ECLI:CZ:US:2023:1.US.246.23.1
sp. zn. I. ÚS 246/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti Marcely Vernerové, zastoupené Mgr. Martinem Bugajem, advokátem se sídlem Komenského 12/1, Bruntál, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022 č. j. 33 Cdo 3003/2022-395, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí vydaného v řízení o dovolání stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen "odvolací soud") ze dne 25. 4. 2022 č. j. 15 Co 311/2021-340 ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 16. 5. 2022 č. j. 15 Co 311/2021-345, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Bruntále (dále jen "soud prvního stupně") ze dne 25. 10. 2021 č. j. 17 C 204/2019-313 co do částky 26 880,- Kč s příslušnými úroky z prodlení tak, že ohledně této částky žalobu žalobkyně CENTAQUIS Limited (dále jen "žalobkyně") se sídlem v Kyperské republice zamítl, co do zbývající částky ve výši 56 302,- Kč s uvedeným úrokem z prodlení potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného usnesení se podává, že žalobkyně se po stěžovatelce domáhala zaplacení částky ve výši 83 183,-Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi stěžovatelkou a předchůdkyní žalobkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 25. 4. 2022 ve spojení s opravným usnesením ze dne 16. 5. 2022 podala stěžovatelka dovolání, které dovolací soud odmítl podle ust. §243c odst. 1 o. s. ř., neboť stěžovatelka v dovolání nepředložila k řešení žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, která by zakládala přípustnost dovolání podle ust. §237 o. s. ř.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje porušením zásady rovnosti stran v občanskoprávním řízení, porušením práva účastníka řízení, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem v řízení prováděným důkazům, což porušilo i její právo na spravedlivý (řádný) proces a na ochranu vlastnictví.
Porušení výše označených práv stěžovatelky jsou spojena především s řízením před soudem prvního stupně, kdy stěžovatelka, zastoupena po celou dobu řízení právním zástupcem, se pro náhlou zdravotní indispozici (akutní palpitaci) nemohla osobně zúčastnit odročeného jednání ve věci konaného dne 25. 10. 2021. Její právní zástupce omluvu stěžovatelky tlumočil spolu s její žádostí o odročení jednání u soudu prvního stupně, aniž však označený soud žádosti stěžovatelky vyhověl, přičemž právě v tomto jednání ukončil dokazování a vyhlásil rozsudek ve věci samé. Nesprávný procesní postup soudu prvního stupně stěžovatelka napadla rovněž podaným mimořádným opravným prostředkem, neboť tím byla porušena její procesní práva účastníka řízení, jak to vyplývá z nálezu sp. zn. II. ÚS 145/02. Stěžovatelkou vytčenou procesní vadu řízení neodstranil jak odvolací, tak ani dovolací soud. Jejich rozhodnutí tak v konečném důsledku zcela ignorovala právo stěžovatelky na spravedlivý (řádný) proces i na spravedlivé rozhodnutí.
Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných, než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. Ústavní soud tak zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomocí, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu jemu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
V předmětné věci dovolací soud postupoval podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, přičemž z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že stěžovatelka v podaném mimořádném opravném prostředku nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání (způsobem předvídaným v ust. §241a ve vztahu k §237 o. s. ř.) z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky (ať již z hlediska hmotného nebo procesního práva). Vždy se však musí jednat o takovou právní otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen.
Tyto povinnosti řádného dovolání, dané ve výše citovaných ustanoveních občanského soudního řádu, však stěžovatelka nesplnila, neboť oba stěžovatelkou uvedené důvody zpochybňující napadené rozhodnutí odvolacího soudu předpoklady přípustnosti dovolání nesplňují. K otázkám řešeným v odmítavém usnesení dovolacího soudu se stěžovatelka nevyjadřuje. Nezpochybňuje tak ani odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost. Její argumentace se váže výhradně k údajně nesprávnému procesnímu postupu soudu prvního stupně, jehož rozhodnutí ani nenapadá.
Závěrem Ústavní soud uvádí, že dovolací soud usnesení o odmítnutí dovolání podle ust. §243c odst. 1 o. s. ř. řádně odůvodnil. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jehož využití však sebou nese i řádné splnění nezbytných podmínek a předpokladů daných občanským soudním řádem. K tomu srov. podrobněji též stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
Na základě výše uvedených skutečností byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2023
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu