ECLI:CZ:US:2023:1.US.389.23.2
sp. zn. I. ÚS 389/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti nezletilého stěžovatele J. R., zastoupeného Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí 3/4, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 23 Co 339/2022-2079 ze dne 6. 12. 2022 a usnesení Okresního soudu v Chrudimi č. j. 0 P 131/2016-1870 ze dne 16. 9. 2022, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Chrudimi, jako účastníků řízení, a J. R., J. R. a Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc při Dětské ozdravovně Les Království, se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Nový Nemojov 150, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho práva zaručená v čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; dále namítá porušení čl. 3, 12 a 16 Úmluvy o právech dítěte.
2. Nyní téměř šestnáctiletý stěžovatel byl po rozvodu rodičů v péči matky (vedlejší účastnice). Na začátku roku 2020 podal otec (vedlejší účastník) u Okresního soudu v Chrudimi ("opatrovnický soud") návrh na změnu původní úpravy výchovných poměrů nezletilého. V průběhu řízení matka s nezletilým odcestovala do Norska, kde byli téměř rok (léto 2020 až léto 2021); nezletilý stěžovatel v daném období bez omluvy zameškal školní výuku, pročež proti matce byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu ohrožování výchovy dítěte. Orgán sociálně-právní ochrany dětí města Ch. vede stěžovatele v evidenci ohrožených děti ve smyslu §6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění.
3. Opatrovnický soud rozsudkem č. j. 0 P 131/2016-540 ze dne 19. 11. 2021 svěřil nezletilého nejprve do střídavé péče a následně do péče otce. Dne 27. 1. 2022 došlo mezi otcem a nezletilým stěžovatelem k potyčce, po které musel stěžovatel absolvovat psychiatrické vyšetření; jelikož se po incidentu nezletilý nechtěl vrátit k otci, byl následně fakticky v péči matky. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ("odvolací soud") usnesením č. j. 22 Co 313/2021-767 ze dne 24. 3. 2022 rozsudek opatrovnického soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; uložil přitom provést dokazování k posouzení výchovných kompetencí obou rodičů. Podle odvolacího soudu bylo namístě zvažovat i možnost jiné formy péče o dítě než péči rodičů.
4. Opatrovnický soud usnesením č. j. 0 Nc 4094/2022-44 ze dne 19. 5. 2022, ve spojení s doplňujícím usnesením č. j. 0 Nc 4094/2022-57 ze dne 16. 6. 2022, podle §924 občanského zákoníku a §452 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních nařídil speciální předběžné opatření, na základě kterého umístil nezletilého do Diagnostického ústavu pro mládež, Praha 2, a to na dobu tří měsíců od 19. 5. 2022. Odvolací soud uvedené rozhodnutí potvrdil usnesením č. j. 23 Co 181/2022-1288 ze dne 28. 6. 2022. Podle odvolacího soudu bylo nařízení předběžného opatření v zájmu nezletilého, neboť bylo třeba zklidnit vyhrocenou situaci v rodině a diagnostikovat psychický stav nezletilého.
5. Stěžovatel se v době od 1. 7. 2022 nacházel na léčebném pobytu v lázních Priessnitz; lázeňská léčba měla být ukončena 31. 7. 2022. Opatrovnický soud usnesením č. j. 0 P 131/2016-1573 ze dne 27. 7. 2022 změnil výše citovaná rozhodnutí o předběžném opatření tak, že nezletilého s účinností ode dne ukončení lázeňské léčby svěřil na dobu tří měsíců do péče Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc při Dětské ozdravovně Les Království (dále jen "ozdravovna Les Království"). Opatrovnický soud zároveň zamítl návrh matky, aby byl nezletilý přechodně svěřen do její péče.
6. Nezletilý stěžovatel nicméně dne 29. 7. 2022 z léčby v Priessnitzových lázních utekl a odjel s matkou do Norska, kde se nyní nachází. Usnesením č. j. 0 P 131/2016-1803 ze dne 17. 8. 2022 proto opatrovnický soud předcházející citovaná rozhodnutí o předběžném opatření jednak prodloužil (do 19. 9. 2022), jednak je změnil tak, že se nezletilý svěřuje na dobu 7 dnů po jeho návratu z Norska do péče diagnostického ústavu a až následně do péče ozdravovny Les Království.
7. Ústavní stížností napadeným usnesením č. j. 0 P 131/2016-1870 ze dne 19. 9. 2022 opatrovnický soud předchozí citovaná rozhodnutí o předběžném opatření znovu prodloužil o měsíc, tedy do 19. 10. 2022. Odvolací soud následně ústavní stížností napadeným usnesením č. j. 23 Co 339/2022-2079 ze dne 6. 12. 2022 posledně citované rozhodnutí opatrovnického soudu potvrdil.
8. Vzhledem k tomu, že původní návrh stěžovatele nešlo považovat za řádný, Ústavní soud jmenoval opatrovníkem nezletilého Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (viz usnesení I. ÚS 389/23 ze dne 21. 2. 2023). Ten s nezletilým dne 20. 3. 2023 provedl on-line rozhovor, na základě kterého opatrovník formuloval ústavní stížnost. Nezletilý stěžovatel v ní uvádí následující: Napadená rozhodnutí nemají zákonný podklad a nejsou řádně odůvodněna. Obecné soudy podle stěžovatele dostatečně nevysvětlily, proč je předběžné opatření o umístění prodlužováno a proč podle čl. 12 Úmluvy o právech dítěte nezohlednily jeho přání zůstat v péči matky. V případě stěžovatele jde o projev libovůle obecných soudů zakládající porušení jeho práva na spravedlivý proces. Obecné soudy se podle stěžovatele před vydáním rozhodnutí blíže nezabývaly zjištěním nových skutečností, ani názoru stěžovatele. Stěžovatel si přeje zůstat s matkou v Norsku, z jednání českých orgánů je zklamán a vracet se do České republiky nechce, neboť nemá důvěru ve zdejší instituce; obává se, jak by s ním bylo zacházeno. Podle jeho názoru byl zavřen do ústavu bez jakéhokoli důvodu, neměl tam blízké osoby ani zázemí, kam by se mohl alespoň na chvíli schovat. Kromě zásahu do soukromého života obecné soudy svévolně porušily právo stěžovatele být informován o výsledku rozhodnutí; stěžovatel nebyl opatrovníkem, tj. městem Ch., ani soudy vyrozuměn o prodlužování předběžného opatření a nebyl mu ani dán prostor pro vyjádření.
9. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]; je včasná (§72 odst. 3 téhož zákona) a není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona.
10. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
11. Ústavní soud předběžná opatření upravující poměry dítěte věcně přezkoumává pouze výjimečně. Jde totiž o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu; jejich účelem je naopak zatímní úprava, která nevylučuje, že ochrana základních práv bude poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 1847/16 ze dne 1. 9. 2016 (N 161/82 SbNU 527)]. Rozhodování o nařízení předběžného opatření, a tedy i hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny zákonné podmínky pro jeho vydání, změnu či zrušení, je především věcí obecných soudů, a Ústavní soud proto taková rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. Při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny) [usnesení sp. zn. III. ÚS 2672/22 ze dne 31. 10. 2022].
12. V obecné rovině zároveň platí, že ve všech rozhodnutích týkajících se dětí musí být nejlepší zájmy dětí zohledněny jako prvořadé [čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte; viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 7. 2010 ve věci Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku, č. stížnosti 41615/07, §135]. Z toho vyplývá, že omezení styku mezi rodičem a dítětem musí sledovat legitimní cíl nejlepšího zájmu dítěte a být mu přiměřené [nález sp. zn. I. ÚS 1079/17 ze dne 26. 7. 2017 (N 133/86 SbNU 261), bod 19]. Přechodné odnětí dítěte z péče rodičů musí být považováno jednak za krajní řešení, k němuž by mělo být přistoupeno až po náležitém zvážení, že jiná - mírnější - opatření na podporu rodiny by nebyla dostatečná, jednak za dočasné opatření, které má být ukončeno, jakmile to okolnosti dovolí. V průběhu řízení je nutné neustále zkoumat, zda jsou stále dány důvody k předběžné úpravě poměrů dítěte, a to v nezměněné podobě, přičemž toto zkoumání je třeba náležitě reflektovat i v odůvodnění rozhodnutí o dalším trvání předběžného opatření [viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1393/17 ze dne 29. 6. 2017 (U 14/85 SbNU 953)].
13. V nyní projednávané věci nezletilého stěžovatele Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená usnesení obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o prodloužení trvání uloženého předběžného opatření, ve světle výše shrnutých ústavních požadavků obstojí. Je zřejmé, že opakované prodloužení předběžného opatření mělo zákonný podklad v §460 zákona o zvláštních řízeních soudních, neboť řízení ve věci samé bylo zahájeno (viz bod 2 napadeného usnesení odvolacího soudu) a celková doba trvání předběžného opatření nepřesáhla 6 měsíců (v případě stěžovatelem napadeného usnesení opatrovnického soudu se jednalo o dobu od 19. 5. 2022 do 19. 10. 2022); napadené rozhodnutí zároveň bylo vydáno k tomu příslušným opatrovnickým soudem (srov. §453 téhož zákona).
14. Ústavní stížností napadená rozhodnutí dále nelze považovat za svévolná či zjevně v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého. Obecné soudy totiž ústavně konformním způsobem vysvětlily, proč podle nich důvody pro nařízení předběžného opatření v době rozhodování dále trvaly. Klíčový je v tomto ohledu závěr odvolacího soudu, že účel sledovaný původním předběžným opatřením dosud nemohl být naplněn v důsledku útěku nezletilého s matkou do Norska. Za situace, kdy je pravděpodobné, že k návratu nezletilého dojde v reálném času v důsledku tzv. návratového řízení, je podle obecných soudů vhodné umístit nezletilého nejdříve do jemu známému prostředí diagnostického ústavu a následně do neutrálního prostředí ozdravovny Les Království (viz body 6-8 napadeného usnesení).
15. Namítá-li stěžovatel, že obecné soudy dostatečně nezjistily a ani řádně nerespektovaly jeho názor stran preference péče matky, lze k tomu uvést následující: Byť povinnost zajistit slyšení nezletilého před vydáním předběžného opatření neplatí absolutně, Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně klade důraz na zajištění práva dítěte vyjádřit svůj názor v řízení, v němž se rozhoduje o jeho záležitostech (čl. 12 odst. 2 ve spojení s čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, čl. 3 Úmluvy o výkonu práv dětí). Názor dítěte, zejména na uspořádání vztahů při péči o ně či styku s ním, je třeba vnímat jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014 (N 235/75 SbNU 617)]. Zejména při opakovaném rozhodování o dalším trvání původního předběžného opatření bezesporu lze z časového hlediska očekávat, nebrání-li tomu závažné překážky, reálnou možnost vyslechnout nezletilé dítě a zjistit bezprostředně jeho názor ve věci, která se ho citelně dotýká [nález sp. zn. III. ÚS 1265/16 ze dne 19. 6. 2018 (N 114/89 SbNU 723)].
16. V samotné věci stěžovatele je předně třeba uvést, že obecným soudům byl tvrzený názor nezletilého při rozhodování o samotném předběžném opatření znám, uvedl-li odvolací soud v bodě 4 usnesení č. j. 0 P 131/2016-1573, že "[s]oudu bylo doručeno elektronické podání z e-mailové adresy se jménem nezletilého [...], ze kterého, mimo jiné, vyplývá, že nezletilý navrhuje zbavení rodičovských práv svého otce, respektování svého názoru, kterým je přání pobývat v péči matky, neboť pobyt v ústavních zařízeních je pro něj nevhodný a poškozuje ho". Byť takovou komunikaci nezletilého se soudem nelze považovat za plnohodnotnou a bezprostřední ve výše uvedeném smyslu, lze ji jakožto indicii názoru stěžovatele akceptovat zejména s ohledem na jeho pobyt v Norsku a s ním spojenou obtížnost provedení "živého" rozhovoru.
17. Z pohledu porušení základních práv stěžovatele je nicméně podstatné i to, že obecné soudy nejsou stanoviskem nezletilého absolutně vázány, nýbrž je mohou kriticky přehodnotit. Hodnocení zájmů nezletilého vždy přísluší opatrovnickému soudu, který je oprávněn a současně povinen korigovat případné představy a názory dítěte o tom, co je pro něj v konkrétní věci vhodné a co nikoli; opatrovnický soud přitom vždy musí přihlížet úměrně k věku dítěte, rozumové a citové vyspělosti, povaze věci, o niž se jedná, jakož i k dalším okolnostem, např. rodinnému zázemí a prostředí (viz nález sp. zn. II. ÚS 1626/22 ze dne 15. 8. 2022, bod 49).
18. Takové kritické zhodnocení ze strany obecných soudů přitom v nyní projednávané věci fakticky, byť implicitně, proběhlo. Odvolací soud výslovně uvedl, že je třeba, aby nezletilý byl po návratu z Norska umístěn do neutrálního prostředí a aby byl "odfiltrován" od negativního působení matky, jejíž jednání není konstruktivní, a která je vůči svému okolí v opozici, nespolupracovala se školou, neumožňuje nezletilému zdravý vývoj a porušuje tak svoji rodičovskou odpovědnost (viz bod 5 napadeného usnesení). Za logický a srozumitelný lze označit i závěr odvolacího soudu, že původně zamýšlený účel předběžného opatření nebyl v důsledku odjezdu do Norska naplněn, a proto bude třeba proces odborné práce s nezletilým (včetně jeho diagnostiky) zahájit opětovně (viz bod 8 napadeného usnesení).
19. Ústavní soud má za to, že obecné soudy ústavně konformním způsobem dovodily, že v řízení byly osvědčeny okolnosti svědčící o potřebě prodloužení zatímní úpravy poměrů nezletilého, a učinily tak procesně korektně ve vztahu k daným okolnostem. Zdůrazňuje, že napadená rozhodnutí nevylučují, že v návaznosti na návratové řízení a nové okolnosti vzniklé v průběhu pobytu nezletilého v Norsku bude třeba předběžná opatření přehodnotit. To je ovšem plně v kompetenci opatrovnického soudu; rodiče nezletilého, orgán sociálně-právní ochrany dětí a opatrovník nezletilého v každém případě mohou opatrovnickému soudu kdykoli navrhnout zrušení předběžného opatření v souladu s §462 zákona o zvláštních řízeních soudních.
20. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud dodává, že se podrobně nezabýval jednotlivými námitkami nezletilého stěžovatele a jeho matky, jež se týkaly dřívějšího pobytu v diagnostickém ústavu, návratového řízení, či tvrzeného spiknutí institucí České republiky proti stěžovateli a jeho matce. Uvedené námitky jednak nebyly zmíněny v opatrovníkem formulované ústavní stížnosti, jednak ani zjevně nemohly být předmětem řízení o této ústavní stížnosti.
21. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2023
Vladimír Sládeček
předseda senátu