ECLI:CZ:US:2023:1.US.451.23.1
sp. zn. I. ÚS 451/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy v řízení o ústavní stížnosti Veroniky Dvořáčkové, zastoupené JUDr. Nikolou Jílkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Brně, Drobného 324/72, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 2144/2022-878 ze dne 7. 12. 2022, usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Nd 109/2022-843 ze dne 8. 3. 2022, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 51/2021-780 ze dne 10. 11. 2021, rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 30 C 134/2016-644 ze dne 25. 6. 2020 a usnesení Městského soudu v Brně č. j. 30 C 134/2016-600 ze dne 6. 2. 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a) X, bytové družstvo, v likvidaci, b) PhDr. Šárky Solařové a c) Olgy Kučerové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 2144/2022-878 ze dne 7. 12. 2022 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 51/2021-780 ze dne 10. 11. 2021 se zamítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zejména podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; dále navrhuje podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") odklad vykonatelnosti ve výroku citovaných rozhodnutí.
2. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil napadený rozsudek Městského soudu v Brně (dále jen "nalézací soud") ze dne 25. 6. 2020 v části, v níž nalézací soud zamítl žalobu na určení, že stěžovatelka byla ke dni 14. 9. 2006 a ke dni vydání rozsudku výlučnou nájemkyní blíže specifikovaného bytu a na určení neplatnosti kupní smlouvy k tomuto bytu; v části, v níž nalézací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, odvolací soud prvostupňový rozsudek zrušil a vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.
3. Stěžovatelka navrhla odklad vykonatelnosti ve výroku specifikovaných rozhodnutí s tím, že u nalézacího soudu probíhají další řízení, která na projednávanou věc přímo navazují (jde zejména o řízení o vyklizení nemovitosti). Uvedené řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení dovolacího řízení v projednávané věci. Stěžovatelka tvrdí, že uvedená řízení "by měla správně ještě "spát" do doby, než Nejvyšší soud vydá zákonné rozhodnutí ve správném obsazení". Stran napadeného rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatelka zároveň uvádí, že na něj bude brzy navazovat rozhodnutí o nákladech řízení v nalézacím soudem původně přiznané výši 1,6 milionu Kč. Stěžovatelce tedy hrozí uložení a vymáhání povinnosti hradit vysoké náklady řízení, ačkoliv by k nim správně neměla být povinna. Stěžovatelka konečně tvrdí, že by pro chybu Nejvyššího soudu neměla v rozporu s principy ekonomie řízení a legitimního očekávání nést tíhu dalších řízení obnášejících právní nejistotu, zbytečné úkony a náklady řízení.
4. Podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
5. Aniž by Ústavní soud předjímal závěry svého rozhodnutí o meritu ústavní stížnosti, dospěl po posouzení obsahu návrhu k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky pro odložení vykonatelnosti citovaných rozhodnutí. Jak vyplývá z výše shrnuté argumentace, stěžovatelka ve svém návrhu neuvádí žádné významné skutečnosti, které by prokazovaly, že by pro ni výkon rozhodnutí znamenal nepoměrně větší újmu, než která by v případě odložení vykonatelnosti hrozila vedlejším účastníkům řízení. Stěžovatelka fakticky odůvodňuje odklad vykonatelnosti pouze neúčelností pokračování v dalších řízeních. Taková neúčelnost nicméně přímo závisí na kýženém meritorním výsledku řízení o ústavní stížnosti. Podle této logiky by však v případě nedůvodnosti ústavní stížnosti stěžovatelky vedlejší účastníci řízení mohli odkladem vykonatelnosti utrpět obdobnou újmu z důvodu "neúčelnosti" tohoto odkladu.
6. V řízení o ústavních stížnostech je odklad vykonatelnosti mimořádným institutem, při jehož použití postupuje Ústavní soud restriktivně. Jde o výjimku z obecné zásady, podle níž ústavní stížnost nemá odkladný účinek (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 949/22 ze dne 21. 6. 2022). Stěžovatelka v tomto ohledu neunesla své břemeno tvrzení stran existence nepoměrně větší újmy na její straně. Lze konečně zdůraznit, že postup podle §109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu je v diskreci nalézacího soudu, který může další probíhající řízení dále přerušit do skončení řízení o ústavní stížnosti, uzná-li to za vhodné.
7. Z výše uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a contrario tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu