ECLI:CZ:US:2023:1.US.2806.23.1
sp. zn. I. ÚS 2806/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele I. K., t. č. ve Vazební věznici Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. července 2023 č. j. 11 To 163/2023-81 a usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. června 2023 č. j. 0 Nt 707/2023-26, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8 odst. 5, čl. 36, čl. 37 odst. 3, odst. 4, čl. 38 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti, předložených podkladů a vyžádaného spisu se podává, že stěžovatel je na základě usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Expozitury Hradec Králové (dále jen "policejní orgán"), ze dne 14. 6. 2023 č. j. NCOZ-5939-1216/TČ-2021-417501 stíhán pro skutek kvalifikovaný jednak jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 dost 1 alinea druhá zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jednak jako zločin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku.
3. V uvedené trestní věci byl stěžovatel v záhlaví specifikovaným usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") podle §68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, z důvodů podle §67 písm. a), b), c) trestního řádu vzat do vazby s účinností od 13. 6. 2023, 06:01 hodin. Podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu současně nebyl přijat písemný slib stěžovatele ze dne 15. 6. 2023.
4. Stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. K námitce místní nepříslušnosti okresního soudu konstatoval, že stíhaná trestná činnost je trestnou činností distanční povahy, z čehož plyne, že každé místo, kde došlo k uskutečnění byť jen části popsaného skutku, je místem spáchání a pro rozhodnutí v rámci trestního řízení je pak místně příslušný soud, v jehož obvodu byla byť i jen část jednání spáchána. Trestní stíhání stěžovatele a ostatních spoluobviněných bylo podle příslušného státního zástupce důvodně zahájeno na podkladě skutkových zjištění vyplývajících z důkazních prostředků shromážděných v průběhu prověřování, které započalo na základě prvotních informací, že J. N. měl v období od 27. 5. 2021 do 7. 6. 2021 od obviněného R. K. nejméně ve čtyřech případech za úplatu jako řidič zrealizovat přepravu nejméně sedmi nelegálních migrantů, kteří se dostali protiprávně do České republiky a z České republiky do Spolkové republiky Německo. Tyto informace se postupně rozpracovávaly a vedly podle krajského soudu ke zjištění, že na území České republiky primárně členové rozvětvené rodiny K. a jejich známých aktivně participují na protiprávně organizovaném zajišťování nelegální migrace zejména běženců z Turecka, především Kurdů, dílem do České republiky, převážně pak přes Českou republiku do dalších zemí Evropské unie, zejména Spolkové republiky Německo. Krajský soud zdůraznil, že přinejmenším část trestné činnosti byla prokazatelně domlouvána v místě bydliště obviněných osob v rámci okresu Rychnov nad Kněžnou. Rovněž je podle něj zřejmé, že "přepravce" J. N. vyjížděl z místa svého bydliště, tedy rovněž z okresu Rychnov nad Kněžnou. Krajský soud proto uzavřel, že z dosud pořízeného důkazního materiálu vyplynulo, že se část trestné činnosti odehrála v obvodu okresního soudu. Založilo-li tedy Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové (příp. ještě dříve Okresní státní zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou) místní příslušnost pro přípravné řízení ve smyslu §18 trestního řádu u okresního soudu, nepochybilo, naopak postupovalo v souladu se zákonem a ustálenou soudní praxí. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou neprovedení některých důkazů, konkrétně záznamů a protokolů o odposleších, neboť podle jeho názoru bylo v dané fázi řízení přípustné použití pouze stručných vyhodnocení tak, jak byla průběžně činěna, a nepřisvědčil ani námitce stěžovatele o podjatosti tlumočnice Z. K.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti opětovně vznáší námitky týkající se místní příslušnosti okresního soudu. Tvrdí, že záznam o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 23. 8. 2021 odkazuje výlučně na přepravu osob, kterou měl mezi dny 26. 5. 2021 a 6. 7. 2021 provádět jako řidič svědek J. N., k jehož zadržení došlo v Německu dne 6. 7. 2021 a ve věci byl vyslechnut dne 26. 7. 2023. Z jeho výpovědi mimo jiné vyplynulo, že v dané věci vypovídal od svého zadržení již několikrát na policii, přičemž poprvé to bylo v Brně. Z toho stěžovatel dovozuje, že možný trestný čin vyšel najevo v Brně, nikoli v obvodu okresního soudu. Dále znovu uvádí, že při vazebním zasedání se domáhal provedení důkazů záznamy a protokoly o odposleších a o sledování osob a věcí. Ze spisového materiálu podle něj vyplývá, že součástí soudu předloženého spisového materiálu nebyly samotné zvukové záznamy o odposleších ani protokoly o odposleších, ale úřední záznamy o vyhodnocení odposlechů učiněných policií, což považuje za nedostatečné. Závěrem opakovaně namítá, že tlumočnice Z. K., která byla přítomna u jeho vazebního zasedání, je vyloučena z veškerých úkonů trestního řízení pro svůj poměr k věci, neboť v posuzované trestní věci jsou podezřelé osoby, které jsou v blízkém příbuzenském vztahu s dcerou jmenované tlumočnice. Stěžovatel proto považuje průběh vazebního zasedání za nezákonný. Dodává, že uvedená tlumočnice se navíc zúčastnila neveřejného vazebního zasedání a byly jí tak zpřístupněny informace, které by podle stěžovatele mohly být zneužity vůči jeho osobě.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
8. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může nepřímo fakticky sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dosáhlo jeho doznání [viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10 (N 89/57, SbNU 167)]. Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality ve vztahu ke sledovanému cíli. Přesto je věcí především obecných soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí jimi podložených však je Ústavní soud z důvodu respektování svého postavení v ústavním systému oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (srov. čl. 8 odst. 2 a odst. 5 Listiny) buď vůbec, anebo jsou-li tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby ve zjevném rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku. Zároveň Ústavní soud dbá, aby bylo o vzetí a setrvání obviněného ve vazbě rozhodováno ve spravedlivém procesu, v němž budou zajištěna všechna práva obviněného.
9. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud po přezkoumání věci nezjistil žádné ústavněprávní pochybení, které by bylo možno obecným soudům vytknout.
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakovaně vznáší námitky, se kterými se vypořádal již krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí. Jde-li o námitku místní nepříslušnosti okresního soudu, Ústavní soud si pro úplnost vyžádal příslušný spis policejního orgánu, ze kterého zjistil, že podle úředního záznamu policejního orgánu expozitury Brno ze dne 10. 6. 2021 bylo dne 9. 6. 2021 (tedy ještě před zadržením svědka J. N. v Německu, ke kterému došlo dne 6. 7. 2021) policisty Národní centrály proti organizovanému zločinu E5 zjištěno, že u svědka J. N. si spoluobviněný R. K. objednal přepravu osob (nelegálních migrantů), kdy dne 27. 5. 2021 šlo o přepravu tří migrantů z Maďarska přes Slovensko do České republiky, kde byli v obci Rychnov nad Kněžnou předáni R. K., jeden z migrantů byl pak dále přepraven do Spolkové republiky Německo, cílová země dalších dvou migrantů nebyla zjištěna. Dne 5. 6. 2021 šlo o přepravu tří migrantů z Maďarska, dva byli přepraveni do Vídně a třetí byl přepraven do České republiky - obce Červený Kostelec. Dne 7. 6. 2021 šlo o přepravu tří migrantů z Maďarska přes Slovensko a Českou republiku do Spolkové republiky Německo. Současně bylo zjištěno, že za přepravu najatým řidičům vyplácel R. K. částku 20 000 Kč, přičemž minimálně ve dvou případech došlo k předání peněz na čerpací stanici v Rychnově nad Kněžnou. Na základě toho policejní orgán expozitury Brno navrhl dne 1. 7. 2021 předat věc místně příslušné expozituře Hradec Králové. Tento policejní orgán pak dne 23. 8. 2021 zahájil úkony trestního řízení podle §158 odst. 3 trestního řádu s odůvodněním, že prvotním poznatkem byla informace, že R. K. měl v období od 27. 5. 2021 do 7. 6. 2021 nejméně ve čtyřech případech za úplatu zjednat J. N. jako řidiče k přepravě osob bez platných dokladů opravňujících je ke vstupu do zemí Evropské unie přes území České republiky do Spolkové republiky Německo.
11. Z uvedených skutečností plyne, že není pochyb o tom, že přinejmenším část dané trestné činnosti byla konána v místech v rámci okresu Rychnov nad Kněžnou. Jak uvedl již krajský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jde o trestnou činnost distanční povahy, tedy každé místo, kde došlo k uskutečnění, byť jen části, popsaného skutku, je místem spáchání trestného činu a pro rozhodnutí v rámci trestního řízení je pak místně příslušný soud, v jehož obvodu byla byť i jen část jednání spáchána. K tomuto závěru Ústavní soud považuje za nutné zdůraznit, že z §18 odst. 1, 2 trestního řádu vyplývá, že příslušnost podle místa spáchání činu má přednost před ostatními pravidly uvedenými v odstavci 2 §18 trestního řádu (tedy i místem, kde trestný čin vyšel najevo), která nastupují hierarchicky až v případě, že nelze použít prvotní kritérium (arg. slova "Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud..." v úvodu odstavce 2 §18 trestního řádu).
12. Namítá-li stěžovatel, že se při vazebním zasedání domáhal provedení důkazů záznamy a protokoly o odposleších a protokoly o sledování osob a věcí a že součástí soudu předloženého spisového materiálu nebyly samotné zvukové záznamy o odposleších ani protokoly o odposleších, ale jen úřední záznamy o vyhodnocení odposlechů učiněných policií, což považuje za nedostatečné, ani této jeho výtce nelze přisvědčit. Krajský soud neopominul stěžovatelem odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. II. ÚS 336/06 (N 56/44 SbNU 719), podle jehož závěrů rovnost zbraní není zaručena, je-li advokátovi odepřen přístup k těm dokumentům vyšetřovacího spisu, které jsou v dané fázi řízení podstatné pro účinné zpochybnění zákonnosti vazby jeho klienta. Současně však správně zdůraznil, že žádné zákonné ustanovení neukládá soudu povinnost provádět všechny důkazy, které strany navrhnou, a to tím spíše ve fázi vyšetřování v přípravném řízení. Řádně a logicky vysvětlil, že ve věci bylo doposud pořízeno velké množství záznamů o telefonních hovorech, kdy jejich zajištění probíhalo v daném stupni utajení, a teprve po zrušení utajení bude možno s nimi nakládat takovým způsobem, aby mohly být následně zpřístupněny stranám. Poukázal rovněž na to, že obvinění komunikovali vesměs v turečtině, ale i jiných jazycích, proto je nutné hovory nejprve poskytnout tlumočníkům, kteří pořídí jejich doslovný překlad, a teprve poté budou zařazeny do spisu. Za daného stavu věci, kdy jde o rozsáhlé vyšetřování, které navíc dosud není ukončeno, nelze nic namítat proti závěru krajského soudu, že v této počáteční fázi řízení je přípustné použití i pouze stručných vyhodnocení tak, jak byla průběžně činěna.
13. Neopodstatněná je podle Ústavního soudu rovněž námitka stěžovatele o podjatosti tlumočnice Z. K. Jmenovaná tlumočnice sama uvedla, že neexistují žádné důvody, pro které by mohla úkon odmítnout, a současně byla poučena o případných následcích křivého tlumočení. Ke stěžovatelem uváděným příbuzenským vazbám krajský soud uvedl, že ani jedna ze stěžovatelem jmenovaných osob není v dané věci trestně stíhána a že je tedy otázkou, zda vůbec tlumočnice ví o tom, že tyto osoby byly předmětem zájmu policie. Nebyl tak jediný důvod, aby se tlumočnice seznamovala s obsahem spisu a zejména s úředními záznamy, o kterých hovoří obhajoba, a nic takového neplyne ani z obsahu spisu. Rovněž krajský soud zmínil, že při úkonech samotných, kterých se tlumočnice účastnila, jména uvedených příbuzných nezazněla. Za daných okolností se Ústavní soud ztotožnil se závěrem krajského soudu, že nebyl dán žádný důvod zpochybňovat účast tlumočnice Z. K. na vazebním zasedání, příp. jiném dosud realizovaném úkonu.
14. Proti závěrům okresního soudu a krajského soudu vycházejícím ze specifik vazebního zasedání (§73d a násl. trestního řádu) Ústavní soud nemá s ohledem na shora uvedené skutečnosti žádné zásadní výhrady ústavněprávní povahy. Odůvodnění napadených vazebních rozhodnutí vyhovují požadavkům kladeným na jejich úplnost a přesvědčivost a nijak nevybočují z požadavků vyplývajících z judikatury Ústavního soudu. Jelikož Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno obecným soudům z hlediska ústavněprávního vytknout, nepříslušelo mu jejich rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat.
15. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu