ECLI:CZ:US:2023:1.US.391.23.1
sp. zn. I. ÚS 391/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele I. T., zastoupeného JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Španělská 742/6, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2022 č. j. 13 Co 207/2022-670 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. června 2022 č. j. P 281/2016-380, ve znění opravného usnesení ze dne 24. srpna 2022 č. j. P 281/2016-452, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a J. K. a nezletilé I. K., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva, zejména čl. 90 Ústavy, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, 4 a 5, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 3, čl. 5, čl. 9, čl. 12, čl. 18 Úmluvy o právech dítěte a čl. 4 Úmluvy o styku s dětmi a čl. 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel (dále též "otec") se domáhal soudní úpravy styku s nezletilou dcerou I., neboť styk není řádně realizován. Vedlejší účastnice řízení (dále jen "matka") uvedla, že rozsah styku požadovaný stěžovatelem je rozporný s přáním nezletilé. Navrhla, aby bylo zvýšeno výživné, neboť se u stěžovatele zásadně zvýšily příjmy a nezletilá je výrazně starší od poslední úpravy stanovené rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov (dále jen "okresní soud") ze dne 9. 3. 2021 č. j. P 281/2016-182.
3. Okresní soud rozsudkem z 16. 6. 2022 č. j. P 281/2016-380 ve znění opravného usnesení ze dne 24. 8. 2022 č. j. P 281/2016-452 upravil běžný styk stěžovatele s nezletilou dcerou (každý sudý týden v roce od pátku 17:30 hodin do následující neděle do 17:30 hodin, každý rok dne 26. 12. od 9:30 hodin do 17:30 hodin, každý sudý rok v době jarních prázdnin od pátku prázdninám předcházejícího od 17:30 hodin do neděle, kterou prázdniny končí, do 17:30 hodin, v době hlavních letních prázdnin vždy každý první ucelený týden daného měsíce od pondělí 17:30 hodin do neděle 17:30 hodin). Dále rozhodl, že otec nezletilou převezme a předá matce v místě jejího bydliště, v době konání školní docházky převezme nezletilou v místě jejího konání. Matce uložil povinnost nezletilou na styk s otcem řádně a včas připravit. V době všech školních prázdnin neplatí obecná úprava styku (výrok I.). Otci zvýšil výživné na nezletilou z dosavadní částky 5 000 Kč měsíčně na částku 16 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2020, a dále počínaje 1. 1. 2021 na částku 20 000 Kč měsíčně, to vše splatné vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok II.), nedoplatek výživného za dobu od 1. 9. 2019 do 16. 6. 2022 v celkové výši 392 000 Kč uložil uhradit stěžovateli ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.); současně zamítl návrh na předběžnou vykonavatelnost rozsudku (výrok IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).
4. Oba rodiče napadli rozsudek okresního soudu. Matka nesouhlasila se soudem upraveným stykem a chce, aby probíhal dle domluvy nezletilé s otcem na bázi dobrovolnosti. Uvedla, že se snaží nezletilou motivovat ke styku s otcem, ale je to obtížné vzhledem k jeho striktnímu přístupu a neochotě ke kompromisům. S nezletilou se otec snaží navázat styk až od jejích 12 let, přičemž dříve se o ni zajímal jen okrajově. Otec v odvolání namítal, že okresní soud nedostatečně zjistil skutkový stav, nevyhověl jeho návrhu na úpravu rozsahu styku, stanovil zcela nepřiměřenou výši vyživovací povinnosti a rozhodnutí řádně neodůvodnil. V důsledku toho považuje rozsudek za odporující judikatuře Ústavního soudu. Rovněž upozornil na obtížnou komunikaci mezi rodiči, a proto navrhl předběžnou vykonatelnost rozsudku.
5. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že ve výroku I. schválil dohodu rodičů, dle které se styk otce s nezletilou neupravuje. Změnil výrok II. o určení výživného tak, že stěžovateli uložil povinnost s účinností od 1. 5. 2022 platit zvýšené výživné 20 000 Kč, splatné vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, v době od 1. 5. 2022 do 31. 12. 2022 v plné výši k rukám matky, s účinností od 1. 1. 2023 částku 15 000 Kč měsíčně k rukám matky, částku 5 000Kč měsíčně na účet nezletilé. Matce uložil povinnost zřídit účet pro nezletilou u banky a otci písemně sdělit číslo účtu do 5 dnů, pravidelně doručovat měsíční výpis z účtu nezletilé otci vždy do posledního dne v měsíci, jehož se výpis týká. Dále změnil výrok III. a dlužné výživné pro nezletilou za dobu 1. 5. 2022 do 31. 10. 2022 v částce 26 000 Kč uložil otci zaplatit k rukám matky do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Potvrdil výrok IV., kterým byl zamítnut návrh na předběžnou vykonatelnost rozsudku, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel po obšírném popisu soudního řízení před obecnými soudy uvádí, že došlo k porušení jeho práv garantovaných ústavním pořádkem České republiky. Dle jeho tvrzení nebyl v řízení řádně zjištěn skutkový stav ohledně styku s nezletilou, nebylo vyhověno jeho důkazním návrhům na znalecké zkoumání výchovných způsobilostí matky. Stěžovatel v podstatě nezletilou nevídá, ale musí hradit nepřiměřeně vysoké výživné, které ani není schopna nezletilá spotřebovat a je využíváno její matkou. Uvádí, že soudní řízení probíhalo v rozporu s procesními předpisy, rozhodnutí je nepřezkoumatelné, vnitřně rozporné pro absenci řádného odůvodnění. V řízení před krajským soudem dohoda o neupravení styku s nezletilou nebyla uzavřena svobodně a vážně, protože na stěžovatele bylo apelováno v přítomnosti nezletilé u jednání krajského soudu (věk 13 let) a tím byla porušena rovnost účastníků řízení. Nadto stěžovatel upozornil, že obecné soudy ignorovaly dlouhodobé bránění realizaci styku matkou, neinformování stěžovatele o podstatných záležitostech týkajících se nezletilé (očkování, výběr střední školy), návrh stěžovatele na předběžnou vykonatelnost zamítly, protože jej neshledaly naléhavým, a to přestože se OSPOD k tomuto návrhu připojil. Obecné soudy navíc nedostatečně odůvodnily nejlepší zájem dítěte, zejména výjimku z pravidla, aby dítě bylo v péči obou rodičů, resp. že nerespektovaly kritéria, která musí být při rozhodování o péči posouzena. V ústavní stížnosti poukázal na nahrávku ze soudního jednání u krajského soudu a doslovného přepisu, z nichž vyplynul zjevný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. Stěžovatel argumentoval judikaturou Ústavního soudu a navrhl, aby nálezem byly zrušeny rozsudky napadené ústavní stížností.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. l Listiny je porušeno, je-li komukoli upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 U 22/6 SbNU 575); všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva), porušení základního práva nebo svobody. Žádné z uvedených pochybení Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
9. Obsahem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s nestanovením styku nezletilé s otcem a určení výše výživného.
10. Podle §906 ve spojení s §908 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že nedohodnou-li se rodiče, určí péči soud, a to s uvážením zájmu dítěte. V §907 občanského zákoníku je zakotvena možnost soudu svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče. Úprava styku je regulována v §888 občanského zákoníku, podle něhož platí, že dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže. Z uvedeného je zřejmé, že svěření dítěte do péče rodičů a určení rozsahu styku jsou předmětem úpravy běžného zákona, jehož použití a výklad jsou výlučně svěřeny obecným soudům. Ústavní soud není oprávněn do řešení těchto otázek zásadně ingerovat, neboť by šlo o nepřípustný zásah do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých orgánů. Výjimku by představovalo např. porušení procesních pravidel zakládající zásah do práva na soudní ochranu nebo učinění extrémních závěrů, které by vybočovaly z interpretačních metod, či vůbec nemohly mít oporu ve skutkových zjištěních.
11. Za klíčový aspekt projednávaného případu Ústavní soud označil respekt k postoji nezletilé dcery stěžovatele, která se nachází ve věku blížícím se dospělosti, a je tedy již schopna samostatně formulovat svůj vlastní názor na rozhodování soudů o jejím životě a vnímat konsekvence svého postoje. Podle Ústavního soudu by výsledkem soudního řízení o péči o nezletilou ve věku blížícím se zletilosti zcela jistě neměla být zpráva, že názor mladého člověka na uspořádání jejího vlastního života nemá pro orgány veřejné moci váhu. Upozornil, že právní řád na nezletilou osobu s ohledem na její věk rovněž hledí především jako na subjekt práv a povinností, nikoli na pouhý objekt soudního rozhodování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2022 sp. zn. II. ÚS 1626/22].
12. Názor dítěte, které se věkem blíží dospělosti, podle Ústavního soudu nelze pominout v žádném řízení před obecnými soudy, které se týká rozhodování o jeho životě. Tento obecný požadavek se promítá do povinnosti obecných soudů spolehlivě zjistit názor mladého člověka. Rovněž se promítá do povinnosti soudů považovat jeho přání za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Soudy jsou konečně povinny názor mladého člověka respektovat, a to zejména za předpokladu, že je schopen názor na svůj nejlepší zájem vyjádřit a vnímat jeho konsekvence, nemá výchovný problém a schopnosti obou rodičů zajistit péči o něj jsou v zásadě rovnocenné. Právě tak tomu bylo v nyní projednávané věci. Ústavní soud podotýká, že k eskalaci konfliktu v daném případě nepochybně přispěli oba rodiče. Ti se nyní musejí připravit na to, že ve všech řízeních týkajících se nezletilé bude její názor, jako mladého člověka, procesně zjišťován a bude mu dána patřičná váha. Nepochybně se názor vyslovený v řízení před obecnými soudy může v budoucnu změnit. Blížící se dospělost však přináší i případnou odpovědnost za následky vlastního špatného rozhodnutí.
13. Stěžovateli Ústavní soud připomíná, že nejlepší zájem dítěte není spojen s promítnutím subjektivního (např. otcova) přesvědčení o nejlepším řešení věci, nýbrž s garancí základních práv dítěte. Mezi tato základní práva patří jak právo na péči vlastním rodičem (srov. čl. 18 Úmluvy o právech dítěte), tak i právo na identitu a zachování rodinných vazeb (srov. zejména body č. 52 a násl. obecného komentáře Výboru OSN pro práva dítěte č. 14 ze dne 29. 5. 2013, CRC/C/GC/14). Rozhodnutím obecných soudů nelze vytknout, že by se uvedenými kritérii nezabývaly.
14. Zejména z odůvodnění rozsudku krajského soudu se podává, že soud vycházel z přání nezletilé a zaměřil se rovněž na otázku, zda nezletilá považuje prostředí u stěžovatele za své zázemí. Přání nezletilé (věk 13 let) bylo zjišťováno, neboť podle §867 odst. 1 občanského zákoníku platí, že před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, poskytne soud dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit. V této souvislosti bylo zjištěno, že nezletilá u jednání krajského soudu dne 3. 11. 2022, tak i v rámci svých předchozích stanovisek sdělovaných opatrovníkovi, vyslovila jednoznačný a konzistentní názor, že si nepřeje, aby rozsah jejího styku s otcem byl upraven soudním rozhodnutím, ale byl uskutečňován dle jejího přání a vlastního uvážení, podle jejích časových možností a s ohledem na její zájmy, plány a potřeby. Stěžovatel nakonec po určitém zvažování její přání vyslyšel, což vyjádřil uzavřením dohody s matkou, že styk nezletilé s otcem nebude upraven soudem.
15. Rozhodly-li obecné soudy, byť odlišně od představ stěžovatele, a své závěry řádně zdůvodnily, jde o rozhodnutí nezávislých orgánů veřejné moci, do jejichž rozhodovací pravomoci Ústavní soud nemá důvod zasahovat a v podrobnostech na ně odkazuje. Argumentaci stěžovatele judikaturou Ústavního soudu neshledal přiléhavou.
16. Ústavní soud uzavírá, že za situace, kdy oba rodiče jsou obecně stejně způsobilí o své dítě řádně pečovat, jak je tomu v dané věci, je třeba zejména zohlednit osobnost dítěte a jeho schopnost se vypořádat s enormní zátěží, kterou rozpad vztahu rodičů bezesporu představuje. U staršího dítěte, které je již schopno formulovat svá přání a představy o dalším soužití s rodiči, je třeba přihlédnout především k jeho přáním, zvláště pokud korespondují se závěry zjištěnými dokazováním a jsou podpořeny i stanoviskem opatrovníka. Ústavní soud má za to, že v projednávané věci krajský soud nastíněným kritériím dostál, neboť odůvodnění svého rozhodnutí založil na upřednostnění zájmu nezletilé a na jejím přání; proto dohodu rodičů schválil. V zájmu nezletilé je mít navázaný styk nejenom s matkou, ale je důležité, aby znala osobu otce, aby se s ním alespoň nějakým způsobem vídala, a to v rozsahu odpovídajícím tomu, že až donedávna otec v životě nezletilé přítomen nebyl.
17. Ústavní soud proto v této souvislosti, pouze toliko ve formě obiter dicta, považuje za vhodné připomenout, že rozhodnutí obecných soudů o úpravě výchovných poměrů (styku) rodičů s nezletilým dítětem nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných" a tedy nezměnitelných, jak ostatně vyplývá i z §909 občanského zákoníku, který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů". Uvedené platí tím spíše, pokud obecné soudy svá rozhodnutí zakládají na okolnostech, jejichž změna je v budoucnu předvídatelná či alespoň reálně možná. Ústavní soud toto hledisko zdůraznil např. v nálezu ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683).
18. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Jitka Chmelová