ECLI:CZ:US:2023:1.US.2671.23.1
sp. zn. I. ÚS 2671/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Jakubem Šťastným, advokátem se sídlem Velká Hleďsebe, Pohraniční stráže 136, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 225/2023-1306 ze dne 27. července 2023, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud Praha-západ (dále jen "okresní soud") uznal rozsudkem č. j. 14 T 63/2021-1131 ze dne 26. listopadu 2021 stěžovatele vinným a uložil mu trest odnětí svobody v trvání tří let, podmíněně odložený na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu nad ním. Dne 9. května 2023 vydal okresní soud ve veřejném zasedání usnesení č. j. 14 T 63/2021-1294, jímž ponechal v platnosti podmíněné odsouzení stěžovatele; současně mu uložil přiměřené omezení spočívající v povinnosti zdržet se užívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek a přiměřenou povinnost podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle trestního zákoníku, a podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství. Ke stížnosti státního zástupce Krajský soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") zrušil napadeným usnesením usnesení okresního soudu a znovu rozhodl, že stěžovatel se ve zkušební době neosvědčil, a proto vykoná uložený trest odnětí svobody ve věznici s ostrahou.
2. Řádně zastoupený stěžovatel včas podanou ústavní stížností, splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí proti usnesení stížnostního soudu, který měl porušit jeho základní práva zakotvená v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Stěžovatel je přesvědčen, že správně rozhodl okresní soud; naopak nařízení výkonu trestu stížnostním soudem považuje za nepřiměřené, neboť tento soud dostatečně nezohlednil jeho stávající situaci, náhled na trestnou činnost a užívání návykových látek. V době rozhodnutí stížnostního soudu byl stěžovatel více než rok ve vazbě, v jejímž průběhu abstinoval, navštěvoval terapeutickou skupinu s psycholožkou, byl v kontaktu s rodinou a uvědomuje si, že pro dlouhý výkon trestu promešká dětství své dcery, protože si dostatečně nevážil podmíněného odložení trestu. Stěžovatel je přesvědčen, že stížnostní soud nezvažoval, je-li faktické prodloužení trestu nástrojem nápravy [viz nález sp. zn. II. ÚS 4022/18 ze dne 30. července 2019 (N 142/95 SbNU 230)] a měl při svém rozhodování přihlédnout k tomu, že stěžovatel byl krátce před tím rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") sp. zn. 1 T 1/2023 ze dne 14. dubna 2023, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let; tento trest byl následně rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") sp. zn. 9 To 45/2023 ze dne 27. září 2023 zmírněn na pět let odnětí svobody. Napadené usnesení považuje stěžovatel za nepřezkoumatelné, namítá, že stížnostní soud měl rozhodovat při veřejném zasedání a navrhuje jeho zrušení.
4. Ústavní soud je ve vztahu k procesnímu postupu obecných soudů povolán reagovat jen na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody nebo je alespoň ohrožovat. Ne každý postup obecného soudu, byť by i byl procesně nebo jinak vadný, vede k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Proto se Ústavní soud v posuzované věci zabýval pouze otázkou, zda byla základní práva stěžovatele napadeným usnesením porušena.
5. Z vyžádaného spisu okresního soudu se podává, že poté, co byl stěžovateli dne 26. listopadu 2021 uložen podmíněný trest odnětí svobody (celkem 14 potrestání), dopustil se dne 3. února 2022 další trestné činnosti (viz rozsudek Městského soudu v Brně č. j. 89 T 128/2022-253 ze dne 20. prosince 2022; č. l. 1200). Pro Probační a mediační službu byl stěžovatel nekontaktní, dohled nad ním byl zahájen teprve 2. června 2022 (č. l. 1191) a již 6. června 2022 byl vzat do vazby pro další trestnou činnost. Za této situace okresní soud rozhodl, že i když stěžovatel "zavdal příčinu k nařízení výkonu uloženého podmíněného trestu s dohledem" a trest i zkušební doba byly uloženy v maximální možné výměře, lze i s ohledem na zájmy jeho nezletilé dcery aplikovat výjimku - ponechání podmíněného odsouzení v platnosti (č. l. 1295). Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stručnou stížnost, ve které navrhl zrušit usnesení okresního soudu jako nezákonné, neboť v případě stěžovatele "jde o poměrně dosti kriminálně narušenou osobnost, kterou neodradí od páchání trestné činnosti ani běh zkušební doby" (č. l. 1302).
6. Stížnost byla ustanovenému obhájci stěžovatele soudem odeslána dne 20. července 2023, z datové schránky však byla vyzvednuta až v pondělí 31. července 2023, tedy až po rozhodnutí stížnostního soudu. Podle přiložených rozsudků městského soudu sp. zn. 1 T 1/2023 a vrchního soudu sp. zn. 9 To 45/2023 byl stěžovatel uznán vinným I) pro zločin týrání svěřené osoby, zločin týrání osoby žijící ve společné domácnosti a přečin ohrožování výchovy dítěte [§198 odst. 1, 2 písm. a) a d); §199 odst. 1, 2 písm. d); §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku], dále II) pro přečin podvodu podle §209 odst. 1 trestního zákoníku. Při rozhodování o výši trestu městský i vrchní soud zohlednily, že stěžovatel se dopustil trestné činnosti ve zkušební době podmíněného odsouzení a bude rozhodováno o jeho osvědčení se. Podle vrchního soudu stěžovatel podmíněný trest odnětí svobody "s pravděpodobností hraničící s jistotou vykoná, tedy celkově bude od společnosti izolován po dobu osmi let, což se jeví naprosto dostatečným. Uložení trestu ... pětiletého, tak odpovídá všem zásadám..." (č. l. 1344 verte, odst. 29).
7. Z napadeného usnesení je zřejmé, že stížnostní soud zohlednil nejen trestní minulost stěžovatele, jeho vyhýbání se dohledu, ale i trestnou činnost, které se dopustil na samém počátku zkušební doby podmíněného odsouzení. Stížnostní soud uzavřel, že pro natolik závažné okolnosti nelze aplikovat výjimku podle §86 odst. 1 trestního zákoníku a je nutné na stěžovatele působit výkonem trestu. Soud rovněž vysvětlil, proč neakceptoval argumentaci stěžovatele (náhled na předchozí trestnou činnost, dostatečnost nápravy, potřeby jeho nezletilé dcery) a připomněl, že obdobně se stěžovatel vyjadřoval i v hlavním líčení, což vedlo k uložení podmíněně odloženého trestu.
8. K odkazu stěžovatele na nález sp. zn. II. ÚS 4022/18 Ústavní soud uvádí, že z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy měly vzájemně povědomí o dalším řízení a hrozícím trestu, přihlédly k tomu a vyloučily nebezpečí nepřiměřené kumulace trestů.
9. Podle čl. 8 odst. 2 Listiny nesmí být nikdo zbaven osobní svobody než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Trestní zákoník předvídá možnost nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody u toho, kdo se ve zkušební době neosvědčil; takový stav v projednávané věci nastal, a proto nelze dovodit, že by nařízení výkonu trestu bylo protizákonné. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) představuje záruku, že každý se může domáhat svých práv u nezávislého a nestranného soudu, který rozhodne podle předem stanovených pravidel, není tím však zaručeno, že rozhodnutí bude odpovídat očekávání účastníka.
10. Článek 38 odst. 2 Listiny poskytuje záruku, že obecné soudy budou rozhodovat rychle, šetřit práva účastníků řízení a budou jednat veřejně (za přítomnosti účastníků řízení), nestanoví-li zákon jinak. Podle §240 trestního řádu může soud rozhodovat v neveřejném zasedání tehdy, nepředepisuje-li zákon jednání veřejné. Takový postup lze očekávat především tehdy, je-li třeba, aby obecný soud rozhodl rychle, na základě důkazů již obsažených v trestním spisu, kdy není nezbytná součinnost či přítomnost stran trestního řízení, což je případ projednávané věci. Stížnostní soud přitom vycházel z výpovědi zastoupeného stěžovatele učiněné před okresním soudem, tedy v souladu s právem na rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny) i s právem na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny).
11. V ústavní stížnosti stěžovatel vyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím stížnostního soudu, neuvedl však žádnou okolnost svědčící o porušení jeho základních práv či svobod. Jeho námitky jsou jen opakováním argumentace, k níž stížnostní soud přihlédl a dostatečně se s ní vypořádal. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu