ECLI:CZ:US:2023:1.US.2666.23.1
sp. zn. I. ÚS 2666/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Romana Krále, zastoupeného Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou se sídlem Celetná 554/4, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 85 Cm 1808/2023-3 ze dne 10. 7. 2023 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 70 Cm 510/2023-3 ze dne 7. 6. 2023, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel je otcem nezletilé Jessiky Králové, která je jedinou společnicí obchodních korporací JESSAP s.r.o. v likvidaci a STARÉ MĚSTO NEMOVITOSTI A.M., s.r.o. v likvidaci. Městský soud v Praze rozhodl napadenými rozhodnutími, že se ve vztahu k oběma společnostem zahajuje řízení o zrušení obchodní korporace s likvidací (výrok I). Zároveň určil obchodním korporacím opatrovníka a likvidátora (výroky II. a IV.) a rozhodl o soudních poplatcích a nákladech řízení (výroky V. a VI.). Především však výrokem III. zrušil společnosti a nařídil jejich likvidaci. Soud zrušil společnosti z důvodu, že neměly déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, přičemž tyto nedostatky nebyly odstraněny navzdory stanovení přiměřené lhůty k nápravě.
2. Stěžovatel se domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro rozpor s čl. 3 odst. 1 a 3 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Argumentuje, že o zrušení společností se dozvěděl náhodou při kontrole obchodního rejstříku. Stěžovatel uvádí, že společnosti řádně fungují. Dále nesouhlasí s tím, že jeho dcera jakožto jediná společnice nebyla účastníkem řízení o zrušení společností. Rejstříkový soud ji (ani stěžovatele jako jejího zákonného zástupce) nekontaktoval. Stěžovatel také namítá účelovost rozhodnutí o zrušení společností vzhledem k jejich vysokému majetku.
3. Ústavní stížnost je nepřípustná.
4. Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
5. Stěžovatel sám ve své ústavní stížnosti uvádí, že proti napadeným rozhodnutím (resp. proti výrokům II. až VI.) bylo podáno odvolání. Ve vztahu k napadenému usnesení č. j. 70 Cm 510/2023-3 stěžovatel pouze uvádí, že odvolání proti němu bylo podáno. Přitom předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti je, aby o všech v úvahu přicházejících procesních prostředcích ochrany bylo již rozhodnuto a aby proti nim stěžovatel brojil. To stěžovatel netvrdí a nečiní. Ve vztahu k druhému napadenému rozhodnutí pak stěžovatel uvádí, že odvolání proti němu bylo podáno opožděně a návrh na prominutí zmeškání lhůty byl zamítnut usnesením městského soudu č. j. 85 Cm 1808/2023-30 ze dne 2. 10. 2023. Za takových okolností stěžovatel také nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Podle §229 odst. 4 občanského soudního řádu je totiž proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání pro opožděnost, přípustná žaloba pro zmatečnost. Z ústavní stížnosti však nikterak nevyplývá, že by stěžovatel právě tohoto mimořádného opravného prostředku v nyní posuzované věci využil. Žaloba pro zmatečnost přitom patří právě mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008 (ST 26/51 SbNU 839), dále usnesení sp. zn. III. ÚS 2118/18 ze dne 30. 10. 2018; dostupné na nalus.usoud.cz].
6. Stěžovatel tedy ani nesplnil zákonnou podmínku, aby napadal rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který použil ke své ochraně (§72 zákona o Ústavním soudu). Posledním rozhodnutím vydaným ve věci totiž podle tvrzení samotného stěžovatele bylo rozhodnutí městského soudu o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty v případě jednoho napadeného rozhodnutí a v případě druhého napadeného rozhodnutí pak stěžovatel ani neuvádí, že by o jeho odvolání bylo již rozhodnuto.
7. Nad rámec toho Ústavní soud uvádí, že ústavní stížnost trpí i dalšími nedostatky, které ji činí věcně neprojednatelnou. Na okraj lze zmínit, že stěžovatel chybně označil napadená rozhodnutí; usnesení městského soudu č. j. 70 Cm 510/2023-3 na více místech datuje ke dni 22. 5. 2006. Pochybnosti však především vznikají o oprávněnosti navrhovatele. Z ústavní stížnosti není zřejmé, co přesně je podstatou námitek stěžovatele - zda se jedná o nepřiznání účastenství jeho dcery v řízení o zrušení společností, anebo zda nesouhlasí se zrušením společností. Není tedy ani jasné, kdo se fakticky zrušovacího nálezu Ústavního soudu domáhá. Stěžovatel formuloval ústavní stížnost tak, že on sám je stěžovatelem, nikoli zástupcem své dcery jako stěžovatelky, ačkoli de facto argumentuje, jako kdyby stěžovatelkou byla jeho dcera.
8. Ústavní soud však opakuje, že tyto aspekty ústavní stížnosti uvádí spíše okrajově. I v případě, že by stěžovatel podal ústavní stížnost v zastoupení své dcery (tedy by ona byla stěžovatelkou), byla by ústavní stížnost nepřípustná z důvodů výše uvedených, tedy pro nevyčerpání opravných prostředků. Navíc by bylo nutné vzít v úvahu i potenciální kolizi zájmů. Na tu ostatně pamatoval i sám stěžovatel, když uvedl, že požádal opatrovnický soud o schválení podání ústavní stížnosti. Je proto překvapivé, že stěžovatel ústavní stížnost nakonec podal, přestože sám v ústavní stížnosti uvádí, že její podání teprve v budoucnu předá ke schválení opatrovnickému soudu.
9. Vzhledem k celkové zmatečnosti podané ústavní stížnosti však neshledal Ústavní soud neoprávněnost navrhovatele jako zjevnou [§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu], a namísto toho návrh odmítl jako nepřípustný z důvodů výše uvedených, jelikož o nepřípustnosti nemůže být pochyb.
10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti bezodkladně, nerozhodoval již separátně o návrhu stěžovatele na přednostní projednání věci.
11. Soudce zpravodaj tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2023
Jan Wintr, v. r.
soudce zpravodaj