ECLI:CZ:US:2023:1.US.3399.22.1
sp. zn. I. ÚS 3399/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ivo Diviše, MBA, zastoupeného JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 115 A 9/2022-29 ze dne 12. 10. 2022, spojené s návrhem na zrušení §67 odst. 3 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a a) Městského úřadu Louny, se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 35, b) Zdraví Sport Prosperita, jednající volebním zmocněncem stěžovatelem, c) Za hezčí venkov, jednající volebním zmocněncem Lenkou Trefnou a d) SDRUŽENÍ NEZÁVISLÝCH KANDIDÁTŮ "OBCÍ A, B, C", jednající volebním zmocněncem Jaroslavou Vávrovou, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud"), neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho práva zaručená v čl. 21 odst. 1 a 3, čl. 22, 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; dále namítá porušení čl. 5 a čl. 90 Ústavy České republiky. Stěžovatel zároveň ve smyslu §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhuje zrušení v záhlaví citovaného ustanovení.
2. Stěžovatel se návrhem podle §90 soudního řádu správního a §60 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí domáhal vyslovení neplatnosti voleb do Zastupitelstva obce A konaných ve dnech 23. a 24. září 2022. Krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením jeho návrh podle §46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního jako opožděný odmítl; dovodil, že předmětný návrh bylo podle §60 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb do zastupitelstev obcí Státní volební komisí. Oficiální výsledky voleb do zastupitelstev obcí konaných ve dnech 23. a 24. září 2022 byly vyhlášeny dne 27. 9. 2022 sdělením ve Sbírce zákonů. Lhůta k podání návrhu na neplatnost voleb do zastupitelstva obce tudíž podle krajského soudu počala běžet dne 28. 9. 2022 a skončila dne 7. 10. 2022 v 16:00 hodin, jak je zřejmé z dikce §67 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Vzhledem k tomu, že návrh navrhovatele byl krajskému soudu doručen prostřednictvím datové schránky dne 7. 10. 2022 až v 16:03:51 hodin, stalo se tak po uplynutí zákonem stanovené lhůty.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně popisuje odůvodnění svého návrhu na neplatnost voleb, neboť je přesvědčen, že zákon o volbách do zastupitelstev obcí byl porušen způsobem, který ovlivnil jejich výsledky (poukazuje na porušení zákazu volební agitace a požadavku pořádku členkou volební komise). Při odmítnutí návrhu pro opožděnost o 231 sekund podle stěžovatele krajský soud nezohlednil další skutečnosti, které mohly zmeškání zákonné lhůty zapříčinit, a popřel tak smysl volebního přezkumu. Podle stěžovatele je zákon o volbách do zastupitelstev obcí rozporuplný, neboť v §60 odst. 1 na jedné straně stanoví (plnou) desetidenní lhůtu k podání návrhu na neplatnost voleb, ale následně v §67 odst. 3 omezuje tuto lhůtu konkrétním časem 16:00. Z desetidenní lhůty se tak stává lhůta 9 dnů a 16 hodin. Zmatečnost podle stěžovatele vyplývá i z nejasného zákonného pojmu "u příslušného orgánu", z něhož není jasné, jde-li o orgán volební či soudní. Stěžovatel namítá, že předmětné zákonné ustanovení limitující lhůtu na 16:00 je obsoletní s ohledem na elektronizaci korespondence, neboť soud se může věcí začít zabývat následující den ráno i při doručení návrhu do půlnoci posledního dne lhůty. Stěžovatel je přesvědčen, že 231 sekund jednak nemůže svědčit o nedbalosti k jeho právům, a dále nemůže narušovat právní jistotu jiných lidí. Časovou prodlevu mezi odesláním a přijetím elektronické pošty nadto podle stěžovatele může způsobit poskytovatel internetového připojení a obdobní další činitelé. Stěžovatel navrhuje zrušení předmětného zákonného ustanovení, protože administrativní odmítnutí návrhu popírá podstatu volebního soudnictví a odepírá spravedlnost; zákonná lhůta by podle stěžovatele neměla být "pastí" na navrhovatele, kteří se mohou ztratit v dikci zákona a postupovat v dobré víře ve svůj postup.
4. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem v řízení u krajského soudu [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je včasná, neboť byla podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení napadeného usnesení (§72 odst. 3 téhož zákona) a není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona, protože stěžovatel vyčerpal procesní prostředky, které mu soudní řád správní k ochraně práv poskytuje; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem (§30 odst. 1 téhož zákona).
5. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
6. Podstatou argumentace stěžovatele je, že nesouhlasí s přísným posouzením krajského soudu stran opožděnosti jeho návrhu. Byť je frustrace stěžovatele pochopitelná s ohledem na krátký čas, o který lhůtu promeškal, porušení jeho základních práv dovodit nelze.
7. Právo na přístup k soudu není absolutní a podléhá některým zákonným omezením; žádné z těchto omezení nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva. Z hlediska ochrany základních práv je nezbytné, aby jednotlivé podmínky, za nichž se lze soudní ochrany domáhat, sledovaly legitimní cíl a byly vůči tomuto cíli přiměřené. Předpisy provádějící čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny musí obecné soudy a Ústavní soud interpretovat a aplikovat tak, aby na účastníky řízení nebyly kladeny nepřiměřené, tj. nad rámec smyslu a účelu právní úpravy jdoucí požadavky, a nebylo tím fakticky bráněno realizaci práva na soudní ochranu. Přepjatý formalismus (či "procesní cynismus") v postupu soudů je v rozporu s požadavkem zajištění efektivního a faktického přístupu k soudu [viz body 27-31 stanoviska pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 53/21 ze dne 7. 9. 2021 (402/2021 Sb.), ve kterém se Ústavní soud zabýval otázkou včasnosti elektronického podání obecně)].
8. Ústavní soud v nyní projednávaném případě dovodil, že krajský soud se přepjatého formalismu, jež by nepřiměřeně bránil přístupu stěžovatele k soudu, nedopustil. Ustanovení §67 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev obcí "limitující" desetidenní lhůtu na 16:00 nelze považovat za nelegitimní či nepřiměřený zákonný požadavek, který by stěžovateli bránil domáhat se soudního přezkumu voleb do zastupitelstva obce ústavně nepřípustným způsobem popsaným výše. Stěžovatelova námitka nepřehlednosti a rozpornosti úpravy lhůt v zákoně o volbách do zastupitelstev obcí je jen obecná - skutečnost, že je lhůta vymezena ve více jednotlivých ustanoveních v zákoně sama o sobě neznamená, že by úprava byla protiústavní. Ústavnímu soudu v tomto ohledu odkazuje na zásady "neznalost práva neomlouvá" a "vigilantibus iura", a to zejména s ohledem na skutečnost, že stěžovatel byl v řízení u krajského soudu zastoupen advokátem.
9. Konečně je třeba zdůraznit, že pro posouzení včasnosti podání není relevantní, kdy se s ním soud fakticky seznámí. Důraz na striktní posuzování včasnosti podání k formálně danému konci lhůty (16:00) neznamená, že by krajský soud upřednostňoval formalistické "vyřizovačství" před meritorním řešením věci; znamená pouze zachování charakteru lhůty stanovené zákonem o volbách do zastupitelstev obcí jako takové. Dodržování formalizovaných zákonných postupů je nezbytné, neboť omezuje libovůli soudu a zajišťuje rovnost zbraní účastníků řízení, efektivní rozhodnutí sporu v přiměřené lhůtě a respekt k soudu (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 5. 4. 2018 ve věci Zubac proti Chorvatsku, č. stížnosti 40160/12, §96).
10. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným usnesením krajský soud porušil ústavní práva stěžovatele, ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; akcesorický návrh na zrušení v záhlaví citovaného ustanovení Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 2 písm. b) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu