ECLI:CZ:US:2023:1.US.2491.23.1
sp. zn. I. ÚS 2491/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Martina Bartoše, zastoupené Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem Krátký lán 138/8, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 14 A 87/2022-24 ze dne 13. 12. 2022 a rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 288/2022/-35 ze dne 20. 7. 2023, za účasti vedlejší účastnice Univerzity Karlovy, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel brojí proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla jeho žaloba proti rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy (dále jen "vedlejší účastnice") odmítnuta pro opožděnost.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že vedlejší účastnice vydala dne 9. 5. 2022 správní rozhodnutí, kterým stěžovateli stanovila poplatek spojený se studiem. Stěžovateli jej doručovala prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Zásilku s rozhodnutím se nepodařilo stěžovateli doručit, a proto byla podle §23 správního řádu uložena a ode dne 30. 6. 2022 připravena k vyzvednutí. Podle §24 odst. 1 ve spojení s §40 odst. 3 správního řádu nastala dnem 11. 7. 2022 fikce doručení. Zásilka s rozhodnutím byla následně dne 14. 7. 2022 vložena do schránky žalobce.
3. Stěžovatel podal dne 13. 9. 2022 žalobu k městskému soudu. Soud však uvedl, že stěžovateli začala běžet lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí dne 11. 7. 2022. Tato lhůta je podle §72 odst. 1 soudního řádu správního dvouměsíční. Lhůta pro podání žaloby proto uplynula v pondělí dne 12. 9. 2022. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je opožděná a odmítl ji.
4. Stěžovatel proti odmítnutí neúspěšně brojil kasační stížností. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s argumenty městského soudu a rozsudkem č. j. 8 As 288/2022-35 ze dne 20. 7. 2023 stížnost zamítl.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá s odkazem na čl. 1 Listiny základních práv a svobod odlišné zacházení mezi těmi, kteří mají datovou schránkou, a těmi, kterým je doručováno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Upozorňuje, že mu byla zásilka vhozena do poštovní schránky až po 3 dnech od uplynutí lhůty k vyzvednutí zásilky. V té souvislosti brojí proti právní úpravě spočívající v tom, že je-li účastníku správního řízení doručováno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, může nastat fikce doručení, aniž by měl účastník faktickou možnost se s doručenou písemností seznámit. Upozorňuje, že nastane-li fikce doručení u písemnosti doručené do datové schránky, vždy v ní účastník po přihlášení nalezne doručenou písemnost a má možnost se s ní seznámit; on však takovou možnost podle obecných soudů s poukazem na §24 správního řádu nemá. Takový výklad však považuje za ústavně nekonformní. Lhůta k podání žaloby by mu neměla začít plynout ještě předtím, než mu bylo rozhodnutí fakticky doručeno. Závěry městského a Nejvyššího správního soudu považuje proto za rozporné s právem na spravedlivý proces a právem na rovnost občanů před zákonem.
6. Ačkoli ústavní stížnost petitem směřuje toliko proti usnesení městského soudu, svým obsahem jednoznačně brojí i proti rozsudku Nejvyššího správního soudu, který rovněž označuje. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost dle jejího obsahu tak, že navrhuje jak zrušení usnesení městského soudu, tak zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu.
7. Procesní podmínky řízení o ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem zastoupeným advokátem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a nejsou dány ani důvody její nepřípustnosti.
8. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud na úvod připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a jeho úkolem není napravovat rozhodovací činnost soudů. Do jejich rozhodovací činnosti v řízení o ústavní stížnosti podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu zasáhne pouze tehdy, byla li jejich pravomocným rozhodnutím, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci porušena ústavně zaručená základní práva.
10. V nyní posuzované věci však k takovému zásahu zjevně nedošlo. Stěžovateli nelze přisvědčit, že došlo k porušení jeho práva na rovné zacházení ani práva na spravedlivý proces.
11. Úprava obsažená v §24 správního řádu nedává prostor pro jiný výklad, než který zaujaly obecné soudy. Zákon jasně stanoví, že nevyzvedne-li si adresát uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. Fikce doručení tedy není vůbec podmíněna skutečným doručením písemnosti. Stěžovatel ani nenastínil, jak by měl podle něj ústavně konformní výklad této úpravy vypadat. Brojí-li proti právní úpravě jako takové, mohl se svou ústavní stížnost spojit návrh na zrušení příslušných ustanovení zákona podle §74 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel tak ale neučinil a tento záměr nebyl z ústavní stížnosti zřetelně seznatelný.
12. K podmínkám uplatnění fikce doručení Ústavní soud odkazuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 241/2014-41 ze dne 20. 12. 2016 (ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. II. ÚS 251/17). Ten dospěl k závěru, že i když po uplynutí desetidenní lhůty není zásilka vhozena do schránky adresátů této písemnosti, na uplatnění fikce doručení podle §24 odst. 1 správního řádu to nemá vliv. Skutečnost, že písemnost byla do schránky vložena s mírným zpožděním, proto na uplatnění fikce doručení vliv mít nemůže.
13. Ve vztahu k namítanému porušení práva na rovné zacházení je zjevné, že rozlišování mezi těmi, kterým mohou být zasílány písemnosti datovou schránkou, a těmi, kteří si datovou schránku nezřídili, nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, že by bylo založeno na svévoli či zneužití legislativní pravomoci. Je na první pohled patrné, že odlišné zacházení vychází z odlišného způsobu doručování, resp. že zohledňuje technické možnosti, které nabízí elektronické doručování.
14. Z ústavní stížnosti není zřejmé, v čem by mělo spočívat porušení práva na spravedlivý proces. Jak sám stěžovatel uznává, na podání žaloby měl dostatečnou lhůtu 2 měsíců. Počátek běhu lhůty je přitom jasně seznatelný z §24 odst. 1 správního řádu. Zjevně proto nemohlo být dotčeno právo na přístup k soudu.
15. Ústavní soud uzavírá, že z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti neplyne, že by napadená rozhodnutí založila porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Jeho ústavní stížnost proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu