ECLI:CZ:US:2023:1.US.2651.23.1
sp. zn. I. ÚS 2651/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatelky BAU-INVEST Pec pod Sněžkou, s. r. o., sídlem Elišky Krásnohorské 10/2, Praha 1, zastoupené JUDr. Markem Bánským, advokátem, sídlem Elišky Krásnohorské 10/2, Praha 1, proti Opatření obecné povahy č. j. 1252/11/Tom - Územní plán Pec pod Sněžkou, ze dne 13. 12. 2011, za účasti města Pec pod Sněžkou, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka vlastní v Peci pod Sněžkou pozemky, na kterých má v úmyslu vybudovat bytové domy, wellness a restauraci. Oblast, ve které se pozemky nachází, však podléhá omezením míry současného nebo budoucího zastavění daného území. K regulaci přikročilo město Pec pod Sněžkou vydáním výše označeného opatření obecné povahy - územního plánu.
2. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného opatření obecné povahy neboť má za to, že je jím porušen čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a rovněž její práva zaručená čl. 11 odst. 4 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V opatření obecné povahy je použit nástroj, tzv. index využití území, který stěžovatelka považuje za nepřiměřený prostředek územního plánování. V jeho důsledku se totiž - stručně řečeno - v průběhu času mění podmínky pro realizaci staveb, což pro vlastníky-investory představuje jednak zásah do právní jistoty, jednak omezení práva užívat jejich pozemky a nakládat s nimi, a v neposlední řadě také zásah do práva na podnikání. Proměnlivost podmínek pro realizaci staveb je pro stěžovatelku spojena se zvýšeným podnikatelským rizikem, neboť je spojena s navyšováním nákladů na realizaci projektu a neschopností takové výdaje předem odhadnout. Přitom deklarované ochrany a zachování přírody a krajiny lze podle stěžovatelky dosáhnout jinými, šetrnějšími prostředky, které by nevedly k zásahům do jejích práv.
3. Stěžovatelka je nyní reálně omezena rozhodnutím Městského úřadu Trutnov, Odboru výstavby (dále jen "městský úřad") ze dne 1. 3. 2022, č. j. MUTN 14216/2022, sp. zn. 2022/737/V/POL, kterým tento správní orgán zamítl její žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby. Důvodem bylo v průběhu řízení vydané koordinované závazné stanovisko o nepřípustnosti záměru (rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, oddělení územního plánování ze dne 12. 11. 2021, č. j. KUKHK-26627/UP/2021).
4. Stěžovatelka však nyní brojí přímo proti opatření obecné povahy, kterým byly vázány jak krajský úřad při vydání koordinovaného závazného stanoviska o nepřípustnosti záměru, tak i městský úřad při navazujícím zamítnutí stěžovatelčiny žádosti o umístění stavby.
5. Stěžovatelka je přesvědčena, že nemůže postupovat dle doporučení Ústavního soudu vyslovených v nálezu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. III. ÚS 3817/17. Tehdy totiž Ústavní soud připustil možnost zrušení regulace využitelnosti území stanovené územním plánem za použití individuálního návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí postupem podle §101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). Lhůta pro podání návrhu na zrušení předmětného územního plánu dle §101b odst. 1 s. ř. s. však již uplynula (dne 31. 12. 2014) a zákon nepřipouští prominutí lhůty ani jiný způsob obrany po jejím zmeškání. Stěžovatelka přitom tvrdí, že dříve neměla důvod se vůbec domnívat, že by její práva mohla být napadeným opatřením někdy v budoucnu poškozena a nemohla se tedy domáhat soudní ochrany před uplynutím uvedené lhůty. Nyní již nemá k dispozici žádný procesní prostředek, kterým by se mohla bránit, a proto se obrací přímo na Ústavní soud.
6. Ústavní soud ještě předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky řízení dané zákonem o Ústavním soudu.
7. Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Z §72 odst. 1, 3, 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze přitom dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně toliko vlastních základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, jež zákonná úprava stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. teprve tam, kde ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla ostatními orgány veřejné moci respektována.
8. K tomu však v nyní posuzované věci nedošlo, neboť stěžovatelka dosud všechny dostupné prostředky právní ochrany nevyčerpala. Správně totiž odkazuje na ustanovení s. ř. s. vztahující se k přezkumu opatření obecné povahy, a na lhůty tento přezkum limitující, avšak není pravdou, že by byla možnost přezkoumat nyní napadené opatření obecné povahy zcela vyloučena.
9. Ostatně sám městský úřad, který zamítl žádost stěžovatelky o vydání rozhodnutí o umístění stavby, ji současně upozornil na možnou procesní obranu prostřednictvím podání odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu. Z ústavní stížnosti však nevyplývá, zda této možnosti stěžovatelka využila, a zda později rozhodnutí nadřízeného správního orgánu o odvolání napadla správní žalobou. Právě ve spojení se správní žalobou by totiž mohla učinit předmětem přezkumu i nyní napadené opatření obecné povahy, a to i po uplynutí zmiňované lhůty dle §101b odst. 1 s. ř. s.
10. Jde-li o tzv. incidenční přezkum opatření obecné povahy dle §101a odst. 1 věty druhé s. ř. s., který je oprávněn iniciovat ten, kdo je současně oprávněn podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito, pak se lhůta uvedená v §101b odst. 1 s. ř. s. nepoužije. Návrh je však třeba podat ve lhůtě pro společně podávanou žalobu (viz usnesení NSS ze dne 13. 9. 2016, č. j. 5 As 194/2014-36). Na závěrech, že se jednoroční lhůta omezující "abstraktní" přezkum opatření obecné povahy pro "incidenční" přezkum neužije, nic nezměnila ani pozdější novelizace §101b s. ř. s. (viz rozsudek NSS ze dne 15. 10. 2019, č. j. 8 As 63/2019-40).
11. Za dané situace proto Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka nedostála požadavku subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpala všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svého práva, za které je v této věci nutno považovat odvolání proti rozhodnutí správního orgánu, správní žalobu spojenou s návrhem na zrušení opatření obecné povahy a navazující kasační stížnost.
12. Nadto se stěžovatelka v ústavní stížnosti nedovolává ani postupu dle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, který představuje výjimku z povinnosti vyčerpat před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky k ochraně jejích práv. V tomto případě by totiž musela tvrdit a argumentovat podstatným přesahem vlastních zájmů její ústavní stížnosti, což však neučinila, a ani Ústavní soud nezjistil žádné okolnosti, které by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.
13. Pro úplnost lze uvést, že nebude-li stěžovatelka po případném absolvování řízení před správními soudy úspěšná, nic jí nebrání v podání nové ústavní stížnosti. Za stávající situace je však ústavní stížnost předčasná.
14. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj předložený návrh odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2023
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj