ECLI:CZ:US:2023:1.US.295.23.1
sp. zn. I. ÚS 295/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti České republiky - Českého telekomunikačního úřadu, sídlem Sokolovská 58/219, Praha 9 ? Vysočany, proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2022 č. j. 14 Co 294/2022-458, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti T-Mobile Czech Republic a.s., sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 11 ? Chodov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. 1. 2023, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedené části rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Vedlejší účastnice je obchodní společností. Předmětem jejího podnikání je také zřizování a provozování sítě elektronických komunikací a poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací včetně veřejně dostupné telefonní služby. Žalobou proti stěžovatelce se domáhala mj. zaplacení částek 6 705 137,13 Kč a 4 529 185,37 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Nezákonným bylo rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, kterým jí byla podle §32 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 4. 2005 (dále jen "zákon o telekomunikacích"), uložena povinnost poskytnout finanční příspěvek na úhradu prokazatelné ztráty společnosti Český Telecom, a.s. z poskytování univerzální služby za rok 2004. Toto rozhodnutí bylo zrušeno soudem z důvodu dřívějšího zrušení podkladového rozhodnutí ve věci ověření výše uvedené prokazatelné ztráty (Český telekomunikační úřad nicméně později rozhodl znovu a vedlejší účastnici byla uložena povinnost zaplatit téměř stejnou částku). Od zaplacení uvedeného příspěvku, který byl původně stanoven částkou 79 195 182 Kč, do zrušení pravomocného rozhodnutí měla být vedlejší účastnici podle její žaloby neoprávněně odňata možnost nakládat s finančními prostředky. Za tuto dobu jí měl ujít zisk, kterého by dosáhla, nakládala-li by s finančními prostředky obvyklým způsobem. V souladu s investiční strategií by přitom podle svých tvrzení dosáhla jejich zhodnocení formou krátkodobých investičních úložek realizovaných na standardních finančních trzích u renomovaných bank či mateřské společnosti za podmínek platně uzavřených rámcových smluv.
3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") ze dne 10. 3. 2022 č. j. 38 C 166/2013-425 byla uvedená žaloba zamítnuta (výrok I.). Vedlejší účastnici bylo uloženo zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 553 800 Kč (výrok II.). K odvolání vedlejší účastnice byl tento rozsudek ve výroku ve věci samé potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 11. 11. 2022 č. j. 14 Co 294/2022-458 (výrok I.). Městský soud však změnil výrok II. rozsudku obvodního soudu tak, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení před obvodním soudem jen částku 9 300 Kč (výrok II.). Zároveň jí byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok III.).
4. Podle městského soudu obecně platí, že ušlým ziskem může být i ztráta vyvolaná tím, že poškozený byl nucen zaplatit pokutu na základě rozhodnutí později zrušeného pro nezákonnost a přišel tak o výnos s těmito penězi spojený. Vedlejší účastnice si ovšem musela být vědoma toho, že uložená povinnost jí vyplývala ze zákona o telekomunikacích. Z předchozích let musela předpokládat i přibližnou výši příspěvku a s ohledem na pravidelný běh věcí nemohla důvodně očekávat, že tomuto příspěvku odpovídající finanční prostředky použije k investici a k dosažení zisku. Vydání nezákonných rozhodnutí tak nezasáhlo do průběhu děje vedoucího ke konkrétnímu zisku, byť byla zákonná povinnost uložena vedlejší účastnici předčasně (nebylo vydáno pravomocné podkladové rozhodnutí o výši prokazatelné ztráty). Nebyly tak splněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu.
5. Důvodem, pro který městský soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení, bylo odlišné posouzení účelnosti nákladů stěžovatelky vynaložených na znalecký posudek vypracovaný podle jejího zadání znaleckou kanceláří Grand Thorthon Appraisal services a.s. ve výši 544 500 Kč. Tento znalecký posudek se vyjadřoval k některým otázkám týkajícím se nakládání vedlejší účastnice s peněžními prostředky v podobě jejich umísťování na finanční trh. Podle městského soudu zadání znaleckého posudku a podklady poskytnuté stěžovatelkou byly natolik obecné, že závěry znaleckého posudku nemohly být při řešení otázky vzniku ušlého zisku vedlejší účastnice v příčinné souvislosti s vydáním nezákonných rozhodnutí použitelné.
6. V tomto směru se městský soud ztotožnil s námitkou vedlejší účastnice, že posudek obsahuje pouze teoretické závěry nezohledňující již doložené skutečnosti. Jak uvedla vedlejší účastnice ve svém odvolání, ze všech veřejně dostupných účetních informací o stěžovatelce je evidentní, že generuje každoročně takové přebytky hotovosti, které řádově převyšují nejen její provozní a investiční potřeby, ale též výši ročních dividend, která se stanoví z nerozdělené části hospodářského výsledku, a nikoli, jak dovozuje znalecký posudek, z volných zdrojů společnosti. Vedlejší účastnice má podle svých tvrzení pozici velmi významného finančního investora, který musí poptávat krátkodobé a bezpečné produkty finančního trhu, které generují rozumný výnos. Jinak by se nechovala v souladu s péčí řádného hospodáře.
III.
Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka namítá, že nepřiznání práva na náhradu nákladů vynaložených na zpracování znaleckého posudku bylo pro ni překvapivé a nedostatečně odůvodněné. Závěr městského soudu o obecnosti zadání znaleckého posudku a jeho nepoužitelnosti při řešení otázky vzniku ušlého zisku tvrzeného vedlejší účastnicí byl učiněn bez jakýchkoli argumentů. Městský soud se nijak nevypořádal s argumenty stěžovatelky svědčícími o účelnosti vynaložení těchto nákladů uvedenými v jejím vyjádření k odvolání. Hlavním účelem znaleckého posudku bylo na základě odborného ekonomického posouzení znaleckou kanceláří vyvrátit vedlejší účastnicí tvrzený a čistě hypotetický způsob nakládání s finančními prostředky ve výši stanovené správními rozhodnutími. Tento znalecký posudek tak činí zcela konkrétním způsobem a jeho použitelnost při řešení otázky vzniku tvrzeného ušlého zisku je zcela jasně dána. Stěžovatelka nemohla obstarat jiný důkazní prostředek za účelem vyvrácení ekonomických tvrzení vedlejší účastnice stran tvrzeného vzniku a výše ušlého zisku, podepřených jí zadaným znaleckým posudkem. Dále nelze přehlédnout ani výši nákladů vynaložených na zpracování znaleckého posudku přesahující půl milionu Kč. O "extrémní vybočení" jde u nepřiznání náhrady nákladů v takovéto výši i z toho důvodu, že by mohlo mít pro některé účastníky soudního řízení zcela likvidační efekt (není rozhodné, že u organizační složky státu tomu tak není).
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou navrhovatelkou, je přípustná [stěžovatelka vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
9. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadeným rozsudkem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody.
11. Ústavní soud konstatuje, že na rozhodování o nákladech řízení, které je integrální součástí řízení před obecnými soudy, dopadají požadavky kladené na efektivní soudní ochranu, včetně požadavku přiměřeného a racionálního odůvodnění postupu orgánu veřejné moci [z nedávné doby např. nález ze dne 24. 2. 2021 sp. zn. I. ÚS 2890/20, body 13 a 14, nebo nález ze dne 22. 11. 2022 sp. zn. III. ÚS 1844/22, bod 23 (všechna v tomto usnesení citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz); dále rovněž rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 5. 9. 2013 ve věci Čepek proti České republice, stížnost č. 9815/10]. Rozhodování o nákladech řízení ostatně může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení. Přesto ale při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejde o rozhodování ve věci samé, a samotný spor o tuto náhradu obvykle nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody. Tomu odpovídá i zdrženlivý přístup Ústavního soudu, který se ustálil v jeho rozhodovací praxi.
12. Bylo věcí městského soudu, aby při rozhodování o náhradě nákladů řízení posoudil jejich účelnost. Ústavní soud jeho závěry přezkoumal pouze z toho hlediska, zda závěr, že znalecký posudek, který si nechala vypracovat stěžovatelka, nebyl účelně vynaloženým nákladem řízení ve smyslu §142 odst. 1 občanského soudního řádu, nevybočuje ze záruk spravedlivého procesu. Přihlédl přitom nejen k odůvodnění napadeného rozsudku městského soudu, nýbrž také k dřívějšímu částečně zrušujícímu rozsudku téhož soudu ze dne 1. 11. 2016 č. j. 14 Co 342/2016-232, jímž byl ve stejném řízení částečně změněn a částečně zrušen původní vyhovující rozsudek obvodního soudu ze dne 5. 5. 2016 č. j. 38 C 166/2013-158. Již v něm bylo vytčeno vedlejší účastnici, že zjednodušeně řečeno nedostatečně doložila tvrzený nárok toliko rámcovými smlouvami, ačkoli jej bylo třeba doložit konkrétními obchody a konkrétními částkami, vynaloženými na obchodování, a porovnat stav před zaplacením příspěvků se stavem v následujícím období. V tomto kontextu proto obstojí závěr městského soudu, že znalecký posudek vypracovaný teprve dodatečně v roce 2021 nepřináší nad rámec již učiněných závěrů nic nového, a že jeho závěry jsou obecné a při řešení otázky vzniku ušlého zisku vedlejší účastnice v příčinné souvislosti s vydáním nezákonných rozhodnutí nepoužitelné. Není podstatné, že závěry městského soudu mohly být odůvodněny podrobněji.
13. Ústavní soud neshledal, že by napadeným výrokem rozsudku městského soudu bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny nebo zásada rovnosti účastníků řízení zaručená v čl. 37 odst. 3 Listiny.
14. Z těchto důvodů rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu