ECLI:CZ:US:2023:1.US.2590.23.1
sp. zn. I. ÚS 2590/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele: Dobře zapsaný spolek, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, zastoupeného Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, proti rozhodnutí předsedy Ústavního soudu č. Org. 56/23 ze dne 9. srpna 2023, jinému zásahu Ústavního soudu v řízení ve věci sp. zn. IV. ÚS 2221/23, a o návrhu na přednostní projednání věci, za účasti předsedy Ústavního soudu, a Ústavního soudu, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel brojí proti "Rozhodnutí předsedy Ústavního soudu č. Org 56/23 o změně rozvrhu práce" (dále jen "Org. 56/23"), kterým bylo při současném pozastavení nápadu senátních věcí všem ostatním soudcům přiděleno 45 nově napadlých senátních věcí JUDr. Veronice Křesťanové, Dr. a 46 nově napadlých senátních věcí prof. JUDr. Kateřině Ronovské, Ph.D. V důsledku toho byla ústavní stížnost stěžovatele vedená pod sp. zn.
IV. ÚS 2221/23 přidělena JUDr. Veronice Křesťanové, Dr., což stěžovatel považuje za jiný zásah orgánu veřejné moci.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyjadřuje své přesvědčení, že změnou rozvrhu práce bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
3. Stěžovatel namítá, že má-li být uplatněna výjimka ze zákonné úpravy (§16 zákona o Ústavním soudu), musí být dobře odůvodněna, protože existují rozdíly v rozhodování jednotlivých senátů či soudců zpravodajů (množství nálezů a nedodělků), což se podle něj nestalo. Nejsou-li nové věci přidělovány všem soudcům kromě dvou, vzniká nebezpečí zneužití; někteří stěžovatelé mohou dosáhnout s 50% pravděpodobností toho, že ústavní stížnost napadne jimi preferovanému soudci. Podle stěžovatele není patrné, proč bylo opuštěno pravidlo podle čl. 3 Rozhodnutí pléna Ústavního soudu o ustanovení senátů a pravidlech rozdělení agendy (dále jen "Org. 51/22"), podle kterého jsou nové senátní věci přiděleny každému soudci podle abecedy, a bylo stanoveno, že věci budou rozdělovány pouze mezi dvě soudkyně. Stěžovateli není dále zřejmé, proč jedné soudkyni bylo přiděleno 45 a druhé 46 nových senátních věcí ani kolik nevyřízených věcí tyto soudkyně převzaly. Stěžovatel je přesvědčen, že rozhodnutí není transparentní a odkazuje na článek místopředsedy Ústavního soudu JUDr. Šimíčka, v němž se mj. uvádí:
"... Zatímco přidělování věcí podle předem stanovených pravidel zajišťuje transparentnost a umožňuje kontrolu ze strany veřejnosti, rozhodování soudního funkcionáře nikoliv...". (Šimíček, V.: Právo na zákonného soudce v České republice. Právník 2017, č. 10). Dále stěžovatel odkazuje i na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci DMD Group, a.s. proti Slovensku, č. 19334/03 ze dne 5. října 2010.
4. Stěžovatel je přesvědčen, že ústavní stížnost přesahuje jeho zájmy (§75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a je projednatelná, aniž by nejprve podal správní žalobu, o které by navíc mohlo být rozhodnuto až poté, co bude rozhodnuto o jeho ústavní stížnosti sp. zn. IV. ÚS 2221/23; z uvedených důvodů navrhuje přednostní projednání své věci a zrušení rozhodnutím předsedy Ústavního soudu, v jehož důsledku nastal jiný zásah orgánu veřejné moci (přidělení věci sp. zn. IV. ÚS 2221/23 konkrétní soudkyni).
5. Ústavní soud se nejprve zabýval splněním procesních předpokladů projednání ústavní stížnosti. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nejsou soudy ve správním soudnictví prostřednictvím soudního řízení správního povolány k ochraně práva na zákonného soudce, tvrdí-li účastník řízení porušení tohoto práva v důsledku aplikace rozvrhu práce. Právu na zákonného soudce totiž poskytují ochranu obecné soudy pouze k námitce účastníka předchozího řízení vznesené v řízení o opravném prostředku, kdy je namístě se s tvrzenou nezákonností či neústavností rozvrhu práce náležitě vypořádat. Neexistuje-li opravný prostředek, je k ochraně práva účastníka řízení na zákonného soudce povolán Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 182/2017-102 ze dne 20. září 2017). Ústavní stížnost je tedy podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná.
6. Podle čl. 38 odst. 1 Listiny nesmí být nikdo "odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon", čl. 6 odst. 1 Úmluvy stanoví, že každý má právo, na spravedlivé projednání věci "nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem".
7. V projednávané věci byl aplikován zákon o Ústavním soudu, podle kterého plénum Ústavního soudu rozhoduje o ustavení senátů a pravidlech rozdělení agendy mezi ně [§11 odst. 2 písm. m)], a podle takto stanovených pravidel určí předseda Ústavního soudu rozdělení agendy mezi senáty na kalendářní rok (§16). Zákon tedy umožňuje předsedovi Ústavního soudu určit pravidla pro rozdělení věcí, které nově nepadnou, případně (je-li taková potřeba), komu budou přerozděleny neskončené věci přidělené původně soudcům, kteří před rozhodnutím věci přestanou být soudci Ústavního soudu. Předseda Ústavního soudu přitom přihlíží k zásadě rovnoměrného zatížení soudců (čl. 5 Org. 51/22); podle odstavce 5 téhož článku může předseda Ústavního soudu v souladu s uvedenou zásadou, a se souhlasem pléna Ústavního soudu v rozvrhu práce stanovit, "že nově jmenovanému soudci Ústavního soudu budou přidělovány nově napadlé věci po dobu dočasného zastavení nápadu soudcům ostatním".
8. Původní Rozvrh práce Ústavního soudu na období od 1. ledna 2023 (Org. 1/23) mohl presumovat, že konkrétním soudcům Ústavního soudu vyprší mandát, nemohl však předvídat, kdy budou jmenováni soudci noví ani jaký počet neskončených věcí bude třeba znovu přidělit. Za této situace plénum Ústavního soudu projednalo dne 9. srpna 2023 nejen změnu rozhodnutí pléna Ústavního soudu o ustanovení senátů a pravidel rozdělení agendy (Org. 55/23), kterou byl "novelizován" Org 51/22, ale i navazující změnu rozvrhu práce Org. 56/23 (měnící Org. 1/23), k jejímuž vydání je samostatně oprávněn předseda Ústavního soudu, jenž postupoval v souladu s pravidly danými zákonem o Ústavním soudu. Důvody pro změnu rozvrhu práce vyplývají ze jmenování prof. JUDr. Kateřiny Ronovské, Ph.D (dne 4. srpna 2023) a JUDr. Veroniky Křesťanové, Dr. (dne 8. srpna 2023) ústavními soudkyněmi a ze zásady rovnoměrného zatížení soudců.
9. Odkazovaný článek místopředsedy Ústavního soudu vychází z nálezu sp. zn. I. ÚS 2769/15 ze dne 15. června 2016 (N 115/81 SbNU 795), který, stejně jako rozsudek ESPL č. 19334/03, na projednávanou věc nedopadá. Ve zmíněných rozhodnutích předseda senátu či předseda soudu rozhodl o znovupřidělení věcí soudem již projednávaných jinému soudci. V případě nyní napadeného rozhodnutí předseda Ústavního soudu stanovil transparentní pravidlo pro přidělení věcí, které teprve v budoucnu Ústavnímu soudu napadnou.
10. Stěžovatel namítá i nejasnosti při rozdělování neskončených věcí a rozdíl mezi počtem nových věcí přidělených oběma jmenovaným soudkyním. K tomu lze dodat, že z napadeného rozhodnutí předsedy Ústavního soudu je patrné, kterých 65 věcí bývalí soudci Ústavního soudu nedokončili a jak byly novým soudkyním přiděleny (viz "Příloha č. 2" - součást Org. 56/23), tedy podle abecedy a střídavě.
11. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nebylo porušeno právo stěžovatele na zákonného soudce, neboť postup předsedy Ústavního soudu byl v souladu se zákonem a s pravidly stanovenými plénem Ústavního soudu. Rozvrh práce byl vydán zákonem předvídaným postupem, jeho aplikací nenastal jiný zásah do práv stěžovatele a věc sp. zn. IV. ÚS 2221/23 byla řádně přidělena soudkyni JUDr. Veronice Křesťanové, Dr.
12. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný, přičemž považoval za účelné jeho projednání mimo pořadí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu