicky ke konfliktům doprovázených fyzickými útoky, verbálními útoky a ničením věcí, a že vše vygradovalo posledním střetem, který je nyní předmětem trestního řízení (ve fázi řízení před soudem). Dodal, že žádný z mírnějších prostředků v podobě domluvy, vykázání apod., nebyl v minulosti účelný, a že předběžné opatření vydané státní zástupkyní tak bylo zcela na místě, a to minimálně do rozhodnutí soudu prvního stupně. Ani na závěrech okresního soudu neshledal Ústavní soud nic, co by odůvodňovalo jeho kasační zásah, když okresní soud přisvědčil tomu, že nelze účelu předběžného opatření dosáhnout jinak (srov. odst. 8 napadeného usnesení okresního soudu). Závěrem lze dodat, že námitku porušení majetkových práv stěžovatel blíže neodůvodnil, a tedy není zřejmé, co k jejich tvrzenému porušení orgánům činným v trestním řízení ve vztahu k předběžnému opatření zakazujícímu styk s osobami vytýká.
12. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný (blíže bod 7), a zčásti podle§43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný. V takovém případě již nebylo třeba zvlášť rozhodovat o návrhu stěžovatele na přednostní projednání věci, neboť právní osud ústavní stížnosti sdílí i návrh na přednostní projednání podle §39 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2023
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu