ECLI:CZ:US:2023:1.US.2504.23.1
sp. zn. I. ÚS 2504/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Mgr. Václava Voříška, proti usnesením Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 72/2023-719 ze dne 7. 6. 2023 a č. j. 23 Co 73/2023-721 ze dne 7. 6. 2023, spojené s blíže neupřesněným návrhem na zrušení ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti vadnému právnímu posouzení svých věcí Městským soudem v Praze a odepření možnosti zúčastnit se soudního jednání. Současně napadá existenci dvou opravných prostředků, které mu občanský soudní řád přiznává proti napadeným usnesením. Namítá, že nyní nemůže spolehlivě určit, zda má podat dovolání, nebo žalobu pro zmatečnost, a že za každý z těchto opravných prostředků musí platit soudní poplatek. Tvrdí, že proti jednomu vadnému rozhodnutí by měl mít jeden opravný prostředek, že současná právní úprava je neefektivní a že je toliko výsledkem snah soudců Nejvyššího soudu o snížení nápadu. Uvádí proto, že krom napadených usnesení "podává ústavní stížnost proti právní úpravě upravující dva mimořádné opravné prostředky proti napadenému usnesení".
2. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou pro věcné projednání ústavní stížnosti naplněny všechny procesní předpoklady. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není.
3. Ústavní stížnost je nepřípustná, protože je předčasná. Ústavní soud se proto nemohl zabývat podstatou stížnostních námitek.
4. Ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
5. Z uvedeného vyplývá, že Ústavní soud se zpravidla zabývá jen takovými ústavními stížnostmi, které směřují proti rozhodnutím "konečným", tj. těm, jimiž se soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti.
6. Ústavní soud z napadených usnesení zjistil, že je stěžovatel mohl napadnout dovoláním u Nejvyššího soudu. O této skutečnosti byl stěžovatel městským soudem řádně poučen. Stěžovatel proti jednomu z napadených usnesení podle sdělení Obvodního soudu pro Prahu 7 dovolání i podal.
7. V této situaci nelze než uzavřít, že ústavní stížnost je předčasná, a tudíž nepřípustná.
8. Z podání stěžovatele plyne, že chtěl spolu s ústavní stížností zřejmě podat i návrh na zrušení zákona podle §74 zákona o Ústavním soudu, neboť ústavní stížností nelze brojit proti právní úpravě.
9. Takový návrh na zrušení zákona ovšem sdílí osud s ústavní stížností. Pokud je ústavní stížnost nepřípustná, protože proti napadenému usnesení lze brojit dovoláním, je nepřípustný i akcesorický návrh na zrušení zákona podle §74 zákona o Ústavním soudu.
10. Návrh stěžovatele navíc neuvádí, která konkrétní ustanovení občanského soudního řádu mají být zrušena, a řádně nevysvětluje, v čem dochází k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva. Vzhledem k nepřípustnosti ústavní stížnosti jej však Ústavní soud nevyzýval k odstranění vad.
11. Ústavní soud shrnuje, že ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 a §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. S ústavní stížností spojený návrh na zrušení ustanovení právního předpisu Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť takový návrh sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu